Už několik týdnů hýbe veřejným míněním, přinejmenším v okolních obcích a v kruzích milovníků historie, projekt „Akropole Závist – Zpřítomnění“. Stručně řečeno, jde (mimo jiné) o to, že se na akropoli významného keltského hradiště mají dnes zakryté vykopávky „zviditelnit“ prostřednictvím rozsáhlé zpevněné plochy (mlat + beton) s pestrobarevnými geometrickými obrazci (podrobně popsáno například zde). Argumentace odpůrců tohoto projektu je vesměs vedena jednak z pozic narušení národní kulturní památky, potažmo pro leckoho významného spirituálního místa, jednak z pozic rekreačního využití tohoto prostoru (viz například petice proti záměru). Překvapivě je pomíjen další významný aspekt, že totiž celá Závist včetně akropole je součástí evropsky významné lokality Břežanské údolí, tedy celoevropsky chráněného území s poměrně přísnými pravidly pro jakékoli zásahy do něj.

Čím dál aktuálnějším tématem, kterým se zabývají odborníci, podnikatelé i veřejná správa, je blížící se proměna ekonomiky a energetiky.

Spousta lidí si probíhající klimatickou krizi uvědomuje a čím dál nervózněji vyhlíží, kdy už ji konečně někdo vyřeší. To řešení je podle mnoha lidí totiž technický problém. Dříve nebo později přijde nějaký vědec, chemik nebo fyzik, se svým úžasným objevem – klimatickým řešítkem. Vynález bude plnit titulky světových deníků tak dva týdny, vlády všech zemí budou houfně objednávat řešítka a jeho autor na tom pohádkově zbohatne, při předávání Nobelovy ceny poděkuje své rodině a akademii za podporu a připomene podfinancování vědy. Státy budou dotovat pořízení řešítek do každého podniku a jednou snad i v naší obci pán v montérkách nainstaluje místní řešítko a my si řekneme: „Uff, teď už je to dobré. Klimatická krize je zažehnána a my můžeme žít zase jako dřív.“

Na Branickém náměstí v Praze jsme v posledních dnech svědky využití technologie, která zažívá v posledních letech nebývalý rozmach. Pro zlepšování stanovišť stromů, podporu retence, eliminace zhutnění, následků stavební činnosti, umístění stavebních konstrukcí či kufrů cest se v poslední dekádě začíná používat stlačeného vzduchu pro odhalení kořenů stromů.

V současné době je v plánu pět nových malých vodních elektráren (MVE) na řekách, které se intenzivně využívají k vodní turistice. Asociace vodní turistiky a sportu je ve všech řízení účastníkem a snaží se v této věci prosazovat vodácké zájmy. Jenže to nemá tak jednoduché, jak by si někdo myslel.

Stejně jako spoustu jiných našich plánů, i příchod luskounů do Zoo Praha zkomplikovala a zdržela pandemie covidu-19. Ale už víme, kdy je přivítáme. Stane se tak koncem března, kdy k nám z Taipei Zoo přiletí pár luskounů krátkoocasých (Manis pentadactyla): samička Run Hou Tang a sameček Gun Bao.

Zatím 26. konference OSN o změně klimatu, která právě končí v Glasgow, je promarněnou šancí nasměrovat svět na bezpečnou cestu k udržení teploty na hranici 1,5 °C. Navzdory dílčím úspěchům summit vyhlídky světa o moc nezlepšil. Zatímco před Glasgow směřoval svět k oteplení o 2,7 °C [1], po Glasgow jsme na tom pouze o tři desetiny stupně Celsia lépe [2]. Země světa nedokázaly před ani během Glasgow předložit dostatečně ambiciózní vnitrostátně určené příspěvky (NDC) ke zmírnění změny klimatu. Závěrečná deklarace letošní klimatické konference signatářským státům pouze klade za úkol předložit dostatečné cíle pro rok 2030 “do konce roku 2022”. Řešení se tedy o rok odkládá.

Světový summit se blíží ke konci a zde je několik mých postřehů z jeho průběhu a atmosféry.

O dvojích datech v ČR toho bylo napsáno již mnoho, přesto některé důležité skutečnosti je třeba připomínat. V současné době se začíná připravovat Plán odpadového hospodářství ČR a je zřejmé, že v oblasti dat se jeho schvalování očekává bezproblémové.

Hospodaříme pouze na území hlavního města Prahy, a proto pole, která obděláváme, často přímo sousedí s obytnou zástavbou. Tato skutečnost s sebou přináší řadu specifik, které zemědělci hospodařící na venkově tolik neznají. Typickým evergreenem je to, že si někteří lidé pole pletou se skládkou.