Požár, který v létě 2022 zasáhl národní park České Švýcarsko a rozšířil se na plochu zhruba deseti čtverečních kilometrů, nastolil v období po jeho uhašení celou řadu společenských i odborných otázek, nakolik je možné podobným událostem do budoucna předcházet a přitom současně nezcizit národní parky jejich skutečnému účelu a poslání.

Význam Skupiny ČEZ pro stát se zdaleka neomezuje pouze na její strategickou roli v rámci české energetiky. Jen za loňský rok získal stát více než 17,6 miliard korun jako dividendu za jím držených 69,8 procent akcií kolosu. Erár navíc na ČEZ opět uplatnil daň z mimořádných zisků (windfall tax) o výši bezmála 50 procent, to je dalších 12,6 miliard do státní kasy za stejné období. Zároveň Skupina ČEZ za rok 2024 proinvestovala 56,8 miliard korun. Místopředseda ANO Karel Havlíček i další politici proto chtějí ČEZ po volbách zcela zestátnit s argumentací, že je třeba, aby měla vláda ČEZ a tím pádem energetiku jako celek více pod kontrolou.

Sobotní Den Bečvy ve Valašském Meziříčí připomněl otravu řeky z 20. září 2020. Na jedné z našich nejvýznamnějších podhorských štěrkonosných řek uhynuly desetitisíce ryb a v měřítku novodobé české historie jde o jednu z největších jednorázových ekologických havárií ve vodním prostředí. Pět let poté stále chybí přesvědčivý závěr a vyšetřování provázely zásadní — a podle řady aktérů i záměrné — chyby. Oficiální verzi mnozí nepovažují za věrohodnou; investigace Deníku Referendum dlouhodobě soustřeďují pozornost na chemičku Deza ze skupiny Agrofert. Kauza naplno ukazuje slabiny státu v prevenci, vyšetřování i vymáhání odpovědnosti. Ochrana životního prostředí — i lidí, kterých se to bezprostředně týká — se v Česku příliš často stává předmětem politické manipulace. Naše přírodní bohatství přitom zůstává na okraji politického zájmu: klíčové reformy — od pravidla „znečišťovatel platí“ po jasné krizové protokoly — ustrnuly. Náklady nese příroda, místní komunity i důvěra v právní stát — základ funkční demokracie.

Lákavá investice s rychlou návratností, do které se chce pouštět řada firem s nulovými zkušenostmi. Tento scénář dobře známý z trhu s fotovoltaikou je nyní na spadnutí i u bateriových úložišť. Ta aktuálně zažívají i díky účinnosti novely Lex OZE III velký boom, značný problém však může nastat za zhruba 4 roky, až budou do provozu zapojena úložiště s kapacitou ve stovkách megawatt. Rychlému přesycení trhu by paradoxně mohly zabránit složitější povolovací procesy, které jsou s bateriemi spojené.

Přestože moderní aplikační drony umožňují na poli přesnou a cílenou aplikaci pesticidů, jejich využití k tomuto účelu u nás výrazně komplikuje zákon. Od žádosti do povolení postřiku dronem zpravidla uplyne více než 14 dní, farmáři tak i přes využívání moderních technologií nemohou na situaci na poli reagovat okamžitě. Je paradoxní, že při snaze o šetrnější, flexibilnější a cílenější aplikaci pesticidů nedokážeme možnostem, které moderní drony nabízejí, dostatečně otevřít cestu.

Nový Plán odpadového hospodářství ČR na období 2025–2035 přináší ambiciózní cíle a konkrétní kroky pro oblast zpětného odběru elektrozařízení. Právě elektroodpad představuje nejrychleji rostoucí druh odpadu a nově zveřejněný plán jej zařazuje na první místo mezi vytyčenými klíčovými oblastmi. Jaké jsou české cíle v oblasti zpětného odběru a recyklace odpadních elektrozařízení?

Tomu, že někteří lidé nejsou spokojeni s výsledky půlroční práce odborné skupiny pro řešení trampingu a souvisejících aktivit v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, lze rozumět. Její aktéři – tedy zástupci vlastníků pozemků, hospodářů, vědců, ochránců přírody či samospráv – v červenci představili návrh postupu. Odborná skupina hledala způsoby, jak umožnit návštěvníkům poznávání přírody a zároveň minimalizovat dopady jejich aktivit a zachovat v území prostor pro tramping. Výstupy jsou k dispozici zde.

Dobrá zpráva je, že ČR snižuje svoje emise skleníkových plynů. Horší zpráva je, že to bohužel není výsledek koordinované spolupráce státní správy, soukromého sektoru a dlouhodobých konzistentních vizí. Čeho tedy?

Stromy hrají klíčovou roli v adaptaci měst na změnu klimatu. V letních vedrech pomáhají ochlazovat okolí, zlepšují zadržování vody, zachytávají prach a tlumí hluk, poskytují útočiště pro městskou faunu. Stromy v ulicích prostě potřebujeme, a je proto nejvyšší čas, aby získaly větší ochranu. Naším společným úkolem je co nejvíce vzrostlých stromů v obcích a městech zachovat a v případě kácení získat vždy odpovídající náhradu.

Klimatická krize má už dnes ničivé dopady po celém světě – od rostoucího počtu obětí extrémního počasí po rozsáhlé škody, které zasahují celé komunity a ohrožují jejich obživu, například v důsledku dlouhotrvajícího sucha. Nedávná vědecká studie ukázala, že vlna veder, která koncem letošního června zasáhla Evropu, si vyžádala nejméně 2300 obětí ve dvanácti velkých městech. Téměř dvě třetiny z nich lze podle výzkumu přičíst přímo důsledkům klimatické změny. S podobnými projevy extrémního počasí se potýká i Česko – v polovině září 2024 zasáhly většinu našeho území povodně, které si vyžádaly šest lidských životů, způsobily škody na majetku v hodnotě několika desítek miliard korun a donutily k evakuaci tisíce lidí.