Už uplynul více než rok od chvíle, kdy jsme si doma v kuchyni ubytovali malou žížalí populaci. Od té doby jsme si s nimi užili trochu starostí i radosti. A té bylo víc. Věřili byste třeba, že večer, kdy se všechno zklidní, můžete žížaly poslouchat, jak vesele "chroupou"?

Každý rok přijímají záchranné stanice pro živočichy tisíce nalezených zvířat. Zhruba polovinu z nich tvoří mláďata. Ne vždycky ale lidé při nalezení mláděte v přírodě zareagují správně. Podle Zuzany Pokorné ze Záchranné stanice Lesů hl. m. Prahy panuje mezi lidmi co se týká mláďat stále velká neznalost. Někdy by lidé malému zvířeti měli pomoci – a nepomůžou. Jindy je tomu naopak.

Krátce střižený anglický trávník obehnaný tújemi má sice své kvality, ale včely ani čmeláci se na nich příliš nenapasou. Přitom včely podle včelařů potřebují miliony květů. A to od jara až do podzimu. Na jaře na vrbách, později na rozkvetlých loukách.

Slunce začíná opatrně hřát a vy už možná oprašujete zahradnické náčiní a rozmýšlíte, s čím na své zahradě začnete. Než se do něčeho pustíte, zamyslete se, jestli k práci nepřizvat děti. Možná něco bude trvat trochu déle, možná to nebude udělané úplně přesně tak, jak byste to svedli sami. A leccos se bude muset pak bez dětí předělat a opravit. Děti to však bude bavit. A užít si to můžete i vy.

Chtěli mít přístup k čerstvé zelenině od českých farmářů. Chtěli znát toho, kdo jimi zakoupené potraviny vypěstoval. Nebo chtěli na vlastní kůži poznat, jaké to vlastně je být zemědělcem odkázaným na vrtochy počasí. A tak se stali „KáPéZetkou“, neboli komunitou podporující zemědělství (KPZ). Navázat přímou spolupráci mezi farmářem a skupinou jeho zákazníků může každý, důležité jsou hlavně organizační schopnosti.

Prodloužit slepicím z velkochovů život a dát jim šanci poznat slunce nebo trávu, propagovat domácí chov slepic a nákup vajíček z alternativních chovů. A také změnit vnímání lidí slepic jako hloupých tvorů. To všechno si za svůj cíl vytkla nová iniciativa Slepice v nouzi, která odstartovala na podzim loňského roku.

Neutuchající poptávka po mořských plodech žene další a další rybářské lodě lovit další a další ryby. Jak tvrdí Jan Freidinger, který v organizaci Greenpeace vede oceánskou kampaň, 90 procent světových oceánů je přelovena a řada druhů ryb je na kraji vyhubení. Co s tím můžeme dělat my, spotřebitelé? Pečlivě si vybírat druh ryby i to, jak a v jakých vodách byly chycené. Od zítřka to bude snadné díky povinnému značení. A kdo chce mít ohledně světových oceánů úplný klid v duši, ať kupuje českého kapra.

Blížící se zima je pro volně žijící zvířata tím nejnáročnějším obdobím. Zvířata musí snášet nízké teploty, vyrovnat se s nedostatkem potravy a zamrzlými loužemi nebo náročným pohybem ve sněhu. My lidé jim můžeme při jejich strastech alespoň trochu pomoci. Začít s přikrmováním můžeme už nyní, aby si zvířata na naše krmítko zvykla a v nejkrutějších mrazech věděla, kam za potravou.

K Velikonocům neodmyslitelně patří barvení a zdobení vajec. Přes to nejede vlak. K vajíčkům se váže jednoduchá legenda: mohou pocházet z klecového chovu, což je pro nosnice asi to největší peklo, z halového chovu, což je trochu lepší, ale furt žádný med, z volného výběhu a nebo nejlépe z ekologického zemědělství, kde se na pohodu zvířat dbá nejvíce. Je to taky trochu o penězích, ale hlavně je to o nás a našem rozhodnutí.

Tuňák je tuze dobrá ryba. Dá se lovit různými způsoby. Podle chuti se to poznat nedá. Přesto na tom záleží. Jednak některé druhy tuňáků jsou kriticky ohrožené, jednak některé způsoby rybolovu decimují i jiné ryby a mořské savce. Jakou konzervu s tuňákem tedy kupovat? Podle Greenpeace je nejlepší volbou tuňák od Marks and Spencer.