Petr Maděra: Kritika ve vědě a společnosti

Dubový porost, Jižní Morava. Ilustrační snímek.

Foto | Jan Vybíral

V článku „Informační válka o lužní les IV: Kouzlo nezávislého výzkumu“ jsem byl autorem nařknut z neobjektivního výzkumu, a to ještě před tím, než nějaký výzkum vůbec začal. Jediným argumentem autorovi je moje členství ve správní radě Biosférické rezervace Dolní Morava. Pominu-li fakt, že v této funkci zastupuji Mendelovu univerzitu v Brně a jejím výkonem jsem byl pověřen rektorem univerzity, tak i osobně je pro mě čest spolupracovat se všemi dalšími členy správní i dozorčí rady BR. Jsou to všechno osobnosti, za nimiž stojí dlouhodobé výsledky práce v regionu.

Filosofie biosférických rezervací, propagovat trvale udržitelný rozvoj, a to při vyváženém respektování všech tří pilířů – ekonomického, kulturního i environmentálního, je mi jako lesníkovi profesně velmi blízká. Člověk krajinu po tisíciletí přetvářel, v biosférických rezervacích proto nejsou člověk a jeho aktivity vyloučeny, úkolem BR je vychovávat obyvatele území k šetrnému využívání přírodních zdrojů. Jiné prostředky než komunikační a projektové k plnění tohoto cíle při současném postavení biosférických rezervací v českém právním systému nemá, Biosférická rezervace Dolní Morava jako obecně prospěšná společnost je na úrovní jakékoliv jiné NGO.

Argument, že moje členství ve správní radě BR Dolní Morava (bez nároku na jakoukoliv odměnu), mě diskvalifikuje dělat nezávislý a objektivní výzkum, je nefér a považuji ho za osobní urážku, v tzv. informační válce, kterou vede autor tohoto článku a ve které si vybírá zbraně sám. Je to typická ukázka sebestředného, zaujatého a neobjektivního hodnocení, které přitom autor článku sám považuje za špatné. Bohužel se v dnešní společnosti s takovýmto přístupem setkáváme velmi často. Takováto taktika však vede k rozdělování společnosti.

Společnost je odvozena od slovesa spolčovat se a ne rozdělovat. Autor článku (a nejenom on) tímto přístupem dělá medvědí službu ochraně přírody, jehož výsledkem jsou dvě fronty, zakopané ve svých zákopech, které spolu nekomunikují. Ve válce pak každé vítězství stojí mnoho sil a je krátkodobé, protože nikdy nevíte, kdy se síly obrátí.

Ochrana přírody má cíle dlouhodobé, měla by proto preferovat věcná jednání se vzájemným respektem všech stran, vedoucí ke dlouhodobé spolupráci. Mediální urážka není dobrý začátek spolupráce, je to spíše její konec, před tím, než mohla vůbec začít. Doufám, že se dočkám ještě i já občanské společnosti, kde bude převažovat vzájemná úcta, pochopení a slušnost. Kde problémy se budou řešit věcnou kritikou u jednacích stolů, a ne urážkami v médiích.

P.S.: O výsledcích projektu řešitelský tým bude rád čtenáře Ekolist.cz průběžně informovat.