Když se před desítkami let objevily v Brně nové typy tramvají, zvané sputnik, ukázalo se, že kolejiště provozu nevyhovuje. Vozy byly rychlejší a těžší než jejich předchůdci, při rozjezdu, brzdění nebo zastavení, popřípadě v zatáčkách vyvíjely značné síly na podloží, což mělo za následek posun kolejí. Dokonce se na nich projevily zlomy.

Vše, čím se zabývají ekologicky smýšlející lidé je dobré, důležité a prospěšné. Přece však se mi zdá neuvěřitelné, že se téměř nemluví a neví o jednom z největších ekologických problémů ČR, a tím je ovzduší Ostravska.

Následně po neúspěšné prvé volbě prezidenta republiky, přinesla všechna media zprávu o rozkolu vládní koalice v parlamentu, při schvalování zákona o předcházení ekologické újmě. Nikoho z komentátorů však nezajímala věcná stránka problémového zákona. Podle směrnice Evropské unie se skoro dva roky mezirezortně projednával a vyvolával mnoho věcných nesouhlasů a rozpaků. Nakonec byl prosazen tak jak je již obvyklé u celé řady ekologických zákonů politickou silou.

Klasický spalovací motor s přímočarým pohybem pístu má v praxi účinnost cca 15-20%, tzn., že ze 100 litrů paliva se zužitkuje jen max. 20 litrů -- píst se musí začít pohybovat a na to je potřeba energie. Sotva se rozpohybuje, musí se zastavit a na to je opět potřeba další energie. Poté se musí začít pohybovat opačným směrem a celé se opakuje několikatisíckrát za minutu.

Dostal jsem k dispozici článek „Súmrak nad jastrabmi?“, autora Michala Nogy, který vyšel v časopise DRAVCE A SOVY, jež vydává organizace „Ochrana dravcov na Slovensku - RPS“.
Autor zmíněného článku seznamuje své čtenáře se skutečností, že si v r. 2007 podali slovenští sokolníci žádost o odchyt z přírody 10 ks jestřába lesního pro sokolnické účely. Výše zmíněná organizace „RPS“ však jako účastník správního konání v dané věci s jakýmkoliv odchytem a chovem v sokolnictví těchto dravců nesouhlasila.

Několikrát do týdne jezdím z Karviné do Ostravy a zpět do školy. Minulý týden se mi stala nehoda a do méhoho milovaného Trabantíka najel jeden ***** a do doby, než mi to přišli z pojišťovny nafotit, jsem musel potupně jezdit hromadnou dopravou.

V naší kultuře existují kulturní instituce, které mají vychovávat ke vztahu k přírodě, jako jsou muzea a zoologické či botanické zahrady. Jejich úloha je přitom v některých ohledech značně problematická, protože svojí činností mnohdy působí sice pro „propagaci“ a poznávání přírody, ale za cenu jejího ničení, zejména jednotlivých organismů. Plní tak tyto instituce vlastně svoji roli?

Toto téma je v poslední době velmi živé a vyvíjející se. Samo ministerstvo několikrát změnilo cíle tohoto opatření a také zahraniční model, kterým se chtějí inspirovat. Původně MŽP navrhovalo využít modelu SRN a zvýšit zavedením záloh podíl opakovaně použitelných obalů, to znamená těch obalů, které se znova opětovně plní. Po té, co se v samotném SRN ukázalo, že zálohy neposílily opakované použití obalů, ale naopak jej snížily, dnes MŽP uvádí, že se chtějí inspirovat ve švédském modelu zálohování obalů.

Myslím si, že se při zavedení povinného, zákonného zálohování nápojových obalů na jedno použití, a to zejména PET lahví, nedá vůbec hovořit o nějaké ochraně životního prostředí. Zavedení záloh na nápojové obaly vyvolá celou řadu významných problémů nejen u výrobců obalů, jejich prodejců (zde asi nejvíce), ale především, a to je podstatné, u občanů či veřejnosti samotné, v našich městech a obcích.

Německo, Rakousko či Nizozemí dlouhodobě recyklují mezi 55 až 60 % svého komunálního odpadu. Plán odpadového hospodářství ČR určil cíl alespoň 50 % od roku 2010. Skutečnost? Recyklujeme pouhých 20 %. Máme tedy co dohánět.