Územní plán má hledáním a formulováním kompromisů slaďovat často rozporuplné požadavky na funkční využívání a prostorové uspořádání území. Ne vždy tak ale činí. Zcela jistě tak nečiní připravovaný tzv. Metropolitní plán Prahy (dál MPP). Podle svého otce, tehdejšího prvního náměstka primátora Prahy Tomáše Hudečka z TOP 09, měl zásadně ulehčit developerům, aby mohli na svých pozemcích takřka kdekoliv stavět, co uznají za vhodné, aby při prosazování svých záměrů, často v rozporu s veřejnými zájmy, nemuseli příslušné politiky a úředníky obcházet, prosit a uplácet. Výrok klasika je možné upravit na: „Všechnu moc developerům!“. Početný zkušený tým územních plánovačů z ÚRM, změněného na IPR, byl kompletně nahrazen 12 členným týmem převážně mladých a nezkušených projektantů pod vedením architekta Kouckého, kteří vesměs návrh MPP zpracovávali ze svých kanceláří (chodit do terénu a zjišťovat reálný stav a potřeby je prý přežitek). Práce na MPP ignorovaly odbornou veřejnost, jednotlivé městské části Prahy i občany.

Lesnictví jako obor je v krizi. Lesy jsou kvůli kombinaci mnoha negativních vlivů dlouhodobě ve špatné kondici. Lesní dělníci kvůli nízkým platům a špatným pracovním podmínkám dlouhodobě odcházejí z lesnictví a mladí nepřicházejí. Situaci zhoršuje kůrovcová kalamita, která zjevně bude působit v delším horizontu. Kůrovcové a větrné těžby u mnoha vlastníků lesů dominují, kvůli tomu je trh se dřívím snížené kvality přesycen. Proto ceny dříví padají a leckde jsou na hranici rentability.

Krajina je základem lidského světa. Probíhá v ní množství společenských aktivit a je rovněž prostorem živé přírody. Lidské činnosti jsou zásadním způsobem ovlivněny jejím charakterem a zpětně určují její podobu a další vývoj. Kvalita ekosystémů dané krajiny a kvalita života jejích obyvatel jsou spojenými nádobami. Ochrana krajiny jako celku je v tomto smyslu výrazem kulturní úrovně společnosti.

Než se pustíte do čtení tohoto komentáře, ujistěte se prosím, že víte, co pojem „téměř energeticky nulové budovy“ znamená v interpretaci české legislativy. Napsali o tom už řadu textů povolanější autoři než já. (Pokud Vás to opravdu zajímá, tak například zde.)

Každý členský stát si požadavky směrnice zapracoval do národní legislativy po svém. V případě ČR to dopadlo tak, že „téměř nulová spotřeba“ je od skutečné nuly hodně daleko. Konkrétně pro rodinné domy po roce 2020 to znamená, že musí mít spotřebu o 25 % nižší, než domy stavěné dnes.

Česká republika je na Směrnici připravena poměrně dobře v podobě závazných předpisů. Například zákonem o hospodaření energií, vyhláškou týkající se energetické náročnosti budov, technickými normami atd. Otázkou je, jak jsme na požadavky připraveni po stránce mentální, z pohledu vzdělání a z pohledu konečného technického provedení.

Ano, za jsme na to připraveni, například v rezidenčním developmentu se nás týká již od 1. 1. 2018, kdy všechny budovy se stavebním povolením vydaným po tomto datu musí požadavek plnit.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov stanovuje povinnost členským státům zajistit, aby od 1. 1. 2019 nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci a od 1. 1. 2021 všechny nové budovy byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Transpozice této směrnice byla provedena v roce 2012 zákonem č. 318/2012 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů do zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.

Pojmenování tzv. budov s téměř nulovou spotřebou je zavádějící a ve skutečnosti neodpovídá svému názvu – jedná se o terminus technicus, který byl převzatý z evropské směrnice o energetické náročnosti budov (2010/31/EU). Česká legislativa si jej ale definovala po svém a zohlednila národní podmínky. Reálně budou tyto nové budovy pouze o 10 až 20 % úspornější ve srovnání s nyní stavěnými bytovými domy.

Zelené organizace (Hnutí Duha, Glopolis, Frank Bold, CEE Bankwatch Network a Aliance pro energetickou soběstačnost) si objednaly u společnosti Energynautics studii posouzení dopadů odstavení uhelných elektráren a rozvoje obnovitelných zdrojů. Zpráva o této studii vyšla i v Ekolistu, proto si zde dovoluji publikovat článek o ní, který jsem psal pro servery Osel a oenergetice. Ji samotnou lze nalézt na internetu (český výtah, samotná studie). Studie zkoumala následky ukončení provozu českých uhelných elektráren a rozvoje obnovitelných zdrojů k roku 2030 na českou síť. Základním zjištěním podle jejich prohlášení by měl být fakt, že bezpečnost dodávek bude možné podle studie zajistit i po odstavení uhelných elektráren. Síť se i po jejich odstavení bude schopna vyrovnat s výjimečnou událostí na úrovni neplánovaného výpadku temelínského bloku, tedy největšího zdroje v soustavě.