Česká fauna je pro člověka prakticky bez nebezpečí (což rozhodně neplatí naopak). Vedle zmije a rozzuřeného divočáka figuruje v našem podvědomí jako nebezpečný tvor také sršeň. Jsou naše obavy z tohoto hmyzu oprávněné? A jak se vypořádat s tím, když si sršni udělají hnízdo u vás doma?

Stále více domů se staví v tzv. pasivním standardu, tedy s parametry, které zaručují nízkou spotřebu energie na vytápění a komfortní vnitřní prostředí. Odborníci i stavebníci mohou dnes už snadno získat většinu odpovědí na otázky typu „jak pasivní dům postavit“. Nabízí se ale i další otázky. Jednou z nich je energetická náročnost výstavby, respektive vliv vlastní stavby na životní prostředí. Toho si je vědoma i část investorů a projektantů. Proto se u pasivních domů setkáme se solárními systémy pro ohřev vody, s využíváním dešťové vody, s kořenovými čističkami a jinými ekologicky přínosnými řešeními, ačkoli nejsou „povinné“ pro dosažení pasivního standardu.

Při svých cestách za čerstvými potravinami a zdravou výživou možná už brzy narazíte na čerstvou šťávu z mladé pšenice. Říká se jí wheatgrass a je to oblíbený nápoj v západní Evropě nebo u protinožců. Teď dorazil i do českých restaurací a domácností. Vypěstovat si mladou pšenku a „stočit“ si z ní panáka totiž můžete i sami doma. Potřebujete jen pořádný mlýnek.

Představte si zahradu, kde není potřeba žádná chemie a nevzniká v ní žádný odpad. Hned pod okny domku rostou bylinky, nedaleko je trávník k lenošení, pro děti skrývá zahrada „bahniště“. Odlehlé kouty zahrady jsou ponechány divočině. Právě takové mohou být složky pěkné přírodní zahrady.

Kdo je duší ekolog a cyklista zároveň, ten musí zaplesat. Konečně je tu duše přátelská k životnímu prostředí! Alespoň to tvrdí tchaj-wanská firma Foss o svých pohledných a průhledných velo duších z termoplastického elastomeru. Jsou jedním slovem báječné: i když je propíchnete, jedete dál. Akorát v té ekologičnosti jsou na tom úplně stejně jako obyčejná černá duše.

Místo skříní papírové krabice, místo stolu dveře a židle stlučené ze starých lyží nebo svázaných novin? Že je to z nouze ctnost nebo pouhé provizorium? Pokud má člověk cit, šikovné ruce a tvořivého ducha, může si takto vytvořit útulné a originální bydlení za pár korun. Takže: vylovte ze sklepů a půd nepotřebné harampádí a pusťte se do výroby neokoukaných kousků nábytku.

Bez auta se nedá normálně žít, taková je zkušenost mnoha lidí. Samozřejmě, lze s dětmi, kočárkem, koly a hromadou nezbytných věcí dojet na hory vlakem, ale jen v případě, že máte rádi extrémní sporty. Mnohem pohodlnější je všechny krámy naložit do auta a vyrazit. Z auta coby dobrého sluhy se ale může stát zlý pán: autem se pak jezdí, i když to není vůbec nutné. A jak se ukazuje v praxi, v mnoha případech je vlastní automobil z ekonomického hlediska pěkně drahý dopravní prostředek. Pokud přijmeme myšlenku, že autem potřebujeme jezdit, ale nepotřebujeme ho nutně vlastnit, pak se nabízí ekonomicky úsporná a ekologicky šetrná možnost – carsharig, neboli sdílení auta.

Pánové, je čas se připravit. Patrně to přijde při sledování tutové šance veledůležitého zápasu. Tehdy vám vaše paní v požehnaném stavu oznámí, že chce pro vaše dítě jen to nejlepší a že na diskusním fóru Nejmaminecka-smimineckem.cz ostatní maminečky s miminečky psaly, že to nejlepší jsou látkové pleny. Zapněte si nahrávání zápasu a vezměte ženě vítr z plachet: „A jaký chceš látkovky? Bavlnu, konopí nebo bambus? Jako svrchňáky chceš klasiku, nebo vlňáčky? Ale klidně můžeme mít jen all-in-one...“

Ptačí budky se staly běžnou součástí venkova i měst. Ptáci ale nejsou jedinou skupinou, které schází vhodné úkryty. Nalézt pro sebe vhodné obydlí mají těžké také netopýři. Přirozených stromových dutin a dalších štěrbin je v současné krajině málo. A ubývá i skulin a spár ve zdech domů, do kterých se v posledních desetiletích netopýři přestěhovali. Naštěstí jim můžeme pomoci a do své zahrady nebo na své obydlí umístit speciální budku - náhradní domov pro netopýry. Budku si můžete buď vlastnoručně vyrobit, nic těžkého to není. A nebo ji můžete koupit, což také není těžké.