Severoněmecký Hamburk a dánská Kodaň patří mezi města s nejsystematičtějším a nejkoncepčnějším přístupem k adaptaci na změnu klimatu. S tím jde ruku v ruce také hospodaření s dešťovou vodou a otázka zeleně a jejího systému v rámci sídla. Obě města překotně rostou, což nutně znamená navyšování rozlohy zpevněných ploch, a tím pádem tlak na dosud nezastavěné, většinou vegetací pokryté území. To koliduje se zvyšující se potřebou obyvatel mít na dosah parky, zahrady či jiné formy zeleně. Jak se k tomuto problému obě města postavila? Na to jsme se jeli podívat v rámci projektu Počítáme s vodou

Přírodě blízké hospodaření neznamená zákonitě ekonomicky neudržitelný způsob zemědělského hospodaření, jak by se mohl někdo domnívat. Ba naopak, aby bylo zemědělství stále efektní a udržitelné v období změny klimatu, musí se mu přizpůsobit i stávající hospodářské postupy. S tím je spojen i přístup ke krajině, tedy hospodařit v maximální míře v souladu s přírodou a krajinou – hospodařit přírodě blízce. Pokud bude naše krajina odolná, bude odolné i české zemědělství.

Necelých 40km jižně od Prahy se nachází romantický vltavský kaňon bývalých Svatojánských proudů naplňovaný vodou štěchovické přehrady. Jeho nádheru mohou návštěvníci ocenit z levobřežní turistické stezky Štěchovice-Třebenice, z pražského parníku na závěrečném úseku jeho plavby ke slapské přehradě nebo dokonce z nějakého vlastního plavidla. Většinou si ale nevšimnou dvou závažných ekologických problémů ohrožujících přírodu tohoto unikátního úseku Vltavy.

Někdy se špatných věcí dopustíme tehdy, když se naplno ponoříme do "páchání" dobra. V případě bioplastů a kompostovatelných plastů to platí téměř dokonale.

V prvním pololetí letošního roku bylo prováděno odbahňování Nového rybníka u Soběslavi. Tento rybník je místem výskytu zvláště chráněných živočichů a rostlin a je vyhlášen jako přírodní památka. Protože při odbahňovacích pracích nutně muselo dojít ke škodlivému zásahu do biotopu a přirozeného vývoje tamních zvláště chráněných organismů i k přímému ohrožení života jejich jednotlivých exemplářů, byla pro tyto práce příslušným úřadem ochrany přírody vydána výjimka ze zákona na ochranu přírody. V rozhodnutí o výjimce byly přesně stanoveny podmínky pro zacházení se živočichy a rostlinami ohroženými vypuštěním rybníka a odstraňováním vrstvy bahna z jeho dna.

Odpověď ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na komentář Terezy Valkounové Jídlo absurdně komplikuje vzdělávání v lesních mateřských školách

Český stát garantuje dětem v mateřských školách tři jídla denně: dvě svačiny a oběd. Ano, je to krásná vymoženost, která například v západní Evropě není vůbec samozřejmá. V lesních mateřských školkách ovšem přínos tohoto benefitu nikdo neocení, protože se právě jídlo stává překážkou pro smysluplný rozvoj dětí. Rodičům stát neumožňuje dávat dětem zdravé jídlo a s ním také pocit bezpečí a domova, který je nedílnou součástí každé krabičky s jídlem pro malé školáky.

Kousek od obce Lomany nedaleko Plas na Plzni severu padl v červnu 2018 jeden z posledních mohykánů a svědků časů dávno minulých. Stalo se tak těsně před polednem, kdy za úplného bezvětří pod vlastní tíhou a možná za přispění předešlého deště, se zcela nečekaně zřítil k zemi. Řeč je o 700 let starém dubu letním, který údajně pamatoval i Jana Žižku z Trocnova, táhnoucího se svým vojskem na Plasy.

Na přelomu dubna a května, kdy kvetla laickou veřejností „oblíbená“ rostlina – řepka, se opět rozhořela diskuze o správnosti obhospodařování našich polí a o jeho důsledcích na životní prostředí. Zpočátku vlnu averze proti této žluté „květině“ umocňovala žlutá pylová mračna. Až posléze se zjistilo, že tato pylová oblaka pocházejí výhradně z borovic a ze smrku. Veřejnost si brala na paškál místní zemědělce. Svůj velký díl viny ale nesou i lidé, kteří zemědělskou půdu vlastní a nestarají se o víc, než výši pachtovného.

Když se řekne prales, každému se zřejmě vybaví ten tropický deštný. Stromy s mohutnými kořenovými náběhy a liánami, po nichž se prohání vřešťani, po zemi pobíhají tarantule a na širokých listech rozmanité vegetace poskakují žabky všelijakých barev. Divoká příroda netknutá člověkem. Tyto ekosystémy jsou z hlediska jejich funkcí neocenitelné a to, jakou rychlostí mizí z mapy světa, je alarmující. Ovšem věřte nebo ne, i v Evropě jsou stále ještě poklady v podobě nedotčených pralesů, kde stále všem procesům poroučí sama příroda. Samozřejmě, že z hlediska druhové rozmanitosti samotných stromů či organismů, které tyto lesy obývají, se nedají s těmi tropickými srovnat. Ovšem minimálně dvě věci mají společné. Na svém území plní roli nenahraditelných ekosystémů a kvůli nenasytnosti člověka čelí kritickému ohrožení.