Lidské aktivity, především stále rostoucí emise skleníkových plynů, už způsobily oteplení planety o 1 °C (1). Pařížská dohoda z roku 2015, kterou ratifikovala i Česká republika, ukládá zemím udržet globální oteplování výrazně pod úrovní 2°C s úsilím omezit oteplování na 1,5°C (2,3). Abychom dodrželi závazky Pařížské dohody, musíme, podle speciální zprávy Mezinárodního panelu pro změny klimatu (IPCC) z podzimu 2018 (4), rychle snížit emise skleníkových plynů a dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Podle zprávy OSN z podzimu 2019 potřebujeme nastartovat celosvětový pokles emisí skleníkových plynů o 7.6% každý rok (5). Pokud takový závazek celosvětově nepřijmeme, na konci 21. století se pravděpodobně oteplí o minimálně 3°C. To by znamenalo vzestup hladiny oceánů o desítky cm a rozsáhlé a nevratné změny v planetárních systémech, neslučitelné se současnou podobou naší civilizace (6,7).

Už rok probíhá mezi ochránci přírody a zemědělci boj o to, jak řešit vysoký výskyt hraboše polního v polních kulturách. Přes protesty ochránců přírody povolil 3. září 2020 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), po dohodě s Ministerstvem zemědělství, zvýšené použití rodenticidů v České republice. Na základě tohoto rozhodnutí jsou nyní povoleny zvýšené dávky rodenticidů i aplikace rozhozem (na základě rozhodnutí ÚKZÚZ pro konkrétní pozemky) . Proti plošnému rozhozu rodenticidů bojuje zejména Česká společnost ornitologická, nesouhlasí s tím také značná část české veřejnosti, která se obává zejména sekundárních otrav v přírodě venčených psů. Diskutován byl zejména vliv Stutoxu na ptáky (dravce, sovy, čápy) a zvěř (např. zajíce, bažanty) a domácí mazlíčky (psy, kočky). Pojďme se ale také zamyslet nad tím, co na to sysel?

Když jsem si přečetl nabídku redakce Ekolistu, že mohu napsat článek s fabulací na téma „jsem na chvilku ministrem zemědělství a mohu mávnutím kouzelného proutku napravit tři největší environmentální problémy tohoto rezortu a jaké změny bych vykouzlil a proč“, nejdříve jsem si pomyslel, že je to velmi zajímavý počin redakce, napsání článku bude vlastně velmi jednoduché, vždyť názory na vodu v krajině mám pořád konzistentní a tak není co řešit. A environmentální problémy v zemědělství „ty zná přeci každé malé dítě“, vyjadřuje se k tomu „zasvěceně“ kde kdo, tak není co řešit. Později jsem si uvědomil, že „to žádná legrace nebude“. Napsat něco, co bude mít nějaký reálný základ a nebude to jen snění „akademika“. Ale když již být alespoň na chvilku „kouzelnickým ministrem“, tak současně zapracuje ješitnost chlapa, a závěrem je poznání „tak to musí být něco, jako památník „kouzelnického ministra“, něco co po něm zůstane navěky viset ve vzduchu, kde jinde, že?“ Tedy koncepční záležitosti a ne jen dílčí problematiky. A to pak dá již trochu práce. A stejně se to nemusí povést. A chce to hlavně pokoru.

Výbor pro záležitosti EU, jako pověřený výbor, si vyžádal k danému senátnímu tisku stanovisko senátního Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jako zpravodaj tohoto tisku jsem usnesení tohoto výboru vzal na vědomí a dále s ním pracoval. Výsledné usnesení našeho výboru ke „Strategii od zemědělce ke spotřebiteli“ je pojato mnohem šířeji a určitě zcela nekopíruje pozici vlády ČR. (Pozn. redakce: tento text je reakce na zprávu ČTK, zveřejněnou na webu Ekolist.cz dne 10. 9. 2020)

Nedávno jsme si s dcerou vyšlápli na horskou tůru ve východních Alpách. Našli jsme si předtím ubytování v Prein an der Rax v bývalé zemědělské usedlosti, 700m n m. Neméně než nádherou Alp jsem však byl ohromen využíváním fotovoltaiky našim hostitelem.

Na první pohled zázračné technologie označované jako chemická recyklace mají ke skutečné recyklaci velmi daleko. Prokazatelně znečišťují životní prostředí, jsou neúměrně energeticky náročné a pro využití v praxi mají příliš technických nedostatků. Chemická recyklace proto není životaschopným řešením záplavy planety plastovým odpadem. Vyplývá to z aktuální odborné studie Světové aliance pro alternativy ke spalovnám (GAIA) s názvem „Chemická recyklace: Stav, udržitelnost a dopady na životní prostředí“. Ani podobná zařízení vznikající v České republice, které zmapoval spolek Arnika, zatím nepřesvědčila o tom, že by představovala variantu nakládání s odpady šetrnou k životnímu prostředí.

Na internetu a v mediích proběhla nedávno zpráva, že premiér vlády Babiš a ministr životního prostředí Richard Brabec navštívili Jihočeský kraj a u Soběslavi se zúčastnili a dokonce vlastnoručně i vysadili perlorodky říční. Nebylo uvedeno kolik kusů, zda desítky či stovky, ale to už je jedno.

Jsem fotograf přírody a jako takový mám i řadu zkušeností s myslivci. Tento text je určen zejména pro kolegy fotografy, co se začínají bát chodit do lesa. Pokusil jsem se (nejen) pro ně sepsat jejich práva a možnosti, pokud chtějí zavítat do přírody v období jelení říje.

Otázka nové plavební komory v centru Prahy vyvolává bouřlivou diskusi. Radnice hlavního města Prahy, Prahy 1 a Prahy 5 se spojily v názoru, proč novou plavební komoru nechtějí, a podepsaly o tom společné memorandum. Vzniklá situace, kdy samospráva celého dotčeného území usilovně bojuje proti záměru, který má vzniknout ve veřejném prostoru a za veřejné peníze, je přece jen poněkud neobvyklá. Měla by být důvodem pro to, aby sama potřebnost záměru další plavební komory byla tou hlavní otázkou, kterou by měly kompetentní schvalovací a odvolací orgány řešit.

Nízkouhlíková budoucnost je nevyhnutelná. Je to zásadní klíč ke zpomalení změny klimatu a oddálení katastrofických scénářů spojených se zvyšováním hladiny oceánů a teplot na planetě Zemi. Piráti stojí za spravedlivou transformací energetiky a úplným upuštěním od spalování uhlí. Do roku 2025 chceme uzavřít uhelné elektrárny, ze kterých jde elektřina na vývoz, zbytek do roku 2030.