O přikrmování živočichů ve volné přírodě se již dlouhou dobu vedou nejrůznější polemiky či spory. Zanechme však neustálého vysvětlování kladných či záporných názorů a věnujme se podstatě věci. Existují dva typy lidí. Jedni, kteří nemají potřebu se o volně žijící živočichy v zimních měsících starat a druzí, kteří považují přikrmování živočichů za významnou pomoc přírodě. Tu první skupinu lidí nebudeme nikterak přesvědčovat, aby svůj postoj změnila, ale té druhé skupině se budeme snažit dát návod, jak živočichům v nepříznivých klimatických podmínkách racionálně pomoci.

Podle odhadu Zdeňka Vermouzka z České společnosti ornitologické dochází v České republice ročně k tisícům úmrtí ptáků, kteří se smrtelně zraní při nárazu do skleněné bariéry. Přesné statistiky těchto úhynů ptáků v ČR však podle Vermouzka nejsou.

Kdyby všichni lidé světa žili stejným životním stylem jako autor tohoto článku, potřebovali bychom víc než 1,7 zeměkoule.

"Co mám dělat s netopýry, kteří se ubytovali v mém domě?" napsal nám nedávno dotaz náš čtenář. Jak s nimi naložit, ale neublížit? Odpověď jsme našli v metodickém doporučení, které k ochraně netopýrů vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR).

Technicky vzato jsou všechna vejce stejná. Z pohledu slepic tak tomu ale rozhodně není. Slepice již dávno nejsou chovány jen na dvorku a většina vajec pochází od slepic, které protrpěly svůj život v drátěných klecích. Nemusí tomu tak ale být. Záleží totiž na spotřebitelích, jaká vejce budou kupovat.

"Vždy se najde někdo, kdo si z dovolené přiváží třeba kus korálu, a přitom netuší, že jde vlastně o pašování chráněného druhu," řekl na včerejší tiskové konferenci ředitel České inspekce životního prostředí (ČIŽP) Jan Slanec. Podle jeho slov veřejnost neví, co se smí z ciziny dovážet, na co je třeba mít povolení a co se dovážet nesmí vůbec. Se vstupem ČR do Evropské unie se navíc změnila pravidla pro dovoz chráněných druhů.

U příležitosti Velikonoc nakupujeme vejce jako symbol nového života, počínajícího jara. Víme však, jestli vejce, která zrovna koupíme, nejsou spíše symbolem stresu a utrpení? To, jakým způsobem budou zvířata pro naší obživu chována, zaleží především na nás, zákaznících. My si vybíráme, my rozhodujeme, ale abychom se mohli rozhodnout, potřebujeme mít dostatek informací.

Ústřední komise na ochranu zvířat (ÚKOZ) vydala v polovině února prohlášení, v němž odrazuje od nákupu výrobků z psí a kočičí kůže. Jejich získání je totiž provázeno velkým utrpením zabíjených zvířat.

Na pultech obchodů i v restauracích si běžně můžeme vybrat z velkého množství mořských živočichů, jejichž jména voní exotikou a dávají nám pocit, že děláme něco pro své zdraví. Náš zdravý životní styl však má i svou odvrácenou tvář.

Mnoho lidí si klade právě takovou otázku. Vždyť si přece musejí poradit i bez člověka, tak nač si tím přidělávat práci? – Postaví si hnízdo někde na větvi, a hotovo. Sám bych byl moc rád, kdyby bylo vše právě tak jednoduché, ale bohužel není. Jako každý, kdo se jenom trochu zajímá o dění v přírodě, vím, že mnohým ptákům nestačí jenom postavit si z několika větviček či stébel slámy úhledný košíček na větvi, ale musí si k tomuto účelu najít vhodnou dutinu, nejčastěji ve stromě, často však i ve zdech. Především v okolí měst, ale dnes už i vesnic je stále větší nedostatek vzrostlých stromů, nemluvě o tom, že mají být ještě vykotlané či doupné. Našim drobným opeřeným spoluobyvatelům tak mnohdy nezbývá, než se z tohoto neutěšeného prostředí stáhnou někam, kde bude “zeleněji”. Myslím, že je to škoda, protože pomineme-li ne zcela bezvýznamnou estetickou stránku věci (krajina bez zvířat a zvláště ptáků je jako bez života), mohou nám být ptáci v lecčems k užitku.