"Pokud právě neprší, vyhlíží přesně jako stránka z katalogu nějaké levné cestovní kanceláře, nabízející jihomořské ostrovy pro lid: šmolkově modrá obloha, načechrané vějíře kokosových palem, smaragdově zelená rýžová pole, zářivě bílé pláže." Biolog a esejista Stanislav Komárek tentokrát navštívil Cejlon, ve svém textu se však věnuje nejen přírodnímu vzhledu ostrova, ale také jeho rozmanitým obyvatelům.

V brazilském Riu de Janeiru se v letech 1992 a 2012 konaly dvě mimořádně významné environmentální konference OSN. Zpravodajství z červnového summitu Rio+20 najdete na speciální stránce Ekolistu. S odstupem ho doplňujeme i o několik lehce osobních poznámek, jak na návštěvníka působí samotné město. Rio je kupříkladu jedním z mála světových velkoměst, na jehož území se nachází národní park.

Málokterý environmentalista nezná provokativní otázku klimatologů „Přijdou tropy do Evropy?“. Skutečnost je ale taková, že tropy už v Evropě dávno jsou, jen o nich málokdo ví. Politicky totiž k Evropě patří i francouzské zámořské departementy a mezi nimi i africký ostrov Réunion ležící v souostroví Maskarény. Tento nevelký kousek země o rozloze 2500 kilometrů čtverečních obývá zhruba 800 tisíc Francouzů nejrůznějších kultur a národností. Žije zde pestrá směs Afričanů, Indů, Číňanů a Evropanů, která se podílela na vývoji kreolské kultury a jazyka. Mnohá etnika si však zachovávají svou kulturní a náboženskou tradici (hinduističtí Tamilové, buddhisté, sunitští i šíitští muslimové). Název ostrova Réunion, což v překladu znamená sjednocení, tedy přesně vystihuje zdejší, na první pohled harmonické, multikulturní soužití.

Ač skrytě žijící, neunikla divoká prasata v posledních několika letech zájmu médií. Hlavním důvodem, proč se tomu tak stalo, jsou jejich silně zvýšené stavy. Díky přemnožení pak rostou i škody na zemědělských plodinách, které prasata s oblibou vyhledávají. Stále častějším jevem se také stává vesele pobíhající skupinka divočáků mezi panelovými domy sídlišť. U mnohých obyvatel předměstí navazujících přímo na polní či lesní kultury tento fakt zřejmě vyvolá nepříjemný pocit mrazení v zádech.

Biolog a esejista Stanislav Komárek se vypravil do Austrálie a na Nový Zéland a přivezl odtud rozsáhlou reportáž. Její třetí, závěrečná část se soustředí na popis Nového Zélandu, jehož Jižní ostrov je na glóbu od České republiky zdaleka nejvzdálenější pevninou.

Biolog a esejista Stanislav Komárek se vypravil do Austrálie a na Nový Zéland a přivezl odtud rozsáhlou reportáž. V druhé části popisuje především Austrálce a australskou společnost.

Už z fundamentálního díla Ondřeje Sekory Uprchlík na ptačím stromě každý ví, že kukačka si hnízdo nestaví a doplácejí na to drobní hmyzožraví pěvci, kteří si staví otevřená hnízda. Parazitovaní hostitelé to ovšem jen tak nenechali – mezi kukačkou a jejími hostiteli se odehrává jedno z nejdramatičtějších přírodních představení.

Biolog a esejista Stanislav Komárek se vypravil do Austrálie a na Nový Zéland a přivezl odtud rozsáhlý epos. V první části popisuje především jejich přírodní zvláštnosti.

Je mrazivý prosincový den, krátce po poledni, a naše tříčlenná skupinka sestupuje do jednoho z táhlých horských údolí, na jehož svazích jsme prováděli kontrolu fotopastí - automatických fotoaparátů, citlivých na pohyb, které máme nalíčeny na velké šelmy. Díky drobné nepozornosti odbočujeme na stezku, o které vlastně ani pořádně netušíme, kam vede. Chtěli jsme totiž původně odbočit až o jednu lesní křižovatku dále, ale je tu celkem čistý, neprošlapaný sníh, a tak si říkám, proč nakonec nepokračovat tudy. Ještě dlouho budu asi přemýšlet, zda to byla intuice, anebo jen pouhá náhoda. Po pěti stech metrech totiž křižujeme to, za čím se trmácíme celé dlouhé zimy po Beskydech - stopy rysa ostrovida, který dnes žije v Moravskoslezských Beskydech v počtu 4-6 jedinců. Společně s rysy, kteří obývají jižněji položené Javorníky, čítá rysí populace na východě republiky zhruba 10 - 15 jedinců. Tyto šelmy jsou okrajovou částí rysí populace obývající celý karpatský oblouk.

Pokud budete hledat světové strany podle toho, kde rostou lišejníky, dopadnete jak Cimrmanem popisovaná polární výprava k severní točně, která bloudila a dvakrát překročila 70. rovnoběžku. O existenci lišejníků má naše veřejnost sice ponětí, většinou ale ne víc než jen to ponětí. V následujícím článku se pokusím lišejníky trochu přiblížit a vyvrátit několik hluboce zakořeněných nesmyslů.