Lidskou činností došlo během posledních desetiletí k obrovskému úbytku přírodní rozmanitosti v krajině. Je to nejen úbytek množství a druhové pestrosti živočichů a rostlin, ale také členitosti krajiny. Důsledky tohoto stavu pro budoucnost nejsme dnes vůbec schopni domyslet. Dovolím si citovat jednu jednoduchou větu z oboru antroposofie: „Život je jednotou“. Přemýšlejme o tom, možná potom trochu lépe pochopíme třeba provázanost života hmyzu s rostlinami nebo jejich přirozenou regulaci přírodou. Rozmanitost je obecným principem pohybu a vývoje. Jako zemědělci, to dobře vidíme při pěstování monokultur, když nám tam příroda sama posílá plevele, škůdce a choroby, jen aby porost zpestřila.

Vinice Šobes, kterou chce Znojmo zapsat na seznam světového dědictví UNESCO, je mezi ostatními českými vinicemi trochu unikát. Jedinečnost podmínek této viniční tratě, ve vinařství shrnutý do pojmu terroir, potvrdily závěry několika prací realizovaných na ústavu vinohradnictví a vinařství Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity, jejichž výsledky nyní shrnul profesor Pavel Pavloušek. Dokončená studie městu Znojmo poslouží jako podkladový materiál pro zápis Šobesu do seznamu Ministerstva kultury a následně na seznam UNESCO.

Těžba uhlí byla motorem ekonomiky, hlavním zdrojem energie a tepla, živobytím statisíců lidí i výrazným zásahem do krajiny a životního prostředí. Historie těžby sahá hluboko do středověku, nicméně pravidelná těžba začala až koncem 18. století, jedním z nejdůležitějších průmyslových odvětví se stala až v druhé půlce 19. století, kdy nastartovala průmyslovou revoluci, a byla jím po celé století dvacáté.

Zachráníme, obnovíme, doplníme, vysadíme. Touha člověka opravovat jím narušenou přírodu nezná hranic a nevyhýbá se ani lesům. Ty nejrozmanitější lesní porosty světa, proslulé diverzitou druhů i vzájemností ekologických vazeb, totiž vznikají samovolně a bez lidského přispění. Pomalou sukcesí, postupnou samovolnou obnovou. Na tuto dnes v Evropě opakovaně zapomínanou zkušenost upozorňují aktuálně lidé z neziskovky Rewilding Britain (RB).

Vydru, ač ji málokdo viděl, asi každý zná. Vydra je šelma žijící v našich vodách. Ale kdo je to hlaváč? Hlaváč je ryba. Hlaváčů existuje více druhů, v Labi u Ústí nad Labem žije konkrétně hlaváč černoústý. A problém je, že se jedná o nepůvodní invazní druh. Hlaváč se velmi agresivně šíří evropskými toky a negativně ovlivňuje původní druhy ryb. Vydry, které na Labi žijí, ho nyní konzumují ve velkém.

Loňský rok byl jiný, než na jaký jsme zvyklí a pandemie koronaviru ovlivnila život každého z nás. Vliv měla i na kvalitu ovzduší, čemuž jsme se na ČHMÚ intenzivně věnovali po vyhlášení prvního nouzového stavu v březnu. Vzhledem k aktuální nepříznivé situaci a řadě omezení, která byla na přelomu roku v platnosti, jsme dopředu očekávali možný odlišný vývoj vlivu odpalování pyrotechniky na kvalitu ovzduší. Nyní, když už máme k dispozici první operativní data, můžeme říci, že se tato hypotéza potvrdila.

Za šest let vzniklo v Česku celkem devět rezervací velkých kopytníků. Když v lednu roku 2015 vyběhlo stádo divokých koní do první rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice ve Středočeském kraji, zahájilo jednu z největších změn v rámci tuzemské ochrany přírody za poslední desítky let.

Rok 2020 nám dal jen málo příležitostí k cestování a poznávání nových koutů světa. Co tu ale pro nás bude vždy otevřené, je česká příroda. S příchodem zimy se sice může zdát, že naše krajina spí a možností na zajímavé výlety je poskrovnu. Ale když víte, kam vyrazit, příroda nebude nikdy nudná. Ať už hledáte klidný kout k rozjímání nebo jste lovcem přírodních rarit, případně chcete vyrazit s celou rodinou, následující místa vám mají hodně co nabídnout. A to po celý rok. Mají jeden společný jmenovatel – nekonvenční způsoby ochrany přírody, které vracejí krajině její dynamickou, původní tvář.

Africký mor prasat (AMP) je nebezpečné vysoce infekční virové onemocnění, které se v České republice objevilo v roce 2017 a představuje značné riziko nejenom pro divoká prasata, ale také pro chovy domácích prasat. Virovou nákazu se na území České republiky podařilo v roce 2019 úspěšně vymýtit. S ohledem na alarmující situaci v okolních zemích, zejména v Německu a Polsku, však hrozí nebezpečí opětovného zavlečení.

Naše moderní předpojetí, že rostliny nevnímají a necítí, a jsou tedy pouhými zdroji k čerpání, nabourávají nové vědecké poznatky. Ve středu 9. prosince zorganizovala Izraelská ambasáda v Praze rozhovor s předním světovým molekulárním biologem Danielem Chamovitzem. Tento izraelský badatel si získal celosvětovou pozornost knihou Co rostlina ví, v které podává neotřelý pohled na schopnost rostlin vnímat okolí.