Návrat vlků do oblastí v Evropě, kde se déle něž několik set let nevyskytoval, přináší zvláštní problém. Tím je napětí a nevraživost mezi aktivisty na straně vlků, kteří se prezentují jako jediní ochránci přírody s tím správným názorem na přínos vlků pro společnost, a na druhé straně s chovateli pasených zvířat.

Z plání děvětaosumdesátého roku na nás útočila slova o škodlivosti dotací za komunismu a ať stojí vše, kolik stát má. Dotace však nezmizely a my často, ba až příliš často, kritizujeme jejich užití. Přesto dnes volám po dotaci napříč Evropou, potažmo vlastně celým světem.

Představte si Prahu, v níž jsou městská hromadná doprava a popelářská auta poháněna bioplynem z lokálních zdrojů natolik lokálních, že je najdete i u vás doma v popelnici. Díky Cirkulárnímu skenu zvažuje Praha výstavbu první bioplynové stanice, která bude měnit bioodpad na zelenou energii.

Každý, kdo si koupí alespoň jednu akcii firmy ČEZ, stává se spoluvlastníkem polostátního energetického gigantu. Stává se akcionářem či akcionářkou a má právo se účastnit valné hromady, na hromadě hlasovat a podávat žádosti o vysvětlení k jednotlivým bodům programu.

Protože se problematikou ochrany životního prostředí aktivně zabývám, posílám několik postřehů a připomínek k projevu premiéra Babiše na Evropské radě ke snižování emisí CO2. Pan premiér by si měl zvolit lepší poradce v oblasti ochrany životního prostředí.

Jeden reaktor má stát 250 miliard korun, uvažuje se ale o dvou, tedy 500 miliard korun.

Primární a druhotné suroviny představují základní vstupy pro ekonomiku každé země a ovlivňují téměř všechny průmyslové odvětví. Zejména v Česku je díky své silnému průmyslovému zaměření využití materiálů a jejich národní soběstačnost základním tématem.

Z výzkumů veřejného mínění v poslední době vyplývá, že důvěra v neziskové organizace se obecně snižuje. Jelikož je důvěra jedním z klíčových předpokladů úspěchu environmentálních organizací, nemáme se obávat i poklesu jejich vlivu na krajinu? Jak se daří organizacím občanské společnosti prosazovat cíle ochrany přírody a krajiny a jaké strategie jsou v jejich snažení úspěšné?

Česká republika, přestože se zavázala plnit Evropskou úmluvu o krajině, která byla přijata Výborem ministrů Rady Evropy v roce 2000, stále nemá krajinu v hledáčku územního plánu. Přitom ochrana krajiny by měla být na prvním místě nejen jako nositelky kulturního dědictví, ale i s ohledem na ochranu přírodních zdrojů, biodiverzity a zdravého životního prostředí. Zlepšení krajinných funkcí a jejího využití je i jedinou zásadní možností adaptace na zhoršování klimatických podmínek a sucha.

„Zachraňme Tuvalu, zachraňme svět.“ To bylo volání, které jsem zaslechl na Tuvalu při své nedávné cestě jižním Pacifikem, přední linii globální klimatické krize. Chtěl jsem vyjádřit solidaritu těm, kteří jsou vystaveni nejhorším dopadům klimatické změny, a přitáhnout pozornost k inovativním klimatickým snahám probíhajícím v tamějším regionu.