Organizace Social Watch Česká republika vydala pravidelnou hodnotící zprávu o (ne)udržitelném rozvoji v naší zemi. České ekonomice se daří velmi dobře, česká politika je na tom spíše opačně. Nejvíce to potvrzuje bezprecedentní osekání občanských práv či prolomení limitů těžby uhlí. Začněme ale nemnoha dobrými zprávami a přejděme plynule ke zprávám špatným.

Severoněmecký Hamburk a dánská Kodaň patří mezi města s nejsystematičtějším a nejkoncepčnějším přístupem k adaptaci na změnu klimatu. S tím jde ruku v ruce také hospodaření s dešťovou vodou a otázka zeleně a jejího systému v rámci sídla. Obě města překotně rostou, což nutně znamená navyšování rozlohy zpevněných ploch, a tím pádem tlak na dosud nezastavěné, většinou vegetací pokryté území. To koliduje se zvyšující se potřebou obyvatel mít na dosah parky, zahrady či jiné formy zeleně. Jak se k tomuto problému obě města postavila? Na to jsme se jeli podívat v rámci projektu Počítáme s vodou

Přírodě blízké hospodaření neznamená zákonitě ekonomicky neudržitelný způsob zemědělského hospodaření, jak by se mohl někdo domnívat. Ba naopak, aby bylo zemědělství stále efektní a udržitelné v období změny klimatu, musí se mu přizpůsobit i stávající hospodářské postupy. S tím je spojen i přístup ke krajině, tedy hospodařit v maximální míře v souladu s přírodou a krajinou – hospodařit přírodě blízce. Pokud bude naše krajina odolná, bude odolné i české zemědělství.

Necelých 40km jižně od Prahy se nachází romantický vltavský kaňon bývalých Svatojánských proudů naplňovaný vodou štěchovické přehrady. Jeho nádheru mohou návštěvníci ocenit z levobřežní turistické stezky Štěchovice-Třebenice, z pražského parníku na závěrečném úseku jeho plavby ke slapské přehradě nebo dokonce z nějakého vlastního plavidla. Většinou si ale nevšimnou dvou závažných ekologických problémů ohrožujících přírodu tohoto unikátního úseku Vltavy.

Někdy se špatných věcí dopustíme tehdy, když se naplno ponoříme do "páchání" dobra. V případě bioplastů a kompostovatelných plastů to platí téměř dokonale.

V prvním pololetí letošního roku bylo prováděno odbahňování Nového rybníka u Soběslavi. Tento rybník je místem výskytu zvláště chráněných živočichů a rostlin a je vyhlášen jako přírodní památka. Protože při odbahňovacích pracích nutně muselo dojít ke škodlivému zásahu do biotopu a přirozeného vývoje tamních zvláště chráněných organismů i k přímému ohrožení života jejich jednotlivých exemplářů, byla pro tyto práce příslušným úřadem ochrany přírody vydána výjimka ze zákona na ochranu přírody. V rozhodnutí o výjimce byly přesně stanoveny podmínky pro zacházení se živočichy a rostlinami ohroženými vypuštěním rybníka a odstraňováním vrstvy bahna z jeho dna.

Odpověď ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na komentář Terezy Valkounové Jídlo absurdně komplikuje vzdělávání v lesních mateřských školách

Český stát garantuje dětem v mateřských školách tři jídla denně: dvě svačiny a oběd. Ano, je to krásná vymoženost, která například v západní Evropě není vůbec samozřejmá. V lesních mateřských školkách ovšem přínos tohoto benefitu nikdo neocení, protože se právě jídlo stává překážkou pro smysluplný rozvoj dětí. Rodičům stát neumožňuje dávat dětem zdravé jídlo a s ním také pocit bezpečí a domova, který je nedílnou součástí každé krabičky s jídlem pro malé školáky.

Kousek od obce Lomany nedaleko Plas na Plzni severu padl v červnu 2018 jeden z posledních mohykánů a svědků časů dávno minulých. Stalo se tak těsně před polednem, kdy za úplného bezvětří pod vlastní tíhou a možná za přispění předešlého deště, se zcela nečekaně zřítil k zemi. Řeč je o 700 let starém dubu letním, který údajně pamatoval i Jana Žižku z Trocnova, táhnoucího se svým vojskem na Plasy.

Na přelomu dubna a května, kdy kvetla laickou veřejností „oblíbená“ rostlina – řepka, se opět rozhořela diskuze o správnosti obhospodařování našich polí a o jeho důsledcích na životní prostředí. Zpočátku vlnu averze proti této žluté „květině“ umocňovala žlutá pylová mračna. Až posléze se zjistilo, že tato pylová oblaka pocházejí výhradně z borovic a ze smrku. Veřejnost si brala na paškál místní zemědělce. Svůj velký díl viny ale nesou i lidé, kteří zemědělskou půdu vlastní a nestarají se o víc, než výši pachtovného.