My, níže podepsaní, jsme malinko nervózní z úvodu vládnutí naší (jako opravdu naší, všichni jsme ji volili, a někteří jsme členy koaliční politické strany) koalice v otázkách životního prostředí a ochrany klimatu. Proto jsme si dovolili napsat krátký dopis panu premiérovi. Protože co se zanedbá na začátku, později už se prakticky nedá dohonit...

O veledůležitém dokumentu, který ovlivní zemědělství v České republice až do roku 2027, se rozhoduje právě v těchto dnech. Je to strategický plán pro společnou zemědělskou politiku a vypracovalo jej ministerstvo zemědělství ještě pod vedením bývalého ministra Miroslava Tomana.

Energetická transformace Evropy má jeden aspekt, který není mnoho diskutován, nicméně já ho považuji za poměrně zásadní, ne-li dokonce klíčový. A bohužel vůbec nesouvisí s životním prostředím.

Pořádná zima ještě nezačala, a už se jasně ukazuje, kam by mohly vést nezdravé trendy v evropské i světové energetice. Ceny plynu i elektřiny dosahují v celé Evropské unii rekordních výšek. Velmi dlouhá období s minimálním větrem jasně dokazují, že pouze na obnovitelných zdrojích se energetický mix nedá postavit.

Svaz průmyslu a dopravy ČR vydal stanovisko k doplňkovému delegovanému aktu v oblasti tzv. taxonomie. Zaslal ho premiérovi Petru Fialovi a zodpovědným ministrům vlády. Prvotní optimismus a reakci na publikovanou zprávu o plánovaném zařazení jádra a zemního plynu mezi čisté zdroje je třeba opřít o znalost detailu, a ten je bohužel z pohledu české energetiky velmi rizikový.

Evropská komise na Nový rok zveřejnila návrh dokumentu, pro který se vžilo zjednodušené pojmenování taxonomie. Ta by měla společnostem, investorům a tvůrcům politik vyjasnit, které činnosti lze považovat za udržitelné, předcházet greenwashingu a pomoci přesunout či nasměrovat investice tam, kde jsou nejvíce potřeba. Na seznamu technologií prospěšných pro ochranu klimatu je podmíněně a dočasně zařazena i jaderná energetika a zemní plyn.

Obnovitelné zdroje energie mají u nás rozpornou pověst. Na jedné straně vnímáme klimatickou změnu a tušíme, co se na nás řítí, na druhé jsme ale dosti skeptičtí vůči tomu, zda obnovitelné zdroje energie mohou být tou vytouženou záchranou. Obáváme se, že jsou či budou velmi drahé, že jejich kapacita nepostačí, že jsou závislé na neovlivnitelných silách přírody (svítí, nesvítí, fouká, nefouká). Máme - nikoli neodůvodněné - obavy, že silné dotace opět půjdou do kapes šíbrů a celkově nedůvěřujeme tomu, že když stát něco vezme do rukou, dopadne to dobře a nikoli jako obvykle.

Od nové vlády mnozí z nás občanů očekávají vstřícnější přístup k ochraně přírody i odvahu řešit klimatickou krizi. V řešení problému s odpady ale stejně důležitou roli hrají obce. Podle zákona musí každá obec už za čtyři roky třídit nejméně 60 % svého komunálního odpadu. V celé zemi je to dnes jen něco nad 40 %, čeká nás tedy raketový nárůst. Pokud ovšem občané a živnostníci vyhodí každý rok vždy o něco více, bude smysluplné využití pro rostoucí množství vytříděných surovin stále složitější a dražší. Nezbývá než výrazně omezit plýtvání. Už celý rok k tomu mají obce používat nový důležitý nástroj – odpovědné zadávání zakázek.

Přestože je v naší zemi obor zemědělství vnímán (a reálně tomu tak v mnoha případech je) jako hluboce rozdělený duální systém reprezentovaný na straně jedné průmyslovými agroholdingy a na straně druhé rodinnými farmami, spojuje potřeby mikropodniků, malých, středních i část velkých zemědělců celá řada společných zájmů. V nejobecnější poloze je to nutnost neustále odkládané transformace tuzemského zemědělství. To se ani po více než 30 letech po listopadu 1989 nedokázalo vymanit z předlistopadových přístupů, které jsou ale v mnohém buď překonané, nebo postupně překonávané, mimo jiné právě i pro měnící se podmínky Společné zemědělské politiky EU. Další zastírání této skutečnosti by bylo na škodu všem.

Úbytek hmyzu v zemědělské krajině je způsoben zejména pravidelnými aplikacemi pesticidů. Rovněž absence rozptýlené zeleně v podobě mezí či pásů keřů mezi rozlehlými lány je příčinou, proč při procházce po polní cestě nezahlédneme motýla, brouka, ani obyčejnou mouchu. Včely zde mají potravu jen v době květu řepky, a to se ještě musí dobře pohlídat, aby i ony se nepotkaly s čerstvě rozprášenými postřiky.