Ministr dopravy Martin Kupka oznámil, že se chystá opětovně otevřít pravidlo bezpečného odstupu 1,5 při předjíždění lidí na kole. Návrh se má objevit jako „přílepek“ ministerského návrhu reformy bodového systému. Důvodem jsou námitky spolku Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL).

Letošní nebývalá vlna sucha a veder doprovázená požáry, jinde nečekanými povodněmi, nejen u nás, v západní a jižní Evropě, ale všude ve světě, vyvolává spoustu otázek a domněnek, proč k těmto jevům dochází. Odpovědí většinou bývá, že se jedná o klimatickou změnu vyvolanou antropogenním CO². Proto je nastolen trend odejít od spalování fosilních paliv a jejich nahrazení obnovitelnými zdroji energie, tj. solárními panely, větrem poháněnými vrtulemi, případně jadernou energií (Green deal).

Dnes začínají v OSN závěrečná jednání o Globální oceánské dohodě, která potrvají do 26. srpna. Jejich výsledek rozhodne o osudu oceánů pro další generace. K vytvoření ambiciózních pravidel pro omezení destruktivní lidské činnosti na volných mořích se zavázalo 49 zemí včetně Česka [1], jejich součástí má být i vytvoření sítě mořských rezervací na 30 % jejich rozlohy. Následujících 14 dní ukáže, jestli dvacet let trvající úsilí [2] Greenpeace, vědců a progresivních států bude mít z hlediska ochrany přírody happy end.

V Bullsbrooku na dnešním předměstí Perthu si jednoho rána roku 1953 farmář Arthur Gates všiml malé vodní želvy. Mířila přes silnici směrem pryč od bažiny. Gates ji sebral a daroval školákovi Robertu Boydovi, o němž věděl, že je nadšený přírodovědec. Ten ji později ukázal odborníkům, aby mu ji určili. Podle jejich názoru šlo o běžnou dlouhokrčku, ale Robert se nedal. Jeho želva má přece krátký krk! Nakonec se podivná želva dostala až do rukou kurátora Západoaustralského muzea Ludwiga Glauerta. Zanedlouho pak vyšel jeho vědecký popis zcela nového druhu, kterému dal jméno Emydurainspectata. Tak byla díky laskavému farmáři, zvídavému klukovi a úctyhodnému vědci objevena živoucí fosilie, která se téměř neliší od želv svého rodu z období miocénu.

Pekelný rybník u Vejprnic není podle map rybníkem, ale uměle vytvořeným přírodním mokřadem, biotopem a hlavně oázou pro mnoho druhů zvláště mezinárodně i všeobecně chráněných volně žijících živočichů. V posledních dvou měsících se tato vodní plocha objevila hned několikrát v nabídce realitních kanceláří s tím, že vlastníci pozemků nabízejí zajímavou vodní plochu, rybník, který není rybníkem, jelikož nemá hráz ani stavidlo, k prodeji. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se mokřad nenabízel jako výborná investice s možností zřízení soukromého rybářského revíru a vodní plochy k rybolovu! Ostrouhá opět ochrana přírody s vyšším veřejným zájmem a vzácnými zvířecími obyvateli?

Českým Švýcarskem prošel ničivý požár. V ČR asi nebyl člověk, který by to nezaznamenal. V průběhu požáru jsem publikoval na svém FB/Twitteru denní shrnutí toho, co bylo ze satelitů vidět a jaká je možná interpretace. Ekolist mne požádal, zda bych to neshrnul do jednoho článku. Co nám tedy mohou o požáru napovědět data ze satelitních systémů a jaké datové zdroje vlastně máme?

Píši tento článek týden po požáru v Českosaském Švýcarsku, v jehož souvislosti vyvstala otázka správného hospodaření s lesy. Lesy Českého Švýcarska – ale platí to pro české lesy obecně – se netěší dobrému zdraví. Jak to víme a jak to souvisí s požáry?

Naším cílem je i v České republice zavést plošný zálohový systém na PET lahve a plechovky, nesnažili jsme se jej ale prosadit do zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí.

Lesní požár v Českém Švýcarsku je příkladem přírodního zdroje znečišťování ovzduší. Přesto je pouhým mýtem, že v úplně absenci člověka by byl na Zemi vzduch zcela čistý. Obecně sice rozlišujeme zdroje antropogenní (dané činností člověka) a přírodní, nicméně situace není vždy černobílá.

Na následujících řádcích uvedeme na pravou míru několik předpokladů, které Petr Měchura ve svém komentáři chybně uvádí, pravděpodobně kvůli tomu, že má, jak sám uvádí, informace pouze ze sdělovacích prostředků.