Nízká "ekogramotnost" široké veřejnosti, okrajovost problematiky životního prostředí v agendě rozhodujících politických subjektů a vnímání environmentálních ohledů jako ohrožení ekonomického rozvoje, to jsou některé ze závěrů Analýzy připravenosti ČR na implementaci (tj. reálné uplatnění) norem EU v oblasti ochrany životního prostředí. Pro Evropskou komisi tento projekt zpracovaly Centrum pro životní prostředí Univerzity Karlovy a firma Gabal, Analysis and Consulting v období od října 1999 do prosince 2000.

Ekologické organizace i ta část lidu v české kotlině a moravských úvalech, která má srdce nakloněné přírodě, mají často potíže se svou vlastní aktivností. Člověk vidí kolem sebe plno neřádu, a to nejen v potoce nebo škarpě silnice. Okolnostem se dosud nepodařilo zbavit ho přirozeného puzení problémy řešit a tak neví, kam dřív skočit. Nemůžu ale přece dělat všechno! To by se z toho jeden člověk, ba i středně velká organizace museli zbláznit. Co si mám vybrat? Je problém přejížděných žab menší než problém uprchlíků z Afganistánu, jak říká s oblibou Sváťa Karásek?

Nové znění zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, odsouhlaseného drtivou většinou Poslanecké sněmovny (poměrem 150 : 9) dne 8. prosince 2000, představuje negativní posun oproti stávajícímu stavu. Nový zákon po zásahu poslanců ODS a ČSSD výrazně omezuje možnost veřejnosti do procesu vstupovat. Dá se tak říci, že se tento zákon stal obětí opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD.

Pravda časem vyjde najevo - pod tímto názvem byl 25.11.2000 uveřejněn v Klatovském deníku článek Jaromíra Bláhy, vedoucího programu Lesy Hnutí DUHA. Autor příspěvku se zde zamýšlí nad tím, jaké okolnosti vedly ředitele Správy NP Šumava ing. Ivana Žlábka k zamítnutí oficiální žádosti p. Tomislava Vodičky o poskytnutí informací týkající se hospodaření Správy šumavského parku. Nenachází však žádnou smysluplnou příčinu, jak o tom svědčí následující řádky:

Ráda bych reagovala na článek Jana Beránka v Mladé frontě DNES z 27. listopadu 2000 "Nedohoda o klimatu", lépe řečeno k němu dodala pár zajímavých informací ohledně USA a jejich "ochoty" aktivně bojovat proti tomu, aby se naše planeta nestala brzy peklem pro všechny živé tvory.

Do článku z 27. 11. 2000 o supermarketu v Kladně - Kročehlavech se vloudilo tolik nepřesností, zavádějících informací a vyložených nepravd, že mi nezbývá než reagovat.

Haagská konference o změnách klimatu, nejdůležitější mezinárodní ekologické jednání posledních let, bezpochyby selhala na plné čáře. Zatímco evropští politici si vzájemně předhazují špatnou fyzičku (britský ministr životního prostředí Prescott o francouzské kolegyni Voyetové) a sexismus (Voynetová o Prescottovi), viníc se z krachu jednání, za který přitom mohou Američané, podívejme se na hlavní témata, ve kterých obě strany Atlantiku nenacházejí společnou řeč.

Vzpomínám si, že rozsáhlé polemiky o tom, zda provádět či neprovádět asanační zásahy proti kůrovci v Trojmezenském pralese (I. zóna č. 124), vedené na jaře letošního roku, se kromě zainteresovaných českých organizací účastnila také rakouská strana. V denním tisku se tou dobou objevilo několik zpráv, v nichž Rakušané vyjádřili svou nespokojenost s dosavadním bezzásahovým režimem ve stárnoucí horské smrčině na Trojmezné (v souvislosti s loňskou nenásilnou blokádou).

Horšící se odborné prognózy vývoje jednoho z klíčových globálních ekologických problémů sleduje světová veřejnost i politické reprezentace s velkým znepokojením. Globální změny klimatu svědčí o hluboké provázanosti vztahů mezi různými lidskými činnostmi a přírodními procesy. Jejich původ můžeme hledat ve využívání neefektivních technologií stejně jako v nadměrné spotřebě. V českých, moravských a slezských zemích se - i přes ohromnou propagandu - plýtvavé přímotopy nebo klimatizace zatím příliš neuchytily, náš příspěvek k prokazatelně ničivým dopadům klimatických změn jde tedy spíše na vrub zastaralým technologiím a výrobním postupům. Dokazuje to i více než dvojnásobná energetická náročnost v přepočtu na paritu kupní síly ve srovnání se státy Evropské unie.

Delegáti konference o globálních změnách klimatu, označované za nejvýznamnější mezinárodní ekologické jednání posledních let, se pomalu sjíždějí v nizozemském Haagu. Během necelých dvou týdnů vynesou verdikt nad osudem Kjótského protokolu, smlouvy z roku 1997, ve které se průmyslové země zavázaly ke snížení emisí oxidu uhličitého a dalších tzv. skleníkových plynů. Rozhodnou totiž, zda dohoda skutečně omezí znečištění, nebo zda se promění v pouhý cár papíru. Hlavním tématem haagské konference budou konkrétní mechanismy, kterými signatářské státy kjótské závazky splní.