Každý podzim a začátek zimy je stejný: lidé bezhlavě sbírají ježky v domnění, že je tak zachraňují před smrtí. Je to však velký omyl a lidé tak napáchají více škody než užitku. V záchranných stanicích, které ježky přesto přijmou, se pak hromadí desítky strávníků, které není snadné uživit. Přitom by se o ně Matka příroda postarala nejlépe bez dalších zbytečných výdajů, které pak schází stanicím jinde.

Je tak příjemné na noc otevřít okno dokořán a jít spát. Může to mít jeden nepříjemný důsledek. Na noc, nebo i na delší dobu, se k vám nastěhují netopýři. Netopýři nejsou lidem nebezpeční, naopak jde o užitečné a chráněné živočichy, ale jako spolubydlící za mnoho nestojí. Jak si je domů nepustit? Jednoduše.

Turistické naučné stezky přestávají být pouhými vyšlapanými cestičkami s několika zastaveními u velkých tabulí. Začínají je doplňovat kvízy pro děti nebo umělecká díla. Zde je přehled několika v českých luzích a hájích vskutku netradičních stezek.

Teploty šplhající vysoko nad 30° C snáší špatně nejeden člověk. A podobně na tom jsou i zvířata. Voda na zahnání žízně nebo osvěžující koupel může být zejména ve městech pro divoká zvířata nedosažitelná. Trpět vedry a žízní mohou ale i domácí mazlíčci a hospodářská zvířata.

Už uplynul více než rok od chvíle, kdy jsme si doma v kuchyni ubytovali malou žížalí populaci. Od té doby jsme si s nimi užili trochu starostí i radosti. A té bylo víc. Věřili byste třeba, že večer, kdy se všechno zklidní, můžete žížaly poslouchat, jak vesele "chroupou"?

Každý rok přijímají záchranné stanice pro živočichy tisíce nalezených zvířat. Zhruba polovinu z nich tvoří mláďata. Ne vždycky ale lidé při nalezení mláděte v přírodě zareagují správně. Podle Zuzany Pokorné ze Záchranné stanice Lesů hl. m. Prahy panuje mezi lidmi co se týká mláďat stále velká neznalost. Někdy by lidé malému zvířeti měli pomoci – a nepomůžou. Jindy je tomu naopak.

Krátce střižený anglický trávník obehnaný tújemi má sice své kvality, ale včely ani čmeláci se na nich příliš nenapasou. Přitom včely podle včelařů potřebují miliony květů. A to od jara až do podzimu. Na jaře na vrbách, později na rozkvetlých loukách.

Slunce začíná opatrně hřát a vy už možná oprašujete zahradnické náčiní a rozmýšlíte, s čím na své zahradě začnete. Než se do něčeho pustíte, zamyslete se, jestli k práci nepřizvat děti. Možná něco bude trvat trochu déle, možná to nebude udělané úplně přesně tak, jak byste to svedli sami. A leccos se bude muset pak bez dětí předělat a opravit. Děti to však bude bavit. A užít si to můžete i vy.

Chtěli mít přístup k čerstvé zelenině od českých farmářů. Chtěli znát toho, kdo jimi zakoupené potraviny vypěstoval. Nebo chtěli na vlastní kůži poznat, jaké to vlastně je být zemědělcem odkázaným na vrtochy počasí. A tak se stali „KáPéZetkou“, neboli komunitou podporující zemědělství (KPZ). Navázat přímou spolupráci mezi farmářem a skupinou jeho zákazníků může každý, důležité jsou hlavně organizační schopnosti.

Prodloužit slepicím z velkochovů život a dát jim šanci poznat slunce nebo trávu, propagovat domácí chov slepic a nákup vajíček z alternativních chovů. A také změnit vnímání lidí slepic jako hloupých tvorů. To všechno si za svůj cíl vytkla nová iniciativa Slepice v nouzi, která odstartovala na podzim loňského roku.