Cena Josefa Vavrouška se každoročně uděluje za zásluhy v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje. Většinou se dává za celoživotní dílo lidem, kteří svou životní dráhu zasvětili péči o přírodu. Ale nemusí tomu tak být vždy. Pokusím se navrhnout kandidáta, který asi vždy nekonal ve prospěch životního prostředí, přitom jen tak mimoděk má na jeho ochraně zásluhy nejvyšší. Alespoň pro letošek.

Každoroční mediální masakr a diskuse na sociálních sítích zaměřených rádoby na záchranu malých ježčích mláďat jsou v plné síle. Od minulého víkendu bychom jenom z Plzně měli už kolem 50 ježků a to je teprve začátek měsíce září.

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal před několika dny varování před předáváním dat a vzdálenou správou zařízení původem z Čínské lidové republiky. Hrozby plynoucí z přímého propojení naší kritické infrastruktury s čínskými informačními systémy dokument hodnotí na úrovni „Vysoká,“ NÚKIB tedy jejich naplnění považuje za „pravděpodobné až velmi pravděpodobné.“ Jak by mohlo vypadat v praxi?

Vážený pane ministře Vlčku,
obracím se na Vás formou otevřeného dopisu, protože na mé předchozí žádosti o transparentní jednání ve věci sanace odvalu Heřmanice jste nijak nereagoval. Jak jistě víte, v současné době bylo zrušeno i výběrové řízení na dodavatele projektové dokumentace nesmyslného sarkofágu. Výsledek práce vedení DIAMO, jehož provoz stojí daňové poplatníky miliardy, je opět nula. Technické řešení sarkofágu bylo mezitím zcela zpochybněno renomovaným soudním znalcem.

Tak nám ta Evropská unie zase něco nařizuje, povzdechne si povrchní čtenář či posluchač, který letmo zaznamená existenci nové revoluční směrnice EU pro čištění odpadní vody ve městech. Směrnice, při jejímž zavádění protočí panenky nejprve ekonomové a posléze i řadoví občané. A cynik k tomu dodá: Zase nám ta Evropská unie vnucuje zdravější životní prostředí, bohatší přírodu, a dokonce kvalitnější pitnou vodu. A navíc si tohle všechno máme platit z vlastní kapsy. Není toho už příliš? No prostě další diktát z Bruselu.

Národní park Křivoklátsko nebude. Což o to, to bylo jasné už od května/června, kdy se novela zákona o ochraně přírody zasekla před třetím čtením, a začalo být zřejmé, že termíny, kterými by zákon musel projít do Senátu, zpátky do Sněmovny a k prezidentovi se prostě nedají stihnout do konce volebního období Sněmovny. Zcela teoreticky mohla zákon schválit právě skončená poslední schůze Sněmovny tak, že by ho Senát projednal bez vlastních změn a propustil ho rovnou k podpisu prezidentovi. To se samozřejmě nestalo.

Ředitelství silnic a dálnic začne na konci září – na účastnících dálničního provozu – v ostrém provozu testovat maximální povolenou rychlost 150 km/h na úseku dálnice D3 mezi Táborem a Českými Budějovicemi. Tento provoz umožnila loňská novela o provozu motorových vozidel na veřejných komunikacích. Jaká je bilance přínosů a nákladů tohoto pilotního projektu?

Hlásím, že máme další malér v zemědělské krajině. Objevil se, ve zkratce řečeno, „zmutovaný“ vir myxomatózy, který začíná masivně hubit zajíce polního. Myxomatóza až dosud byla výlučně králičí choroba, a v kontinentální Evropě v 60. a 70. letech 20. století prakticky zlikvidovala do té doby hojného králíka divokého. Zajíc na ní nebyl vnímavý.

Oblast dopravy je v EU zdrojem přibližně 29 % emisí skleníkových plynů. Jen v České republice vzrostly emise z dopravy o 62 % od roku 1990, především kvůli osobní automobilové dopravě. Její transformace je klíčová pro zpomalení tempa oteplování planety, k němuž se zavázala Evropa i Česko ve svých klimatických cílech. Výzvou ale není jen jak účinně snížit emise z dopravy a zlepšit tak prostředí pro život, ale také jak dopravu zároveň udělat dostupnou pro všechny, včetně lidí ohrožených dopravní chudobou - omezenou možností plnit své dopravní potřeby, ať už jde o práci, zdravotní péči nebo společenský život. Řada evropských měst má naštěstí nakročeno správným směrem a může být inspirací i pro nás.

Od jisté doby sám sobě zakazuji, abych veřejně komentoval jednání druhých, případně jejich příspěvky na sociálních sítích a podobně. Jednak na to teď nemám čas (stavíme novou stanici) a jednak se tak nějak snažím naučit, že to, co nemohu vyřešit, řešit nebudu a ušetřenou energii a čas věnuji raději tomu, co vyřešit mohu. Jenže, když je něco ne úplně fér a navíc to zavání účelovou lží vůči ne úplně problému znalé a emočně zmanipulované veřejnosti, tak mi to prostě nedá.