Ve své odpovědi na můj odlehčený rozbor argumentů, které opakovaně používá na zbytečnou dramatizaci klimatické a hydrologické situace Šumavy, se pan doc. Jan Pokorný opět opírá o nepodložené a účelově vybrané údaje.

Několik posledních nezvykle horkých a suchých let, zvýšený počet tropických dní v létě, ale hlavně umírající lesy, které jsou nepřehlédnutelné i ze silnic, způsobuje, že stále více lidí bere vážně fakt, že přichází klimatická změna.

Pana profesora Moldana si vážím, nicméně jeho na Ekolistu uveřejněný článek Environmentální souvislosti jaderné energie hrubě zkresluje realitu jaderné energetiky, její enviromentální význam a roli současnou i potenciální budoucí. V následujícím textu budu reagovat na některá zavádějící tvrzení.

Projev na akci Extinction Rebellion v Praze 12. října 2019

Se zájmem jsem si přečetl článek Vojtěcha Novotného Chudoba ve světě a naše klimatická budoucnost. Všech deset bodů, které autor uvádí, je relevantních a přináší nové podněty do rozjitřené klimatické diskuse. Celkové vyznění – „jedinou cestou k vyřešení klimatické krize je masivní investice do vědy a rozvoje technologií“ – mě vede k této reakci, která je polemikou v tom smyslu, že žádná jediná a jednoduchá cesta k řešení této krize neexistuje. Body, které uvádím, nejsou přímou reakcí na jednotlivé body pana Novotného, ale spíš konstrukcí od konkrétních doplnění k určitému zobecnění. Propojení klimatu s dalšími společenskými otázkami je mi blízké a podnítilo mě k potřebě nabídnutou diskuzi rozvíjet a otevírat další rozměry.

Zemědělský svaz ČR je znepokojen průtahy při projednávání tzv. Daňového balíčku pro rok 2020. Daňový balíček přináší kromě jiného úpravu daňové povinnosti u krajinných prvků (remízků, mezí apod.). Změna spočívá v přesnějším vymezení krajinných prvků, které budou podléhat osvobození od daně z nemovitých věcí. Tato změna je pro hospodaření v krajině velmi důležitá a Zemědělský svaz o ni usiluje téměř dva roky. Bylo by velikou chybou, aby kvůli politickým sporům nebyl tento návrh schválen, nebo byla jeho účinnost zpožděna.

Ochrana divoké přírody na Šumavě je neutuchajícím tématem sporů. Na straně jedné jsou vědci, snažící se zde zabránit současnému hrozivému vymírání druhů a ničení evropsky unikátních ekosystémů. Na straně druhé jsou politici, kteří se ve službách developerů a spekulantů s pozemky snaží „zachránit“ před ochranou přírody šumavské pozemky tak, aby z nich jejich chlebodárci mohli těžit obrovské peníze. Jsou důkazy, že jen pouhým převedením některých šumavských pozemků na pozemky zastavitelné by spekulanti s pozemky získali na hodnotě jejich pozemků přes půl miliardy. A to je jen špička ledovce, celkem zřejmě půjde o mnoho miliard.

Nechci moc vstupovat do diskuse mezi docentem Janem Pokorným a profesorem Jiřím Kopáčkem o pohádkách docenta Pokorného, nicméně na jednu další pohádku docenta Pokorného musím upozornit.

Klimatické změny se zase jednou těší většímu zájmu médií (děkujeme, Gréto!). Je pozoruhodné, jak špatně je ale většina diskuzí o klimatu zacílena. Ke správnému nasměrování se nejdříve podívejte na grafy ze dvou webových stránek: jedné o globální chudobě, druhé o emisích skleníkových plynů. Jejich studiem si můžete udělat vlastní názor, nebo si celé studium ušetřit a přečíst si ten můj (jistě správný, jde přece o názor vědce), shrnutý zde v deseti tezích:

Nechci zaplevelovat veřejný prostor polemikami s Matějem Hollanem, který sám je důkazem, jak sám říká, tristnosti české klimatické debaty. Jenom se podivuji, k čemu všemu má odvahu se vyjadřovat, kolik času věnuje střílení do vlastních řad a utápění času ve virtuální realitě. Ten my v Nadaci Partnerství nemáme. Místo toho třeba ukazujeme obyčejným lidem, investorům a projektantům, jak lze dosáhnout u nemovitostí v centru měst uhlíkové neutrality; nebo pomáháme obcím a městům zlepšovat infrastrukturu pro cyklisty, šíříme dobrou praxi s funkčními adaptačními opatřeními a vzděláváme děti i dospělé směrem k udržitelnější budoucnosti.