„Krajina není rychloobrátkovým zbožím“ - Ing. arch. Jaroslav C. Novák, CSc. (odbor ŽP MHMP). Ve své pilotní přednášce poukázal na kontinuitu přístupů, které lze vysledovat v pracích našich předních architektů za uplynulých sto let. K zásadám ochrany pražské přírody patří nezastavitelnost krajinných celků – sníženin i vyvýšenin – zejména zelených svahů, jejich temen a úbočí, ale i úpatí v údolních polohách.

Poměrně často jsme svědky nejrůznějších reportáží a článků, ve kterých se z divokých prasat dělají krvelačné a zákeřné bestie. Z vlastní zkušenosti vím, že vždycky za každou takovou příhodou stojí lidský faktor, a nebo přímo sám člověk. Divoká prasata jsou totiž jedna z nejinteligentnějších zvířat v lese, která lidskou společnost rozhodně nevyhledávají. Představa, že Vás divoké prase bude honit po lese či v kukuřici, je úplně stejná blbost, jako tvrzení, že když se napijete na třešně, tak se neodtrhnete od záchodové mísy, nebo že když vám škvor zaleze do ucha, tak vám propíchne ušní bubínek.

Dnešní můj příspěvek se zrodil ze vzpomínání a přátelského vyprávění paní Jany Tauschové, ženy, která s Bedřichem Tauschem prožila kus svého života. Prožila je skutečně správný výraz – byla nejen jeho manželkou, ale i kamarádkou a především kolegyní při všech jeho početných aktivitách. Bedřich Tausch nečekaně zemřel po plánované operaci srdce. V srpnu roku 2011 odešel do důchodu a v prosinci se už z nemocnice domů nevrátil.

Myšlenka výstavby vodního koridoru, který by propojil naše země s okolními moři, není nová. V poslední době však viditelně sílí snahy řady subjektů a skupin koridor realizovat, což je patrné jak na tuzemské politické scéně, tak i v rámci Evropské komise (revize TEN-T).

Každý občan naší země musí dodržovat jasná pravidla daná zákonem. Je ovšem území kde řád platit nemusí a každý správce či ministr si může nakládat s pravidly podle svého uvážení. Tato oblast se nazývá Národní park Šumava.

Ne, průměrná denní spotřeba vody čtyřčlenné rodiny není okolo 111 litrů vody za den, jak jsem byl dnes pravil v pořadu Sama doma v České televizi. To je údaj, který platí pro jedince. Úplně jednoduše se mi to ve studiu v hlavě popletlo. Chyba. Popel na hlavu.

Druhý díl seriálu Obec 21. století je věnován fenoménu povodní. Vzhledem k obsáhlosti této problematiky budou tomuto tématu věnovány hned dva díly našeho seriálu. V této části se tak dozvíte, jaké povinnosti obec v souvislosti s povodněmi má, čím může snížit riziko vzniku škod, jaká technická opatření k tomu může využít a mnoho dalších užitečných informací.

Přibližně před rokem a půl jsem zažívala menší osobní krizi, kdy jsem cítila, že v mém životě něco chybí a že pro sebe a svět kolem nedělám dost dobrého. Měla jsem sžíravý pocit, že při rekapitulaci svého života ve stáří za mnou nic pořádného nezbude, žádný odkaz, nic, na co bych mohla být hrdá. V takovémto rozpoložení jsem na Facebooku narazila na výzvu Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat, který zrovna agitoval pro nábor nových členů. Jejich zpráva, nabízející hodně práce, kterou je potřeba udělat, hodně fyzického i psychického vyčerpání, které s ní bude spojeno, ale také hodně radosti nad tím, co se člověku podařilo udělat a čeho všeho dosáhl, mě silně zaujala a já začala pátrat po tom, co to vlastně je ten Moravskoslezský spolek a čím se zabývá.

Zhruba od začátku 90. let minulého století se ve veřejném prostoru začala ustavovat nová zájmová skupina, balancující na hraně vědy a ideologie – politická klimatologie. Dnes už víme, že je to “woodoo–science”.

V neděli kolem 7 hodiny ranní se nad městem ještě válí mlha. Na Kavčích horách, kam jsme dorazili souběžně s hercem Jaroslavem Sypalem ke krátkému interview o úklidové akci v rámci kampaně Ukliďme svět, se již pilně pracuje. Nás to čeká jen o pár hodin později. Sejde se dostatek lidí? Půjde vše podle plánu? Bude se v neděli dopoledne vůbec někomu chtít uklízet?