Po pandemii koronaviru, na kterou nebyla Česká republika vůbec připravena, zasáhly zemi neobvyklé klimatické projevy. Přívalové deště, krupobití a silný nárazový vítr střídané vlnami veder a završené nejničivějším tornádem v naší historii. Tornádo na Moravě je odborníky označováno dokonce jako nejsilnější tornádo v Evropě za posledních 20 let. Piráti vyjadřují soucit všem, které tato katastrofa zasáhla, zastavili kampaň a hledají způsoby, jak obětem pomoci.

Čím více lidé žijí odtrženi od reálné přírody a krajiny, pohlceni nápady na sociálních sítích, tím více se objevují nesmyslné výzvy. Třeba ta poslední, o vyhazování pecek z ovocné svačinky v sáčku třeba z oken automobilů. Nebo nedávno sypání jader z moštovaných jablek do příkopů. Jsou i nadšenci, které pecky sbírají a vysazují různě po krajině.

Pro ježuru australskou se ve vědecké terminologii užívalo rodové jméno Echidna podle napůl ženy a napůl hada z řecké mytologie. Byla to výborná volba. Starobylé ježury, které by laik na první pohled považoval za jakési přerostlé ježky nebo menší dikobrazy, sice patří mezi savce, ale ještě vykazují řadu plazích znaků, jako jsou například přítomnost kloaky a snášení vajec nebo nestálá tělní teplota. Pozoruhodností spojených s ježurami by šlo ovšem sepsat velmi dlouhý seznam, kde na začátku by byl uveden jejich mimořádně dlouhý jazyk a na konci dejme tomu čtyřmi žaludy zakončený penis ježuřích samců. Je to zkrátka velice podivné a současně zajímavé zvíře.

Pražské zastupitelstvo na konci května schválilo Klimatický plán hl. m. Prahy, s cílem snížit do deseti let emise CO2 o 45 % proti roku 2010 a s výhledem na dosažení klimatické neutrality v roce 2050. O ambicióznosti takového cíle můžeme hovořit pouze s vědomím tristní reality klimatické politiky v Česku, která je stále prakticky v zárodečném stádiu. S ohledem na tempo změny klimatu a mezinárodní závazky je naopak třeba považovat tento cíl za naprosté minimum.

Webkamery instalované u mnoha hnízd čápů bílých po celém Česku ukazují veřejnosti přírodu takovou, jaká je. Leč velká část sledující veřejnosti se s přírodními zákony nechce smířit. Požaduje, aby bylo proti nim bojováno. A požaduje to, bohužel, po záchranných stanicích. Zabití nejmenšího čápa v hnízdě v Oseku u Rokycan způsobilo dokonce mezinárodní poprask!

V první řadě vyjadřujeme účast všem, které tato výjimečná událost postihla, a děkujeme těm, kteří se účastní záchranných prací a podílejí se na odstraňování způsobených škod.

Čas utíká bez ohledu na naše konání – je to již 25 let, co vznikl fenomén „Košárské louky – Enkláda“. Podstatu tvoří tamní komplet nivních luk situovaný do nejnižší části území, které je známe pod názvem „Soutok“. Současný název Košárských luk se v průběhu času měnil, jak uvádí Jiří Netík: „Na mapě z roku 1826 je název Placha, v roce 1863 Blaka, v roce 1906 je spodní část pojmenována Koschar a horní část Plaka. V současnosti se při řeči často dodnes používá název Plaka.“ Dokonce pro větší část lučního kompletu (cca 150 ha), který je kvůli ptákům sečen až koncem srpna a v září, se začalo používat označení „Chřástalové louky“. Ale vraťme se k tématu v úvodní větě.

Minulý týden v pátek Sněmovna de facto zabila dva roky práce na velmi důležité novele zákona o myslivosti. Vše nasvědčuje, že důvodem jsou blížící se volby nového vedení Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ). Novela byla odmítnuta velmi zvláštním způsobem – nejprve komunisté navrhli a spolu s ANO, ČSSD a SPD prohlasovali její vrácení do druhého čtení (což vzhledem k blížícímu se konci volebního období znamená shození ze stolu). Poté se ukázalo, že tento návrh byl v rozporu s jednacím řádem a tak třetí čtení komunističtí poslanci vyobstruovali. Vůle zabít tuto novelu sněmovní většinou je ale zřejmá.

Jako sedlák si myslím, že současná zelená ideologie se v politice stává zeleným populizmem, po kterém bohužel sahá většina politických stran. V předvolebním kláním vám politici slibují hory doly a už vůbec vám neříkají, jaké důsledky to bude mít.

Hojně medializovaný případ otrávené Bečvy poukázal na zásadní nedostatky v prevenci havárií, krizovém řízení i v legislativě týkající se ekologické kriminality. Nejde ale jen o Bečvu. Každoročně u nás na povrchových tocích dojde ke zhruba stovce chemických havárií – o většině z nich se však veřejnost ani nedozví. Toto je čerstvý případ malého vodního toku na Brněnsku, který dokládá, jak bezzubá je současná legislativa a jak bezmocné jsou často orgány, které by měly vody chránit.