Lukáš Čížek: O frézování pasek s respektem k faktům

Náklaďáček, zřejmě s pár kubíky totálního herbicidu Roundup klasik na korbě, zaparkovaný u vstupu do národní přírodní rezervace Ranšpurk v oboře Soutok.

Foto | Jiří Klváček

Sám proti všem?

Významný a dlouhodobý negativní vliv frézování na vegetaci přímo na Soutoku jasně doložil lesnický tým z Mendelovy univerzity (Šebesta et al. 2021, shrnutí výsledků v češtině zde). K velmi podobným výsledkům z luhů kolem Svratky dospěl také další tým z téže univerzity pro rostliny (Košulič et al. 2020), drobné savce (Suchomel et al. 2020) i bezobratlé (Staněk et al. 2021). Studie ze zahraničí ukazují totéž, tedy že příprava půdy přispívá k šíření a udržení invazních rostlin a zásadním způsobem ohrožuje rozmanitost podrostu, například doubrav v Maďarsku (Redei et al. 2020). Studií je podstatně více a na problematičnosti přípravy půdy se shodují skoro všechny, včetně těch, které ji hodnotí především z lesnického pohledu (např. Lof et al. 2012). Problém je ostatně zjevný každému, kdo frézovanou paseku někdy viděl.

Proti zástupu badatelů i zjevné realitě se postavil pan Pražák. Ve snaze zastínit zjevný celek uvádí řadu parciálních argumentů. Naznačuje, že když se něco dělalo tak nebo onak před sto nebo padesáti lety, je nejlepší podobně pokračovat i dnes. Jenže za poslední století se toho hodně změnilo. Krajina je dnes mj. přesycená nejen živinami, ale zejména diasporami invazních rostlin. Dopady stejných činností dnes proto budou podstatně horší než před 50 nebo 100 lety. Debata o klučených pařezech, kukuřici a DDT není snahou o diskusi. Jde o zastírací manévr, který odvádí pozornost od podstaty problému. Argumentům z podobných zdrojů proto nemá smysl věnovat čas. Vyvrátíte jeden, vytáhnou další, podobně účelový a absurdní. Taková diskuse zkrátka nemá smysl.

Nefrézované paseka je strukturně i biologicky bohatý biotop. Zde poslední plocha osídlená jasoněm dymnivkovým v komplexu Milovického lesa na přelomu dubna a května 2019.

Foto | A. Florian

Diskuse s úctou k faktům

Diskuse o celoplošné přípravě půdy, tedy frézování, ale smysl rozhodně má. K jejím nutným předpokladům však patří, že účastníci rozumějí tématu, nešermují polopravdami a respektují, nikoli popírají fakta. A to na obou stranách stolu. Podobná diskuse se se střídavými úspěchy vede asi 15 let. Jaká jsou fakta, východiska a čeho se dosud podařilo dosáhnout?

Z biologického pohledu je zjevné, že příprava půdy významně škodí rostlinám, bezobratlým i obratlovcům (blíže například zde). Čím intenzivnější je zásah, tím horší jsou jeho dopady. Z lesnického pohledu však příprava půdy významně snižuje náklady na zalesnění. Odstranění pařezů umožňuje strojovou síji žaludů a sadbu sazenic. Likvidace podrostu frézou a postřik paseky herbicidy umožňuje mladým dubům odrůst, dává jim čas „utéct“ buřeni. Tohle lze také zařídit ručně, ale je to podstatně dražší. V současné době si proto lesníci bez frézování obnovu dubu letního v lužních lesích nedovedou představit. Tohle jsou vědeckými fakty a ekonomickou realitou daná východiska obou stran. Pokud někdo tvrdí, že frézování přírodě neškodí nebo že lesníci mohou hned teď začít hospodařit bez něj, nemůže očekávat, že bude brán vážně.

Mírný pokrok

Lesníci i ochranáři se snaží dopady přípravy půdy postupně snižovat. Původně byla prováděna tzv. dozerovou technologií. Buldozer nahrnul pařezy a svrchní vrstvu půdy do valů při okrajích pasek. Kvůli nákladnosti i dopadům tohoto postupu přešel lesní závod Židlochovice kolem roku 2000 na celoplošnou hloubkovou přípravu půdy pomocí fréz. Při ní se odstraní pařezy, zbytky po těžbě se rozštěpkují a zapraví až 20 cm hluboko do půdy. Z biologického hlediska je to velmi problematický postup, ale na rozdíl od dozerové technologie aspoň zachovává mikroreliéf terénu.

Po mnoha jednáních, která vedle lesníků zahrnovala také Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR, Odbor životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje a Českou inspekci životního prostředí, se kolem roku 2010 podařilo prosadit změnu technologie z hloubkové přípravy půdy na povrchovou. Má jít o likvidaci nadzemní vegetace, ve skutečnosti fréza zasáhne do hloubky několika centimetrů, což ve srovnání s hloubkovým frézováním zvětšuje aspoň u některých rostlin šanci na přežití. Byť je nasnadě otázka, co s nimi potom udělá totální herbicid. Zároveň v zemi zůstávají zbytky pařezů, které podle některých pozorování slouží vývoji larev roháče obecného a dalších brouků. Data umožňující srovnání vlivu těchto postupů nejsou k dispozici a výzkum je rozhodně žádoucí. Podle terénních pozorování se však zdá, že současná praxe je nesporně lepší než dozerová technologie.

Takto na přelomu dubna a května roku 2019 vypadala v Milovickém lese (II. zóna CHKO Pálava) paseka po přípravě půdy.

Foto | A. Florian

Co dál?

Přes drobný pokrok jsou dopady přípravy půdy stále příliš velké. Jednolité, herbicidy skrápěné oraniště plné invazních rostlin je prostě něco docela jiného než paseka s pařezy, zbytky po těžbě a kvetoucími rostlinami, která hostí mnoho běžných i ohrožených druhů. Užití fréz je pohodlné, nenutí lesníky s lesem pracovat jinak. Svádí k tomu si frézováním pomáhat také mimo lužní les a v situacích, kdy to není tak úplně potřeba. Například v Milovickém lese v CHKO Pálava, kde kombinace frézování a vysokých stavů zvěře skoro vyhubila jasoně dymnivkového, frézování pomáhá při obnově dubu zimního. Ten se jinde většinou ochotně zmlazuje přirozeně.

Je každopádně nezbytné vést debatu o tom, kde je frézování přípustné, a kde nikoli. Ekonomika hospodaření je sice neúprosná, ale frézování chráněných a ohrožených bledulí letních, sněženek, ladoněk, áronů a mnoha dalších rostlin je jednak nezákonné, zároveň z něj jistě ani lesníci nemají radost. Ochrana přírody by však měla být schopna rozdíl v nákladech z podstatné části kompenzovat. Zároveň je nutné intenzivně hledat cesty, jak potřebu frézování omezit. Dub letní je na Soutoku významnou dřevinou tisíce let a většinu té doby se obešel bez fréz, herbicidů i naší aktivní pomoci.

Závěr

Je jistě ctižádostí většiny lesníků hospodařit ziskově, aniž by na to dopláceli ti nezranitelnější, totiž ohrožené a zákonem často chráněné druhy rostlin a živočichů. A je rozhodně legitimní takové hospodaření očekávat od správce státních lesů. Státní lesy na Soutoku momentálně nedokáží ani to prvé, to druhé se jim nedaří dlouhodobě. Existenci problému bohužel odmítají vůbec připustit, nechávají místo sebe mluvit osoby ochotné říci nebo popřít téměř cokoli. Čtenář sám ať se rozhodne, o čem vypovídá skutečnost, že své konání potřebují obhajovat takovým způsobem. Peníze jsou jistě důležité, jen mají tendenci rychle zmizet. Lužní lesy plné invazních rostlin a Milovický les bez motýlů nám zůstanou.

Devastační postupy při přípravě pasek jsou v Milovickém lese zjevné i z leteckých snímků. Všude zeleno, jen paseky jsou žluté. Frézování v r. 2015 postihlo osm z deseti sečí v porostu přiléhajícím k přírodní památce Na cvičišti.

Zdroj | www.mapy.cz