Přišlo jaro a zahrádkáři se sebrali a vyrazili na své záhonky. Kam má ale vyrazit člověk, který nemá záhonků, jen vlastní byt? Může vyrazit k oknu a zřídit si záhonek tam. A ne ledajaký, ale visutý! A pozor, bude to rozhodně trochu jiné zahradničení. Žádné rýpání v hlíně, žádné pletí plevelů. Na rýč a kolečko zapomeňte. Potřeba bude pár PET lahví, nějaké provázky a hadičky a vzduchové čerpadlo. A okno.

Od příchodu vermikompostování už se nemůže nikdo vymlouvat, že nemá pro kompostování vhodné prostory. Pro kompostování pomocí žížal není třeba zahrada, dvorek ani objemný kompostér. Žížalí kompostér neboli vermikompostér se vejde na balkón, do chodby, sklepa i do bytu.

Mezi základní poučky ekologických desater a ekorádců patří, že sprchování je úspornější než koupání ve vaně. Je to samozřejmě pravda pravdoucí, jen nesmíte pod sprchou stát hodiny. V takovém případě by bylo hospodárnější napustit jen tu vanu.

Ve více lidech se to lépe táhne. Ve více lidech se to i lépe kompostuje. Finanční náklady, práce na kompostu i radost z vlastního kompostu se rozdělí mezi více lidí. Kromě sousedů ze sídlišť, činžáků nebo ulice mohou zbytky z kuchyně a zahrady společně zpracovávat i firmy, mateřská centra nebo školy.

Jsou LED žárovky a kompatní zářivky skutečně úsporné? Časopis dTest ve svém listopadovém testu zjistil, že i ta nejhorší úsporná žárovka z testu je z hlediska celkových nákladů výhodnější než klasická 60 wattová žárovka. Podle výsledků spotřebitelského testu mezi LED a úspornými žárovkami zvítězilo coby ekvivalent 60 wattové žárovky svítidlo Philips MyAmbiance.

Díky chytrým telefonům můžeme být chytřejší i my. Alespoň co se životního prostředí okolo nás týká. S rozvojem aplikací pro mobilní telefony přibývá i těch s environmentální tématikou. Jejich vývoj stejně jako vývoj operačních programů pro tzv. smartphony běží nezadržitelně kupředu. Ekolist přináší jen malou ochutnávku toho, co bylo v této oblasti dosud vynalezeno.

Chtěl bych sekačku na trávu. Ale nechce se mi investovat spoustu peněz a mít další krám v domácnosti, který stejně převážnou část svého života prospí v kůlně. A až doslouží? Další zátěž pro planetu, ostatně stejně jako při výrobě. Pokud uvažujete takhle, nemusíte hned běžet pro kosu. Spoluvlastnění, sdílení, spoluspotřebitelství, to jsou nejčastěji používané výrazy pro myšlenku, která mnohý z výše uvedených problémů řeší.

Vyhodit knihu do popelnice je pro některé lidi stejný přečin jako vyhodit čerstvý chleba. Jenže co dělat, když regály knihovny jsou beznadějně plné a nějaké knihy prostě musí z kola ven? Není nutné je hned vyhazovat do popelnice. Lepší je poslat je dál k jiným čtenářům. Způsobů, jak na to, je víc. A některé jsou i dobrodružné!

Mýdla, šampony, krémy a v případě dam i šminky se staly součástí našeho každodenního života. Firmy se předhání s uváděním novinek, díky kterým budeme mít pleť zdravější a krásnější, lifestylové časopisy nás zasypávají radami, jak a který krém na co použít. O tom, že značná část kosmetické produkce je testována na zvířatech, se mluví už méně. Přestože evropské státy postupně testování na zvířatech zakazují, zdá se, že kosmetika obsahující složky otestované na zvířatech z regálů jen tak nezmizí. Jedinou možností pro eticky smýšlejícího spotřebitele zatím zůstává certifikace HCS. Díky ní lze v obchodě najít přípravky, jejichž výroba žádnému živému tvoru bolest nezpůsobila.

Bio, organic, biodynamické, autentické, terroirové, naturální… milovník vína má dnes možnost zakoupit svůj oblíbený mok s mnoha různými přívlastky informujícími o ekologicky šetrnějším přístupu vinaře k pěstování révy a zpracování vína. Může si vybírat podle celosvětově uznávaných certifikací i dle označení nijak nekontrolovaných a založených čistě na důvěře mezi producentem a zákazníkem. Výběr je poměrně bohatý (a větší než se zdá: mnoho zahraničních vinařství se již bio certifikací ani příliš nechlubí a považuje ji za něco samozřejmého) a klade čím dál větší nároky na zákazníka, který se v něm snaží zorientovat.