Zaručený recept, jak si přivodit ekologickou úzkost snadno a rychle
Takže jak si přivodit kvalitní ekologickou úzkost, pokud ji ještě nemáte?
Klimatická změna
I přes silnou českou tradici klimaskepticismu, které se přezdívá „stín Václava Klause“ (o české klimaskepsi více zde), dochází k určitému přijetí toho, že klima se mění, a že my lidé k tomu s největší pravděpodobností přispíváme. Zasvěcenci s oblibou používají krásně depresivní pojem klimatický rozvrat.Roste globální průměrná teplota. Tají ledovce v polárních oblastech, zvyšuje se hladina moří a voda zaplavuje pobřežní oblasti. Dochází k častějším extrémním projevům počasí. Sucho a povodně.
Podle zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu ke globálnímu oteplení o 1,5 °C je potřeba podniknout v krátkém časovém úseku drastické kroky, aby se zabránilo závažným důsledkům změny klimatu. V obecném povědomí utkvěla doba 12 let, tedy do roku 2030. Jinak se svět promění do podoby, kterou si velmi pravděpodobně neumíme a zcela jistě nechceme představit. Super. To přesně si chcete nechat projít hlavou nad kolíbkou svého právě narozeného potomka.
Hrozba klimatických změn dokonce zvedla mládež z pohodlí školních lavic. A teď pár tisíc náctiletých dává české vládě ultimáta, protože se začali vážně zabývat myšlenkou, jakou budoucnost mají ve světě, který reálně o snížení dopadů klimatické změny neusiluje.
Mnoho lidí studenty označí za zbytečně úzkostlivé, nešťastné a problémové a poradí jim sázet stromky nebo sbírat odpadky. Skvělá rada, protože stromky uschnou a odpadky do lesa hned zase někdo naveze. Marnost nad marnost a skvělý materiál pro další úzkost.
Vymírání druhů
Z přírody mizí motýli, hmyz, ptactvo. Sloni, nosorožci, tygři, lední medvědi, orangutani, gorily. Ryby a velryby. Mikroorganismy, ale ty nejsou vidět, takže to pálí jen pár pedologů.
Někteří vědci mluví o šestém masovém vymírání druhů. Proč? Měníme životní prostředí nebo ho druhům rovnou bereme. Ale pochopte to, my to musíme dělat, abychom měli prostor pro rozvoj zemědělství, růst měst, těžbu dřeva, těžbu nerostných surovin a průmyslový rybolov. Abychom měli kam stříkat agrochemikálie, aby bylo kam sypat odpadky. Blbý je, že některá zvířata jsou roztomilá a pohled na želvu, které hodný záchrance vytahuje z nosní dírky brčko, je fakt srdcervoucí. Brčko v nose!
Zhoršování stavu vod, ovzduší, půdy
Intenzivní zemědělství je zatím možné díky intenzivnímu hnojení a intenzivním postřikům. Chemické látky z přírody nezmizí. Některé se přemění, některé ne. Některé nejsou škodlivé pro organismy, některé ano. O zdravotních důsledcích mnoha látek víme málo, protože je vyrábíme rychleji, než zvládáme jejich účinky rozpoznávat a vyhodnocovat. Navíc nikdo netuší, jak tyto látky interagují spolu. Je jich tolik, že se to prostě nedá uhlídat.
Kdo z nás před pěti lety slyšel o mikroplastech? Dnes je máme v pivu, vodě, rybách. Neumíme zabránit tomu, aby se rezidua léčiv v odpadních vodách nedostala do přírody. A tak si necháme předepsat další antibiotika i na obyčejnou rýmičku. Když do pekla, tak na pořádný kobyle.
Války, hladomory
Část konfliktů, které dnes vedeme, má své kořeny v boji o přírodní zdroje. Vodu či strategické kovy. Sucho vede k neúrodě, neúrody k hladu, hlad k posunu obyvatel do míst, kde mají větší šanci uživit se a žít v bezpečí, ale tam je už hodně jiných lidí, co měli podobný nápad, takže lidi migrují a jsou ochotni risknout utopení v moři, jen když mají naději na mizerný život uprchlíka. Z fotky utopeného chlapce na pobřeží se stáhne hrdlo každému rodiči.
Mít, nebo nemít dítě?
Představa budoucnosti je v souvislosti s problémy životního prostředí neradostná. A to jsme ještě nemluvili o přelidnění, o tom, že nám dojde fosfor, naopak cpeme do prostředí víc dusíku než je přírodě milé. Pitné vody taky není všude dost… A do toho všeho občas šlápne nějaký živel...
A víte, co je hnací silou velké části popsaných problémů? Populační růst lidí. Je nás téměř 7, 7 miliard a bude nás víc. Ale jak mluvit o nárůstu naší populace, když jsem jeho součástí, když jde o mně, o moje kamarády a jejich děti? Dá se uvažovat o omezení růstu naší populace, aniž bychom rezignovali na humanitní ideály? (Depka, co?)
A tak si možná (environmentálně) citlivější čtenář či čtenářka položí otázku, zda vůbec mít děti? Jaký smysl má přivést je do tohoto předapokalyptického světa? To je jedna z poměrně přímých cestiček k solidní ekologické úzkosti.
Být, či nebýt?
Problémy, ke kterým přispíváme svou samotnou existencí, mohou snadno vést k pocitu viny. A oprávněně se ptáte, proč vám tohle děláme? Proč se v té ráně ještě rýpeme?
Ve skutečnosti nechceme podporovat pocity viny ani úzkost. Nabízíme proto přehled vyzkoušených způsobů, jak se s nepříjemnými informacemi dá naložit.
Popření problému
Skepticismus a popírání klimatické změny povýšil na svůj program bývalý prezident ČR Václav Klaus. Dá se s tím vystačit dlouhé roky i celý život. A samozřejmě se dá aplikovat i na další nepříjemné myšlenky. Vedlejším účinkům takového přístupu se věnuje rozsáhlá psychologická literatura. Jak ale tušíte, je to přístup nedospělý, nehodný čtenáře Ekolistu.
Agrese
Pokud se chcete cítit krátkodobě lépe ohledně sebe a svého žalu, pomáhá najít si hromosvod. Někoho, komu přišijete problémovost. Děti Země, Greenpeace a jiní „ekoteroristi“, klimastudenti, co ve vás probouzejí špatné svědomí... Ztrestejte posly špatných zpráv. Jen pozor, je to vytloukání úzkosti nenávistí. S tím opatrně.
Vytěsnění
Vytěsnit problém a zaměřit se na jiné věci je univerzální mechanismus, úplná klasika, kterou zmákne skoro každý (kromě veganů). Ostatně, je na něm založený spotřební životní styl.
Dokud jsme dost zaměstnaní slevovou akcí, není čas se zabývat existenciálními problémy. Zajímat se o důsledky či promýšlet vlastní odpovědnost. To přeci každý chápe. Hele, výprodej!
Smlouvání
Všechno má svou světlou stránku. V Anglii se z klimazměny radují, protože tam konečně půjde pěstovat vinná réva a nebude potřeba dovážet vína italská. Kdoví, jestli se tam po Brexitu dostanou. A co teprve ohromné zdroje půdy, které zpřístupní tající permafrost! V Grónsku třeba půjde těžit písek, když odtaje ledovec. Super.
Technooptimismus
Jasný, jde to tu do kytek, ale někteří z nás mají velkou důvěru v to, že nás spasí technologie. Mohli bychom třeba vysypat do atmosféry aerosoly a tím planetu ochladit! Postaví se zídka, aby ledovce tak netály. Naklonujeme si tolik vyhynulých zvířat, kolik jen budeme chtít. Už zítra vymyslíme jadernou fúzi a jaderný odpad se lusknutím prstu stane z nepříjemného problému cenným zdrojem. To by šlo, ne? (Hele, uvidíme zítra.)
Deprese
Nic nemá cenu a všichni tady zahyneme. (Tak to každopádně.)
Smíření
Přijetí reality a nejistoty budoucnosti mohou znít podobně nedosažitelně jako řešení klimatické krize. Nicméně konkrétní kroky mohou pomoci v obojím. Pomoci může už jen to, že se o environmentálním žalu a ekologické úzkosti začíná i v České republice mluvit jako o relevantních tématech, které si zaslouží pozornost.
Sdílení pocitů se svými blízkými může vést k tomu, že dostanete podporu. Kromě toho se těmito tématy zabývají i psychoterapeuti: od září otevírají terapeuti Zdeňka Voštová a Bohuslav Binka podpůrnou skupinu Emoční odolnost v době klimatické změny a pokračujícího ohrožení přírody. Jestli už není plno.
Takže co s tím? Není v moci žádného čtenáře Ekolistu vyřešit environmentální krizi. Jsou tu ale tři věci, které nám zbývají a které nám mohou pomoci vyhnout se ekologické úzkosti a environmentálnímu žalu.
Za prvé, každý může něco dělat. (Řečeno slovy Jana Palacha), každý má bojovat proti tomu zlu, na které sám stačí.
Za druhé furt platí, že naděje umírá poslední.
A za třetí pomůže, pokud si zachováme smysl pro humor (i když někdy třeba trochu černý).
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Lávové tunely
Jemná práce pinzetou. Ochránci přírody vypustili šest set housenek motýla okáče v Českém středohoří
V Novém Boru budou stěhovat velké lesní mravence z obytné čtvrti do lesa
Další články autora |
Světelné znečištění v ČR nechceme. Ale uvést do praxe regulaci bude složité, říká Petr Žák
Jak si řešením povodní nezpůsobit další problémy. A ještě získat mošt a křížaly
Za to, v jak špatném stavu jsou lesy a lesařina, můžou především škody zvěří a výběrová řízení, říká lesník Vladislav Ferkl Online diskuse
Všechny komentáře (9)
Michal Malina
9.4.2019 12:53https://patternsofmeaning.com/2019/04/04/what-will-you-say-to-your-grandchildren/
Jan Šimůnek
9.4.2019 18:11- za erozi půdy, kůrovce a patrně i zčásti za sucho mohou jednoznačně ekologické organizace.
- klimatická změna je ryze či téměř ryze přírodní jev a nesmyslný "boj" proti ní (v reálu jen plnění penězovodů do "správných" kapes) je naprosto nesmyslným a zbytečným vyhazováním prostředků, které měly být použity na přizpůsobení se, škodlivým.
- za rezidua chemických látek mohou jednoznačně ekologické organizace, bojující proti GMO, které lze pěstovat s podstatně nižším dávkováním ochranných prostředků a někdy i hnojiv. Půdu ničí masívní pěstování "ekologické" kukuřice a "ekologické" řepky. Tropické pralesy jsou káceny pro zvyšování ploch plantáží palmy olejové na "ekologická" biopaliva.
- lidé, kteří programově a bez závažných důvodů (např. nosičství skutečně vážného genetického defektu) nemají děti, budou jednou parazitovat ne dětech, které se narodily jiným. Pokud se ovšem neudělá nějaké opatření typu závislosti velikosti důchodu na počtu kvalitních dětí.
- skepticismus odpovídá naší zkušeností s předchozími totalitními ideologiemi. Ostatně zelení, coby "melouni" (navrch zelení, uvnitř rudí), jsou jen jedním z novodobých klonů fašismu a komunismu.
- technooptiumismus - je mi líto, návrat k opicím, žijícím na stromech, není možný.
- environmentální krizi jednoznačně vyřeší volba "antizelených" stran a politiků (jako je třeba D. Trump v USA), kteří zabrání v šíření nesmyslných lží a podvodů a zavedou racionální opatření na přizpůsobení se teplejšímu klimatickému výkyvu. Je ovšem možné, že než se to podaří, budeme řešit ochlazení, opět podle klimaalarmistů "lidmi zaviněné" (třeba vysokou produkci CO2).
Milan Milan
10.4.2019 07:54Jan Šimůnek
11.4.2019 16:59 Reaguje naJaromír Lukavský
16.4.2019 10:54J.L.
end
Jaromír Lukavský
16.4.2019 10:54J.L.
end
