Úbytek hmyzu se týká nejen agrární zchemizované krajiny či městských intravilánů s pravidelně hoblovanými trávníky a nejedlými, většinou exotickými dřevinami, ale i původních lesních biotopů. Zde není chemicky zasahováno, resp. v naprosto minimálním měřítku, přesto ještě nedávno poměrně hojný roháč obecný se stává raritou.

Lvi a další velké šelmy příležitostně loví i dikobrazy, a to asi hlavně tehdy, když nemají dostatek své obvyklé potravy, anebo když zejména mladí samci zkoušejí, co si mohou dovolit (což je ostatně vlastnost společná mladým samcům řady živočišných druhů, člověka nevyjímaje).

Českomoravská myslivecká jednota upozorňuje řidiče na zvýšené nebezpečí srážek se zvěří v podzimním období. Osvěta směrem k řidičům je na místě, přestože podle statistik Policie ČR dopravní nehody způsobené lesní zvěří klesají.

Když jsem si vloni četl výzvu české pobočky Greenpeace k zastavení těžby lesních porostů starších 120 let, vzpomněl jsem si na stať Jana Krajhanzla Nádechy českého ekohnutí po 25 letech (publikováno v roce 2014) o krizi českého environmentálního hnutí a zaváhal jsem, jestli náhodou naše ekohnutí (tedy zde konkrétně Greenpeace) nemá pořád stejný problém.

Liška nemá v naší krajině, kromě člověka, významnějšího predátora. K přirozené smrti takového divokého zvířete dochází pouze stářím, vyhladověním, nemocí nebo zraněním, přičemž nic z toho nelze označit za humánní. Zatímco člověk se dnes snaží při lovu utrpení zcela vyhnout nebo jej zkrátit na minimum, což za humánní považovat lze.

Vedení Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) opakovaně prohlašuje (viz např. zde), že již za současného zákona mají vlastníci plné právo rozhodovat o stavech zvěře v honitbě a že můžou v honitbě sami hospodařit. Ano, podle současného zákona mají vlastníci určitá práva, ale prakticky mohou stavy zvěře v honitbě ovlivnit jen ti velcí.

Nestává se nám to naštěstí často, ale některé zvířecí pacienty, abychom je mohli vůbec ošetřit, chytáme i několik dní. Jedním z takových zvířecích pacientů byla labutí samice z hnízdícího páru a od pěti mláďat na Holoubkovském rybníku v Holoubkově u Rokycan.

Dikobrazí ostny jsou žádaný artikl, ať již jako suvenýr nebo materiál na splávky. Při návštěvě Archivu hlavního města Prahy jsem však ke svému překvapení zjistil, že je při čištění vazby starých knih používají i tamní restaurátoři. Vida! Hned jsem nabídl, že se naše zoo stane jejich výhradním dodavatelem pro pražský archiv – a když jsem tuto informaci zveřejnil, snesla se na mne pořádná sprška dotazů jak na dikobrazí ostny, tak na dikobrazy samé. Alespoň na některé z nich tu odpovím.

Vážený pane ministře průmyslu a obchodu, vážený pane ministře životního prostředí.

Čekám v obchodním centru na svou drahou polovičkou a nezabíjím čas koukáním do mobilu, nýbrž počítáním aut využívající zdejší ruční myčku automobilů. Je konec léta a lidé myjí jako diví. Jde o národní sport nebo jsou Češi tak úzkostlivě čistotní? A jak mycí linky ovlivňují životní prostředí?