Martin Vavřík: Změny ptačích názvů od Názvoslovné komise uživatelé nechtějí

Faunistickou komisí ČSO revidovaný exemplář strnada severního ze sbírek Slezského zemského muzea v Opavě. Příklad druhu, který Názvoslovná komise ČSO přejmenovala. Podobně jako v prakticky všech ostatních případech, ani tuto absurdní změnu zainteresovaná veřejnost nechce. Proto ani nevidím důvod nechtěný nový název uvádět.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Vavřík

Předesílám, že jde o mé osobní vyjádření a ne oficiální stanovisko Faunistické komise ČSO (dále FK) – to by ani nebylo možné, poněvadž Robert Doležal je zároveň členem jak NK, tak FK; členství v obou komisích samozřejmě vylučuje společné stanovisko kvůli konfliktu zájmů.

Nejprve bych ujasnil svou pozici v celé diskuzi. Jsem samozřejmě už mnoho let řadovým birderem, ale zároveň jsem přes 25 let členem FK, která stejně jako NK pracuje pod záštitou ČSO. V ní jsem dlouhodobě působil jako jednatel.

Vzhledem k tomu chápu tlaky na práci podobné skupiny i nutnost její činnost navenek obhájit a vysvětlit. Obě komise vznikly v jisté podobě zhruba ve stejné době kolem roku 1989, ovšem na odlišném základu a s odlišnou náplní práce.

Úkolem FK ČSO je posuzovat pozorování raritních druhů ptáků na našem území a udržovat seznam ptáků ČR včetně kategorizace jejich výskytu (blíže viz http://fkcso.cz). Přitom jsme se samozřejmě setkali s problémem pojmenování některých druhů, kterým jsme se také krátce zabývali a došli k závěru publikovanému v roce 2011 na našem webu. Ten však zůstal ze strany NK bez odezvy. Nyní k aktuální diskuzi.

Považuji za nešťastné, že se reakce birderů na změny v českém názvosloví zvrhla do hodnocení kvalit diskutujících a odvádí tak pozornost od toho podstatného, co řadu lidí trápí – a to jsou náhle se objevující nová jména ptáků, u nichž byli dlouhodobě zvyklí používat jméno jiné a tím vznikající větší a větší zmatky.

V e-mailové výměně názorů s Výborem ČSO (kam byla na činnost NK podána veřejností podpořená stížnost, která současnou debatu odstartovala) jsem se pokusil shrnout problematiku do několika základních bodů, které o jeden bod ve své odpovědi rozšířil Josef Chytil (bývalý vedoucí ORNIS Přerov).

Zde jsou tedy hlavní východiska resp. klíčové otázky naší společné diskuze:

1) Potřebujeme nová česká jména ptáků?

Jednoznačně ano, na tom se pravděpodobně shodneme úplně všichni. Rozcházet se ale začínáme v dalších bodech, s některými diskutujícími hned v tom následujícím.

2) V jakých případech potřebujeme nová česká jména?

Jednoznačně potřebujeme nová jména u nových druhů. Nezáleží na tom, zda byl nový druh někde náhodou objeven a popsán nebo vznikl rozpadem původně šíře pojímaného druhu (resp. povýšením některých jeho poddruhů), případně sloučením více původních druhů do jednoho. Pro naprostou většinu z nás, včetně mne, je toto jediný důvod existence nějaké formy názvoslovné komise (viz také „Návrh řešení“ v článku, který tuto diskuzi spustil). Rozcházíme se však v otázce, zda jsou nová česká jména nutná u druhů, jejichž výskyt na našem území nebyl doložen a není ani pravděpodobný, tedy zda potřebujeme česká jména u všech druhů ptáků světa. Podle mne pro většinu českých birderů to není natolik podstatné, ovšem existují skupiny, které jsou těmito změnami významně zasažené, například chovatelé exotických ptáků.

3) Je důležité opravovat jména ptáků, která jsou z nějakého důvodu zavádějící či nepřesná?

Podle mého názoru je toto klíčová otázka. Změna zavedených jmen je ze strany NK obvykle obhajována sledováním pokroku při zkoumání fylogenetických vztahů, případně tím, že původní jméno je zavádějící a v něčem nesprávné, případně lze vymyslet jméno výstižnější; na druhou stranu je zdůrazňována nutnost stability národního názvosloví. Nemůžeme mít obojí – NK si takto nevyhnutelně protiřečí. Osobně nevidím naprosto žádný důvod zavedená jména vylepšovat, protože to nikdy nemůže vést ke konečnému a tedy dále nevylepšitelnému jménu; dovolím si tedy zopakovat výzvu, na kterou NK stále nereagovala: „pokud existuje 1 jediný druhový název, který by mezi 11 000 druhy ptáků nešlo vylepšit, v jakémkoli jazyce, ať mi jej komise sdělí“.

4) Je nutná tvorba nových českých rodových jmen?

Tato otázka je v podstatě rozšířením předchozího bodu v případě, že dojde k přesunu druhu do jiné vyšší taxonomické kategorie, rodu, čeledi nebo dokonce řádu. Já se domnívám, že české názvosloví nebylo vytvořeno proto, aby reflektovalo podobné taxonomické změny a proto jsou tyto zbytečné a často i zavádějící.

Že Názvoslovná komise „...úzce spolupracuje s Faunistickou komisí ČSO“ není pravda

Proč dochází k diskuzi právě nyní? Donedávna neexistovalo ohledně používání jmen jednoznačné pravidlo, seznam publikovaný názvoslovnou komisí v roce 2003 byl spíše doporučením, které nebylo vždy respektováno, různé publikace používaly nadále různá jména.

V roce 2011 to vedlo členy FK k formulování oficiálního stanoviska. Je nutno poznamenat, že FK si do té doby nekladla žádné nároky na vytváření jmen ptáků a ani žádná jména nevytvářela, pro potřebu vlastních publikací se rozhodla od zmíněného roku až na osm výjimek respektovat kvůli zaručení stability jména podle výše uvedené publikace Hudec a kol. 2003.

Je pravdou, že do té doby bylo i na webu FK uváděno několik nesprávných jmen, vzniklých mimo jiné chybami při přepisu seznamu. Tyto chyby jsme po upozornění na ně opravili.

Bylo pro mě tedy překvapením, když v březnu 2021 byla v návaznosti na předchozí komisi vytvořena stávající Názvoslovná komise ČSO a tato začala publikovat nové názvy ptáků.

Na webu ČSO je zmíněna její práce podle schváleného statutu, který však nejsem nikde schopen dohledat – je vůbec veřejně dostupný?

Web ČSO uvádí i to že NK „...úzce spolupracuje s Faunistickou komisí ČSO“, což považuji za zcela nepravdivou informaci. Obě komise spolu nikdy nespolupracovaly. Mezi oběma komisemi došlo v podstatě k jedinému kontaktu, kdy nám (tj. do FK) byl k posouzení zaslán v roce 2020 návrh nového českého názvosloví západopalearktických druhů.

Ve stanovisku FK ČSO zaslaném členům NK v říjnu 2020 jsme jednoznačně uvedli, že těžiště vidíme ve „vytváření jmen pro nově oddělené resp. nově zjištěné či popsané druhy“ (tučně zdůrazněno v originální reakci FK), rovněž jsme se jednoznačně vyslovili pro upřednostnění kontinuity a zdůraznili důležitost stability názvosloví. Naše připomínky však NK nijak nereflektovala. Později došlo jen k několika osobním kontaktům s předsedou FK a se mnou, které v podstatě nikam nevedly nebo spíše vedly k vymezení a deklarování nezávislosti NK vůči FK.

Následná doporučení ve věci změn ptačích jmen NK pak rozčeřily do té doby uklidněnou vodu kolem českých názvů ptáků z našeho pohledu často až nesmyslnými změnami. Postupně se tak rozběhla diskuze, která v posledním půl roce vrcholí na sociálních sítích a v tomto periodiku.

Za podstatné ze svého pohledu považuji výše zmíněné body a potřebu transparentní diskuze o nich. Nicméně mi nedá, abych nekomentoval některé body velmi rozsáhlého článku Mirka Čapka (tak rozsáhlého, že mi v době probíhající sezóny trvalo se jím z větší části pročíst několik týdnů). Rád bych reagoval v bodech na některé v článku uvedené nebo komentované skutečnosti:

• Nesouhlasím s označením Tomáše Grima jako „hlavního kritika“ bez uvedení jeho jména. Zvláště od NK, která si tolik zakládá na významu jmen, jejich vytváření a správnosti, je ignorování jména oponenta nepochopitelné a v podobných diskuzích zcela bezprecedentní. Mimo to kritiků nových ptačích názvů potkávám ve svém okolí řadu, proti činnosti NK se v e-mailové diskuzi s Výborem ČSO vyjádřila celá řada předních českých ornitologů a birderů, na Ekolistu vyšel další článek kolegyně Lenky Harmáčkové a pod články a posty od TG i LH se objevily desítky souhlasných reakcí, kritických k práci NK. Tomáš je možná jen nejaktivnějším kritikem – ne všichni jsou ochotni věnovat tolik času rozsáhlejším diskuzím a snaze o nápravu neudržitelné situace, kterou NK způsobila.
• Nesouhlasím s ostrakizací sociálních sítí a jejich označení za „pochybné bulvární platformy“. Diskuze probíhala především na Facebooku, který takto může označit jen někdo, kdo nemá s jeho využitím osobní zkušenosti nebo žije ve své uzavřené bublině. Na Facebooku vznikají sítě mezi lidmi a jejich vlastnosti jsou dány lidmi v nich zahrnutými. Není možné takto dehonestovat platformu, na které funguje řada oficiálních institucí a kde už léta fungují různé veřejnosti užitečné skupiny jako např. Česká společnost ornitologická, Kroužkovací stanice Národního muzea, Czech Birding, Ptačí poradna a řada dalších. Mirek Čapek dále píše, že: „Dalším zcela lživým a manipulativním tvrzením je výrok, že předseda NK v kontrastu s hlavním kritikem žije v bublině.“ Nicméně sám výše dokazuje, že on sám žije v bublině MIMO sociální sítě. Zvláštní je rovněž použití třetí osoby při komentování osoby vlastní.
• Trochu více prostoru je v reakci Miroslavem Čapkem věnováno názvu racka Audouinova (Ichthyaetus audouinii), aniž bych ze strany jeho a NK zaznamenal nějaký věcný argument proti tomuto jménu. Nerozumím podivným klikyhákům ([ ͑ͻծʊ˛ɑ]) a jakémusi fonetickému převádění do IPA (co to má být?), když mě zajímá psaný tvar, který je jasně daný. Ten existuje i v azbuce v ruském jménu tohoto druhu a že to někdo nesprávně vyslovuje, není pro mě ani pro nikoho z kolegů v mém okolí žádný problém; ostatně výslovnost „latinských“ jmen anglickými mluvčími je chybná ve 100 % případů – a co má být? Rovněž podle mě autor reakce špatně pochopil argument s frekvencí výskytu daného jména na internetu – šlo mi o to, které z těchto jmen lidé znají z kontextu, příklady nesprávné gramatiky (které MČ uvádí) s tím nemají nic společného. Obrat „my bysme“ bude možná také používanější než „my bychom“, ale co to má společného se jménem racka? A vyjádření: „Věnovacím jménům ptáků se pokud možno vyhýbáme, pokud je k dispozici jednodušší a dobře vyslovitelné jméno české.“ mi přijde vysloveně alibistické v příkrém kontrastu s deklarovanou prioritní stabilitou názvosloví.
• „Kritici zapomínají, komu je názvosloví především určeno (znalci si vystačí s vědeckými jmény) – pro širokou laickou veřejnost.“ Ano a právě proto je důležitá stabilita. Veřejnosti je jedno, že ledňáček nemá nic společného s ledem (ornitologům je to jedno zcela zřejmě také), že sýkora lužní nežije v luzích (a co to vlastně je ten luh?), že jespáci dnes obvykle neběhají po jesepech (dtto). Naopak je veřejnost zmatená, když botanici přejmenují knotovku červenou na silenku dvoudomou, tvrdohlavě trhá pampelišky (a ne smetánky) a vrtí hlavou, když se jí zeptáme na zerav nebo šácholan, který má často přímo na své zahradě. Tatáž veřejnost je stejně zmatená změnami, které se proti vůli uživatelů snaží do veřejného prostoru protlačit NK.
• I když respektuji praxi a znalosti Mirka Čapka, opakovaně mi není jasné, jaký mají mít vztah ke tvorbě jmen. Na vytvoření jména nepotřebuji hlubší vzdělání, když už, tak snad v lingvistice, ale i o tom pochybuji.
• Ještě bych se vyjádřil ke změnám rodových názvů ptáků – zde je zdánlivou hranicí, za níž je nutno změnit rodový název, přeřazení do jiné čeledi. Ale co je to vlastně čeleď než uměle vytvořená kategorie nejasné hierarchie? V rámci kladistiky je dnes její postavení druhotné a jednoznačně subjektivní. A hlavně nadále se měnící. Právě proto nebude náhoda, že v jednom z posledních seznamů IOC se 349 druhů ptáků 14 čeledí (!!) jmenuje anglicky „Warbler“, a to bez ohledu na příslušnost do čeledi.

Varování před všudypřítomným pokušením „vylepšovat“ dobře zavedená jména

Dovolím si závěrem citovat první (zdůrazněno zde i dále mnou) bod pravidla tvorby názvosloví Americké ornitologické společnosti (AOS):

„NACC (Severoamerická nomenklatorická komise) si je vědoma, že nomenklaturní stabilita má značné výhody a že dlouho zavedené anglické názvy by měly být měněny pouze po pečlivém zvážení a z dobrého důvodu. Jak je podrobně popsáno v publikaci AOU (1983), postojem NACC je ,zachovat dobře zavedená jména pro dobře známé a široce rozšířené druhy, i když název skupiny nebo modifikátor není přesně výstižný, univerzálně vhodný nebo popisně nejlepší možný‘. NACC si tento postoj dlouho vykládá jako varování před všudypřítomným pokušením ‚vylepšovat‘ dobře zavedená anglická jména a to nadále zůstává důležitou zásadou. V praxi to znamená, že návrhy pro NACC obhajující změnu dlouho zavedeného anglického názvu musí představovat silně přesvědčivé, dobře podložené a vyvážené zdůvodnění.“

Změny jmen se nikdy nedějí jen v zákulisí a nejsou veřejnosti sděleny jako hotové: ve zřetelném kontrastu k činnosti české NK jsou návrhy předložené do NACC (1) zveřejněny a (2) o jejich přijetí či odmítnutí se hlasuje. Pravidla AOS jsou všeobecně pokládána za globální etalon, např. pravidla birdingu podle AOS explicitně používají birdingové kluby všude na světě, včetně našeho českého (Klub 300). Analogicky neexistuje žádný důvod, proč by česká NK neměla úplně stejně následovat všeobecně uznávaná názvoslovná pravidla – zatím tak činí pouze ve svých prohlášeních, ale bohužel už ne v praxi.

Přečtěte si také |

Tomáš Grim: Jak se neutopit v bouřlivých vodách českého ptačího názvosloví?

A co tedy sám od české NK očekávám? Jak jsme se shodli s většinou kolegů, tak především návrat názvů před rok 2021. Tak by šlo minimalizovat již napáchané škody v některých bohužel už tiskem vyšlých publikacích a nadále se věnovat vytváření nových jmen jen u druhů nových.

P.S.: Sestavení mé odpovědi se vzhledem k hektickému závěru sezóny i školního roku protáhlo, a když jsem se k ní vracel, náhodou na mě vyskočilo na sociální síti pozorování ťuhýka Lanius nubicus uvedeného jako „ťuhýk běločelý“. Jméno mě zarazilo, protože dlouhodobě znám tento druh v české literatuře jako ťuhýka černohřbetého a černé zbarvení hřbetu je to, co vás při pohledu na něj na první pohled praští do očí zdaleka nejvíce. Proč nahrazovat (1) zavedené a (2) výstižnější jméno novým a méně výstižným? Komu to usnadní orientaci a dohledávání informací v existující literatuře?