Kdo ze čtenářů alespoň trochu sleduje údaje o odpadech, jistě ví, že ještě v roce 2020 byly za Českou republiku vykazovány dvoje oficiální údaje v této oblasti. Jedny byly publikovány Ministerstvem životního prostředí (MŽP) a druhé vydával Český statistický úřad (ČSÚ). V loňském roce tak v České republice panovala nejistota, které údaje jsou přesnější a má se podle nich řídit národní odpadové hospodářství. Rozdíl v datech činil u celkové produkce odpadů cca 10 mil. tun a u produkce komunálních odpadů cca 2 mil. tun.

Poslední jednání Rady vlády pro veřejnou správu mělo vedle nového stavebního zákona na programu také Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035 z pera Ministerstva zemědělství. Tato koncepce mimo jiné navrhuje oddělit výkon státní správy lesů a myslivosti od obecních a městských úřadů a vytvořit pro tuto oblast nový státní úřad. Zda by se měl jmenovat „Nejvyšší lesní úřad“, zatím nevíme, nicméně po návrhu oddělit státní správu od samospráv v oblasti povolování staveb se jedná o další krok k likvidaci spojeného modelu výkonu veřejné správy.

Knihovny v České republice jsou klíčovými institucemi, které zajišťují všem bez rozdílu přístup ke kulturnímu dědictví. Jsou zásadní pro rozvoj komunitního života v místě, kde působí, a jejich úloha v procesu celoživotního vzdělávání a učení je také nezastupitelná. Pro knihovny tedy už dávno neplatí, že “pouze” půjčují knihy, byť samozřejmě stále jde o hlavní náplň práce většiny knihovníků a knihovnic. Jak se ale stalo, že se knihovny nejen v České republice začaly intenzivně věnovat tématu udržitelného rozvoje?

Touto cestou bych se rád vyjádřil jakožto šéf Solární asociace a zástupce stovek subjektů operujících v oblasti fotovoltaiky k tomu, co zaznělo na kulatém stolu uspořádaném mediálním domem Economia, jehož tématem byly obnovitelné zdroje energie a aktuálně projednávaná novela zákona o POZE.

Na začátku pandemie někteří ochranáři odhadovali, že nepřítomnost turistů v chráněných územích povede k nárůstu pytláctví. Čerstvá čísla za loňský rok ukazují, že skutečnost je přesně opačná.

Výstavba pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany představuje dlouhodobý zásah do veřejných rozpočtů v rozsahu několika stovek miliard korun, který má zároveň významné bezpečnostní a geopolitické dopady. Aby byly vyvráceny spekulace o ovlivňování tendru ve prospěch konkrétních uchazečů a zajištěna veřejná diskuze o energetické politice, je třeba zajistit transparentní postup přípravy projektu a výběru dodavatele. Transparency International (TI) proto vyzvala Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), aby zveřejnilo informace týkající se tohoto klíčového projektu.

Obnovitelná energie patří k základním prioritám Zelené dohody pro Evropu, která tvoří základ pro splnění ještě ambicióznějšího cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 %, který byl představen v plánu dosažení cíle v oblasti klimatu.

Umísťování stromů a stromořadí v ulicích českých měst je komplikováno trubkami a kabely. Ty jsou pod povrch ukládány bezkoncepčně, zabírají spoustu místa a prakticky tak znemožňují výsadbu stromů. Vlastníci a správci sítí jsou přesvědčeni, že stromy mohou být jen tam, kde zbylo místo, a sítě mají vždy přednost. IPR Praha se v roce 2015 zapojil do revize normy ČSN 73 6005 - prostorové uspořádání vedení technického vybavení a pokusil se vymezit stromům právoplatné místo v ulici. Nová norma začala platit od listopadu 2020.

Článek Miloše Kužvarta Co dělat s výměty z třídiček plastových odpadů? je ve svém závěru velmi optimistický, co se týče řešení výmětů z třídiček plastových odpadů v budoucnosti. Firmy, které nakládají s výměty z linek, však mají problém už dnes. Zejména proto, že ukládání výmětu na skládku je mimo zákon pod pokutou již od 1. 1. 2021. Tím se do stresu dostalo mnoho kolegů – odpadářů, kteří denně sbírají a třídí plasty a slouží městům a obcím. Dovolím si proto s obsahem článku polemizovat několika připomínkami.

Před třemi týdny, 22. 2. 2021 odeslala Unie botanických zahrad otevřený dopis ministru životního prostředí a poslancům Výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny. Dopis vyjadřoval nesouhlas s tím, že do státní politiky životního prostředí, kterou přijala vláda, nebyla zahrnuta ex-situ ochrana rostlin. Dopis podepsalo 25 ředitelů, vedoucích a vlastníků botanických zahrad. Současně jsme i připravili petice za zahrnutí ex situ ochrany do Státní politiky ŽP. K dnešnímu dni ji podepsala 150 petentů včetně významných osobností kulturního a vědeckého života.