Jsou téměř tři ráno, když chvátáme po dálnici mezi slezskými komíny. Vracíme se po čtyřech dnech z blokády Bělověžského pralesa a do našich hovorů o tom, co se dalo udělat lépe, a jak blokádu dále podpořit, se neomaleně vkrádá únava. Jedno je ale jisté: třicet čtyři hodin trvající obsazení harvestoru mezinárodně složenou nenásilnou blokádou ve mne zůstane zapsané jako jeden z nejpodařenějších projevů občanského postoje. Na často se objevující otázku, jestli může jeden člověk v dnešní společnosti vůbec něco změnit, se mi tak ukazuje o pořádný kus jednoznačnější odpověď. Ano, může.

Byla to zajímavá diskuse, ale nedomnívám se, že má smysl v ní pokračovat. Prakticky vše už bylo řečeno. A z diskuse celkem jasně vyplynulo, že pan Kravčík pracuje s teorií, která není fyzikálně korektní, že řada naměřených dat, ale i fyzikální zákony samotné, jasně ukazují, že jeho teorie jako celek je fyzikálně chybná.

Pán Metelka tvrdí, že som prezentoval zjednodušený popis transportu tepla zo spodnej do hornej troposféry prostredníctvom vodnej pary. Tvrdí, že to nie je nič nové, lebo tento proces dobré pozná každý študent metrológie. Fajn. Len nerozumiem tomu, prečo pán Metelka tomu nerozumie. Pánovi Metelkovi vadí, že som neuviedol, do akých vrstiev atmosféry je latentné teplo transportované.

Děkuji panu Kravčíkovi za jeho reakci na některé mé připomínky. Bohužel ale text, který publikoval, nejen že neodstranil mé pochybnosti o jeho znalostech meteorologie a klimatologie, spíše je prohloubil. Ale postupně.

Nebudem reagovať na zvláštne komentáre pána Metelky. Sústredím sa len na vecnú argumentáciu k podozreniam, ktoré údajne odhaľujú moju nekompetentnosť.

Když člověk píše o nějaké problematice, měl by se v ní také vyznat. Je totiž dobré nepoužívat nesmyslné a nepravdivé argumenty. To se nakonec vždycky provalí. A někdy k tomu stačí skutečně jen pár vět. Jako v případě Michala Kravčíka v rozhovoru pro Ekolist Příčinou sucha a povodní je, že jsme podřezali žíly malému vodnímu cyklu.

Magistrátu záleží na pražském ovzduší přibližně tak, že vůbec. Nejvýraznějším projevem zběsilé touhy pražského magistrátu po čistém ovzduší je totiž způsob, jakým v poslední době "zametá" ulice.

Lidé mé generace (jsem ročník 1956), pokud si vzpomenou na četné růžové sliby někdejších disidentů před rokem 1989 a porovnají je se současností, bývají na rozpacích, slušně řečeno. Příliš mnoho z těchto slibů se nenaplnilo a příliš mnoho negativ zažíváme dnes a denně. Často jde o negativa, která jsme před rokem 1989 za reálného socialismu neznali. Bezdomovectví je jen tím pověstným vrcholkem ledovce.

Byla by to jen nepodstatná příhoda, kdyby neilustrovala, jak snadno se novinář může nechat chytit do pasti kalkulujícího politika.

Víte, že mořské želvy na mnoha místech světa už úplně zmizely? Jejich situace je nejhorší v Indickém oceánu. V Indonésii klesla za posledních 70 let populace karet obrovských o 91 %.