Co mají chobotnice společného s lidmi? Jsou třeba velmi inteligentní. A jak zjistili vědci, droga extáze (nebo chcete-li MDMA či 3,4-methylendioxy-N-methamfetamin), z nich dělá milující bytosti. A to i přesto, že normální, nezdrogované chobotnice jsou těžce asociálními tvory. Je v tom nějaká naděje pro lidi?

Pojem „Čínská zeď“ se v posledních letech vžil mezi odborníky jako synonymum pro zákaz vertikální integrace mezi kolektivním systémem a zpracovatelským zařízením pro recyklaci elektroodpadu, tj. zákaz účasti kolektivních systémů na provozu zařízení zpracovávajícího elektroodpad. Toto téma je opět aktuální v souvislosti s přípravou nové české odpadové legislativy.

Možná říje, možná pes, možná jenom náhoda byla příčinnou toho, že v pátek 28. 9. 2018 si všimli dělníci pracující na stavbě tří obytných domů na Silvánu, že za plotem sousedního vodárenského objektu běhá jelen. Na úhledně posekaném trávníku byl dobře vidět, zoufale běhal při plotu a narážel do vrat i jednotlivých pletivových dílců. Snažil se dostat ven, ale bez lidské pomoci neměl šanci.

V mnoha výkřicích, jak zatočit s hmyzí kalamitou, se objevil návrh pana ministra zemědělství Tomana ze dne 12.9. o tom, že zvažuje plošný zákaz úmyslných těžeb na jeden rok. Krom toho, že se k tomuto populistickému opatření rázně a správně ohradilo Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů, podotýkám, že výhrady proti obdobnému opatření se objevily v připomínkách k podobně nejapnému nápadu ministerstva zemědělství před rokem. Především je třeba uvést, že na tyto situace pamatuje stávající zákon o lesích. Bohužel se příslušné ustanovení nedodržuje a hlavně se jeho dodržování důrazně nevymáhá. A jak vidno, nikdo se tím ani nezabývá.

Od roku 2010 Evropská komise připravuje revizi nařízení o hnojivech, kterou mají být mimo jiné stanoveny limity výskytu těžkých kovů, jako je kadmium, chróm, rtuť, nikl, olovo či arzen. Největší bitva se však svádí o kadmium ve fosforečných hnojivech. Kadmium je toxickým prvkem, který se z půdy dostává do zemědělských plodin a odtud do naší stravy. V lidském těle dochází k jeho akumulaci, což může vést ke vzniku rakoviny, genetických vad, selhání orgánů, neplodnosti či poškození nenarozeného plodu. Podle Evropské agentury pro bezpečnost potravin až deset milionů občanů EU denně konzumuje množství kadmia přesahující tolerovatelný týdenní příjem. Nejvíce postižené jsou zejména malé děti a vegetariáni, u nichž se odhaduje, že konzumují až dvojnásobnou dávku kadmia.

Přirozená tma je pro život většiny organismů stejně důležitá jako přirozené světlo a pro některé dokonce ještě důležitější. Přirozené střídání světla a tmy není přežitou rytmizací našeho života, ale metronomem synchronizujícím fyziologické funkce organismů, včetně člověka. Důsledky nadbytečného umělého světla v noci, tzv. světelného znečištění jsou jednou z mnoha daní, které lidské společenství platí za svůj pokrok a rostoucí pohodlí. Díky vědeckým poznatkům se dozvídáme stále více o konkrétních příčinách jeho nežádoucích dopadů na kvalitu života mnoha organismů včetně člověka. Optikou těchto znalostí se tato cena za světelný bonus ve formě nepřirozeného (umělého) světla začíná jevit jako nepřiměřená. Světelné znečištění představuje riziko zdravotní, bezpečnostní i ekologické a v neposlední řadě se lidé připravují nejen o pohled na hvězdné nebe, ale i značné finanční prostředky.

Letošní velmi horké a suché letní počasí můžeme přisoudit globální klimatické změně a nedostatek dešťových srážek během vegetačního období je typickým příkladem. Jedná se přitom o jeden z mnoha projevů oteplování. Kvůli negativním dopadům klimatických změn na lesní porosty se pak výrazně snižuje vitalita mnoha druhů dřevin. Typickým příkladem je smrk. Ten u nás často roste mimo svůj přirozený areál rozšíření. Proto podléhá snadněji negativním vlivům, díky kterým chřadne nebo je napadán škůdci – výhradně kůrovci. Problémy se suchem mají už i jiné dřeviny jako například borovice, jasany, duby, olše či břízy. Přesně definovat všechny příčiny chřadnutí zřejmě nebude možné, jelikož důvodem je celá škála příčin. Ovšem sucho bude hrát jednu z hlavních rolí.

Ukončení chovu bílých tygrů v liberecké zoo je dost složitá a specifická otázka a pokaždé záleží na úhlu pohledu a způsobu podání. Problém je, že k vysvětlení je potřeba alespoň elementární znalost situace. Tím myslím jednak povědomí o původu bílých tygrů, ale také situace s vývojem a posláním zoologických zahrad. V neposlední řadě je také potřeba si uvědomit konkrétní případ liberecké zoo.

Debata, která se rozpoutala mezi ředitelem Zoo Liberec Davidem Nejedlem, zřizovatelem i širokou veřejností jasně ukazuje, že velká část z nás není stále dostatečně informována, k čemu by měla moderní zoo sloužit. Někteří politici si myslí, že by město nemělo zoo platit, když nebudou moct rozhodovat o tom, co se v ní chová, široká veřejnost podepisuje petice.

Extrémní suché a horké počasí zejména v letních měsících vytváří ze zemědělské krajiny vyprahlou „poušť.“ Na českých polích, jejichž rozsáhlé lány patří k největším v Evropě, působí větrná eroze. K té stačí i menší vánek větru, aby se zvedl oblak jemných částic půdy a došlo k jejímu přenosu. A rozhodně se nejedná jen o zrnka půdy, jelikož nelze přehlédnout dosti používanou chemii v dnešním konvenčním zemědělství. Naopak přívalový déšť nestačí vyprahlá a zhutněná půda na 90 % všech českých polí bez výrazné složky humusové složky absorbovat do spodních vrstev.