Jak prospěla pandemie přírodě? Moc ne, cestovní ruch je k ochraně zapotřebí

Brazílie loni přišla o 1,6 miliardy dolarů a pracovní místa v „přírodní turistice“ pro 55 000 lidí. Průvodců i strážců. Pětinu z celkového počtu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Blake Maybank / Flickr

Zpráv o tom, jak se příroda zbavená pravidelného návalu turistů vzpamatovává; jak se divočina vrací do měst a kolem turistických stezek je zase o něco živěji se během loňského roku vyrojilo dost. Pravda, nemálo takových falešně pozitivních zpráv popisovalo dost zkreslenou realitu. Nicméně extrakt ze světových medií vcelku jednoznačně přinášel novinky o tom, jak se teď přírodě bez lidí daří lépe, regeneruje se a ozdravuje. Mořské želvy kladly vejce do písku liduprázdných pláží, kaloni po večerech předváděli leteckou akrobacii nad prázdnými parkovišti, ve vlnách kolem Hongkongu se místo trajektů proháněli „bílí“ delfíni čínští. Jenže úplně všude si příroda s takovou přesvědčivostí lépe nevedla.

Malý ostrov má velký problém

Například na Stora Karlsö, švédském ostrůvku ztraceném v Baltském moři, byl hlad. Zdejší kolonie alkounů úzkozobých se totiž už dávno potravně navázala na likvidaci stravitelných odpadků po turistech, kteří zdejší kolonii pravidelně navštěvovali. Loni ale výletníci nedorazili, a bez nich se výrazně proměnila lokální dostupnost potravy. Loňský návrat zpohodlnělých alkounů blíž přírodě se dá vyčíslit o 10 % větší mortalitou dospělců, o třetinu nižší snůškou a o pětinu nižšími počty mláďat. A na skalistý ostrůvek bez lidí se také zcela přirozeně začali navracet orli mořští (loni sem zalétali 7x častěji), kteří alkouny vydatně plašili a usnadňovali tím práci rackům s rabováním nehlídaných hnízd. Pokud bychom se tedy mohli zeptat alkounů na to, jak vidí sezónu bez turistů, pozitivní ohlasy bychom asi v jejich rozhořčeném mečivě krákavém projevu neuslyšeli.

Pětinu, čtvrtinu až třetinu zaměstnanců pak museli propustit i parky a rezervace v Asii a Africe. Taková Keňa pozbyla 80 % příjmů z cestovního ruchu, který je jedním z pilířů zdejší ekonomiky.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Matthew Baldwin / Flickr

Podobně nedobře se daří i opicím z Thajska a celé Indonésie, které v přímořských letoviscích udržovalo vlastně jen přikrmování od turistů. Makakové jen tak nesbalí rance a nevydají se do méně úživné džungle, ale místo toho se pokusí vydobýt si jídlo od místních lidí. A jsou z toho velké nepříjemnosti. Dílem proto, že oni místní lidé teď často sami nemají moc co do úst. I jim, zprostředkovaně, cestovní ruch poskytoval obživu. S podobným problémem se díky pandemii covid-19 loni potýkalo nejméně 197 milionů dalších lidí, jejichž zaměstnání je s turismem nějak spjato.

Ušetřili jsme emise. Ale ztratili víc, než jen obrat

Dívat se na všechny ty karantény, omezení pohybu, uzavřené hranice a nemožnost vycestovat za dobrodružstvím můžeme různě. Je například fajn, že se bilance letecké přepravy, která je globálně odpovědná za 2 % veškerých antropogenních emisí, snížila o 22 %. Tedy na 1,6 %. Přitom odhadované ztráty z obratu (kvůli poklesu objemu turistů o 73 %) vyčíslila Světová rada pro cestování a cestovní ruch (WTTC) na 5,5 bilionů dolarů. Cože je zhruba 5x více než „díra“, kterou ve světových ekonomikách vytvořila finanční krize z roku 2009. Díra, kterou není úplně ve všech segmentech cestovního ruchu stejně snadné zalepit.

Majitel hotelu na pláži může vypnout hlavní jistič, přívod vody, rozdat výpovědi a doufat, že s našetřenou rezervou hluchou sezónu „nějak“ přežije. Ale národní park, safari nebo rezervace si nucené volno vzít nemůže. Své zaměstnance, respektive strážce a rangery, potřebují v terénu na nohou každý den. Brazílie loni přišla o 1,6 miliardy dolarů a pracovní místa v „přírodní turistice“ pro 55 000 lidí. Průvodců i strážců. Pětinu z celkového počtu. Obdobnou pětinu, čtvrtinu až třetinu zaměstnanců pak museli propustit i parky a rezervace v Asii a Africe. Taková Keňa pozbyla 80 % příjmů z cestovního ruchu, který je jedním z pilířů zdejší ekonomiky.

Přečtěte si také |

DEZA má posudek od VUT Brno, že nemohla způsobit havárii na Bečvě. Je ale tajný

Alternativou za ztracené zaměstnání v ochraně přírody je pak pro domorodé komunity většinou návrat k zemědělství, které má ovšem dost nehezkou reputaci. Je spojené s klučením a vypalováním porostů, vypásáním, přetížením omezených vodních zdrojů. A také lovem bushmeatu pro obživu anebo rovnou pytláctvím. Nezaměstnaný ranger, který zná rezervaci jako své boty, je vlastně ideální pytlák. Zvířata v rezervacích přitom paradoxně chránila přítomnost turistů, respektive vyšší frekvence pohybu osob.

Zkrátka a dobře, návaly turistů přírodě neprospívají. Ale absence cestovního ruchu, jako ta loňská, taky zrovna dvakrát ne.