V úterý 4. ledna byly na Šumavě zvýšené stavy vody, některé zdroje předpovídaly na Vydře a Otavě i dvacetiletou povodeň. Zaměstnanci Správy Národního parku Šumava zdokumentovali, že kouzlo šumavských křivolakých potoků ve vrcholových partiích pohoří nespočívá jen v potěšení ducha, ale rovněž v tlumení síly povodňových vln. Mimo jiné se jim povedlo zachytit tzv. vybřežení, tedy okamžik, když voda opustí koryto potoka.

Kompletní a neporušený kořenový systém rostlin obvykle nemáme možnost zahlédnout, takže je pro většinu z nás dost těžké si představit, jak to tam dole vlastně vypadá. Profesoři botaniky a ekologie, Lore Kutscherová a Erwin Lichtenegger, se pokoušeli tento neviděný svět zpřístupnit lidem na povrchu celou svou usilovnou čtyřicetiletou prací. Výzkumné centrum univerzity ve Wageningenu (WUR) nyní jejich výsledky zveřejnila v přístupné obrazové databázi na svých stránkách.

Pokud Polsko skutečně zrealizuje svůj plán na výstavbu pevné zdi-plotu podél své východní hranice s Běloruskem, mohly by od příštího léta být hranice Evropské unie být zase o něco bezpečnější. Cenou za to by ovšem bylo citelné narušení těch nejcennějších chráněných území, včetně fenomenálního Bělověžského pralesa.

Se zvonkem zeleným se můžeme setkat v zemědělské krajině i v zahradách a na krmítkách, a to plošně v celém Česku. Za posledních deset let jsme nicméně přišli o dvě třetiny české populace zvonků. Ohrožuje ho závažná ptačí choroba trichomonóza. Ta je pro savce včetně člověka sice neškodná, pro ptáky je ale smrtící. Kvůli ní je zvonek jedním z nejrychleji ubývajících druhů posledního desetiletí. Informuje o tom Česká společnost ornitologická

Ochrana přírody ve vojenských prostorech je v posledních letech poměrně diskutované téma. Dnes již víme, že uzavření těchto míst před okolním světem v kombinaci s výcvikem armády zde umožnilo přežití neobvykle vysokého počtu vzácných druhů vázaných na pestrou krajinnou mozaiku. Co se ale stane, když vojenský prostor zanikne? Dokážeme toto přírodní bohatství do budoucna udržet? Nový výzkum mapující vývoj biodiverzity na bývalém vojenském cvičišti Načeratický kopec nám může napovědět.

S prvním sněhem skončila další ochranářská štace pastevců na Řivnáči, kulturně a historicky významném a přírodovědně zajímavém vrchu shlížejícím na Vltavu kousek po proudu od Prahy. Aktivní péče o cenné partie roztocké nejvyšší hory už probíhá osmým rokem - a tak si zaslouží trochu bilancování.

Po sametové revoluci byli lidé plni očekávání, že se vývoj věcí otočí dobrým směrem. Nastal zásadní zvrat, který s sebou přinesl změny v politickém, společenském, ale i hospodářském uspořádání země a tyto změny se promítaly také do vývoje podoby české krajiny.

Ochrana vzácných přírodních památek není otázkou sentimentality, nýbrž povinné úcty.

Karel Čapek: Prosba o milost (1928)

Oheň patří k nejstarším pomocníkům hospodářů. V částech světa s méně rozvinutým zemědělstvím je tomu tak ostatně dosud. V České republice je využití ohně při hospodaření velmi omezeno, vypalování porostů bylo zcela zakázáno. V zásadě je tento přístup na místě s ohledem na uhlíkovou stopu. Určitě není dobré se vracet například ke spalování posklizňových zbytků na polích. Nicméně v určitých specifických případech, například při obnově sekundárních vřesovišť, je využití ohně přínosné, či přímo nezbytné.

Všechno zlé je k něčemu dobré. A zrovna meteoritům, tu a tam přeorávajících povrch planety Země, vděčíme za mnohé. Nebýt toho, že vyvolaly hned několik brutálních sérií hromadného vymírání, včetně vyhlazení nelétajících dinosaurů, pravděpodobně bychom se tu my lidé, coby živočišný druh, nikdy nedokázali prosadit.