Necelých 40km jižně od Prahy se nachází romantický vltavský kaňon bývalých Svatojánských proudů naplňovaný vodou štěchovické přehrady. Jeho nádheru mohou návštěvníci ocenit z levobřežní turistické stezky Štěchovice-Třebenice, z pražského parníku na závěrečném úseku jeho plavby ke slapské přehradě nebo dokonce z nějakého vlastního plavidla. Většinou si ale nevšimnou dvou závažných ekologických problémů ohrožujících přírodu tohoto unikátního úseku Vltavy.

Někdy se špatných věcí dopustíme tehdy, když se naplno ponoříme do "páchání" dobra. V případě bioplastů a kompostovatelných plastů to platí téměř dokonale.

V prvním pololetí letošního roku bylo prováděno odbahňování Nového rybníka u Soběslavi. Tento rybník je místem výskytu zvláště chráněných živočichů a rostlin a je vyhlášen jako přírodní památka. Protože při odbahňovacích pracích nutně muselo dojít ke škodlivému zásahu do biotopu a přirozeného vývoje tamních zvláště chráněných organismů i k přímému ohrožení života jejich jednotlivých exemplářů, byla pro tyto práce příslušným úřadem ochrany přírody vydána výjimka ze zákona na ochranu přírody. V rozhodnutí o výjimce byly přesně stanoveny podmínky pro zacházení se živočichy a rostlinami ohroženými vypuštěním rybníka a odstraňováním vrstvy bahna z jeho dna.

Odpověď ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na komentář Terezy Valkounové Jídlo absurdně komplikuje vzdělávání v lesních mateřských školách

Český stát garantuje dětem v mateřských školách tři jídla denně: dvě svačiny a oběd. Ano, je to krásná vymoženost, která například v západní Evropě není vůbec samozřejmá. V lesních mateřských školkách ovšem přínos tohoto benefitu nikdo neocení, protože se právě jídlo stává překážkou pro smysluplný rozvoj dětí. Rodičům stát neumožňuje dávat dětem zdravé jídlo a s ním také pocit bezpečí a domova, který je nedílnou součástí každé krabičky s jídlem pro malé školáky.

Kousek od obce Lomany nedaleko Plas na Plzni severu padl v červnu 2018 jeden z posledních mohykánů a svědků časů dávno minulých. Stalo se tak těsně před polednem, kdy za úplného bezvětří pod vlastní tíhou a možná za přispění předešlého deště, se zcela nečekaně zřítil k zemi. Řeč je o 700 let starém dubu letním, který údajně pamatoval i Jana Žižku z Trocnova, táhnoucího se svým vojskem na Plasy.

Na přelomu dubna a května, kdy kvetla laickou veřejností „oblíbená“ rostlina – řepka, se opět rozhořela diskuze o správnosti obhospodařování našich polí a o jeho důsledcích na životní prostředí. Zpočátku vlnu averze proti této žluté „květině“ umocňovala žlutá pylová mračna. Až posléze se zjistilo, že tato pylová oblaka pocházejí výhradně z borovic a ze smrku. Veřejnost si brala na paškál místní zemědělce. Svůj velký díl viny ale nesou i lidé, kteří zemědělskou půdu vlastní a nestarají se o víc, než výši pachtovného.

Když se řekne prales, každému se zřejmě vybaví ten tropický deštný. Stromy s mohutnými kořenovými náběhy a liánami, po nichž se prohání vřešťani, po zemi pobíhají tarantule a na širokých listech rozmanité vegetace poskakují žabky všelijakých barev. Divoká příroda netknutá člověkem. Tyto ekosystémy jsou z hlediska jejich funkcí neocenitelné a to, jakou rychlostí mizí z mapy světa, je alarmující. Ovšem věřte nebo ne, i v Evropě jsou stále ještě poklady v podobě nedotčených pralesů, kde stále všem procesům poroučí sama příroda. Samozřejmě, že z hlediska druhové rozmanitosti samotných stromů či organismů, které tyto lesy obývají, se nedají s těmi tropickými srovnat. Ovšem minimálně dvě věci mají společné. Na svém území plní roli nenahraditelných ekosystémů a kvůli nenasytnosti člověka čelí kritickému ohrožení.

Nutella je špatná, protože obsahuje palmový olej. Kosmetika, od zubní pasty Colgate po pleťovou kosmetiku Palmolive, jakbysmet. A o jídle z koncernu Unilever je se lepší nebavit vůbec, protože tam vykukuje palmový olej snad z každého sáčku. Je správné se takovým produktům vyhýbat? To každý musí zvážit sám. Pravdou je, že navzdory silné negativní kampani vedené proti výrobkům obsahujícím palmový olej, ho do překvapivě Evropy neproudí méně. Vlastně ho loni bylo o 7 % více, než v roce 2016. A majitelé plantáží olejových palem si také mohou gratulovat: měřitelná poptávka po jejich zboží se loni zvýšila o 87 %. Jak je to možné?

Koupací biotop. Poprvé jsem se s tímto pojmem setkal před pěti lety v jedné jihomoravské vísce. Skvěl se tam na rozcestníku uprostřed vsi hned pod obecním úřadem a autobusovou zastávkou. Byl jsem zvědavý, oč jde, a tak jsem se vydal tím směrem. Za plotem jsem tam spatřil kruhový bazén, pravda, na rozdíl od běžných koupališť nevybetonovaný, ale jinak vypadající velice nepřírodně. Proč tomu říkají „biotop“? Na tabuli jsem se dočetl cosi o tom, že koupaliště funguje bez chemických prostředků, tudíž nezatěžuje přírodu (to je chvályhodné… ale proč biotop?) a že zde probíhá přirozené čištění vody za pomoci vodních rostlin (to je zajímavé… ale proč biotop? říkáme snad kořenové čističce čistící biotop? a že by to sedělo mnohem lépe!). Odcházel jsem s pocitem, že někdo dostal dotaci na obnovu mokřadních biotopů, místo toho si postavil koupaliště a maskuje to takovýmhle podivným označením.