Lukáš Čížek: Informační válka o lužní les III: Zdání ochrany

Luhy při dolních tocích Dyje a Moravy jsou biologicky nejbohatší lesy u nás. Prakticky celé je vlastní stát. Efektivně chráněna jsou přesto jen asi 2 % jejich rozlohy (přírodní rezervace a památky - červeně). Jinak je území sběratelem ochranářských titulů, které se v realitě příliš neodrážejí. Barevné flíčky v malých slepých mapkách naznačují rozlohu jednotlivých „titulů“ i čas jejich vyhlášení.

Zdroj | Miklín & Čížek 2014

UNESCO její vznik schválilo v roce 2003, v dalším roce vznikla stejnojmenná, obecně prospěšná společnost Biosférická rezervace Dolní Morava. Snad aby si někdo nemyslel, že jejím posláním je ochrana přírody, vedení o.p.s. záhy rozmělnilo hlavní důvod existence biosférické rezervace slovy: „Svou podstatou nepůsobí jako rezervace, ale spíše jako ‚biosférická rezerva‛, jak zní v tomto případě vhodnější překlad anglického výrazu biosphere reserve.“ Jistě. A národní galerie svou podstatou nepůsobí jako galerie, ale spíše jako „národní galerka“, že?

Naše legislativa tento bizarní výklad anglického pojmu biosphere reserve nevylučuje. Stejně jako žádný jiný výklad. Pojem biosférická rezervace totiž nezná, její existence proto nemá v zákoně oporu a pro správu území mnoho neznamená. Hlavní filosofií Biosférické rezervace Dolní Morava o.p.s. je navíc snaha nikdy neomezovat zájmy potenciálních sponzorů. Spíše než za ohroženou přírodu tak srdnatě bojuje tu za rybáře, tam za lesníky nebo správce obor.

Za letnění rybníka Nesyt v roce 2007, které pomohlo řadě ohrožených druhů a kde po více než půl století zahnízdil tenkozobec opačný, ředitel o.p.s. státní ochranu přírody v tisku ocenil slovy: „Určitá skupina se vymkla jisté morální pokornosti a učinila věc, která může svým způsobem vzácnou krajinu poškodit“ a „nebyly respektovány tři zákony“. Letnění bývalo běžné, než rybníky znárodnili komunisté a začali jejich úživnost místo letněním zvyšovat hromadami hnoje.

Stav vegetace na plochách přístupných zvěři v oboře Bulhary v chráněné krajinné oblasti Pálava byl v suchém roce 2017 zcela zoufalý. Donedávna významné a stále ještě přísně chráněné refugium hájové květeny vonělo a vypadalo jako malý výběh pro mnoho ovcí. Doplatila na to, mimo jiné, naše nejbohatší populace chráněného motýla jasoně dymnivkového. Ředitel biosférické rezervace ale říká: „Hospodaření jakéhokoli vlastníka na to nemá vliv“.

Foto | A. Florian

Když byla v roce 2009 u Valtic vykácena alej plná chráněných a ohrožených druhů, BR Dolní Morava o.p.s. psala „o údajně škodlivých zásazích do alejí“ a bagatelizovala problém tvrzením „že život a rozvoj populací i těch nejvzácnějších druhů xylofágního hmyzu je zajištěn“ jinde.

Obecně prospěšnou společnost Biosférická rezervace Dolní Morava od jejího vzniku vede bývalý ředitel Lesního závodu Židlochovice, přičemž Lesy ČR i Ministerstvo zemědělství ji vydatně sponzorují. Není divu. Existence „biosférky“ slouží k matení veřejnosti i jako argument proti zavedení reálné ochrany už druhou dekádu. Co by ti ochranáři ještě chtěli, vždyť je tam přece biosférická rezervace UNESCO! Bez znalosti reálií to zní přinejmenším stejně dobře jako národní park.

Honosně znějící, ale prázdný titul je především pro státní Lesy požehnáním. Pomáhá jim ovlivňovat veřejné mínění lokálně i celorepublikově. Tvrzení, že území Soutoku, kde intenzivní těžby za dvacet let snížily rozlohu starších porostů z poloviny na čtvrtinu, „je spravováno dobře“ a ochranáři a vědci varující před masivními těžbami nebo hynutím starých dubů šíří „poplašnou zprávu“ (Lanžhotský zpravodaj 3/2007, str. 25), zní od ředitele biosférické rezervace podstatně důvěryhodněji, než z úst dřevařů. Stejně jako tvrzení, že za vymizení chráněného motýla jasoně dymnivkového v intenzivně frézované a spárkatým holožírem stižené oboře ve správě Lesního závodu Židlochovice nemůže přezvěření, ale sucho a „hospodaření (…) na to nemá vliv“.

„Biosférku“ proto už 15 let kritizují ochránci přírody, přírodovědci i předseda českého výboru programu UNESCO, pod který biosférické rezervace spadají. Zato Lesnicko-dřevařská a Agrární komora napsaly: „Plně si stojíme za činností Biosférické rezervace Dolní Morava, o.p.s.“

Dramatický kontrast mezi vegetací pasených a zvěři nepřístupných ploch. Správce obory, Lesy ČR s.p., pochybení nepřipouští. Na vině je prý sucho a klimatická změna, protože „Dávat (...) do spojitosti způsob hospodaření kohokoli s úbytkem v populaci některého přírodního druhu je zavádějící a nesmyslné“. Což by, mimo jiné, znamenalo, že z hlediska přírodní rozmanitosti je úplně jedno, zda někde pěstujete smrkovou plantáž, dubový les, řepku nebo citlivě obhospodařujete orchidejovou louku. Aplikují tento environmentální fatalizmus státní Lesy na celé šestině republiky, která jim byla svěřena do péče?

Foto | A. Florian

Obecně prospěšná společnost se chlubí, že je v rámci programu Man and Biosphere při UNESCO „vzorovým“ územím. Ano. Ale hledejme za tím spíše trochu šikovné diplomacie na ústředí v Paříži, než stav území. UNESCO je nadnárodní organizace, která měla zdání akceschopnosti tak před 40 lety. Dnes chrání také například kuskus, švýcarské hodinky nebo závod v kosení luk v Bosně a Hercegovině. Představa, že dokáže nějak řešit ochranu naší přírody, je méně realistická než očekávání, že stejně nadnárodní, ale podstatně akceschopnější Světová zdravotnická organizace zlepší naše zdravotnictví.

Nejasná je také situace se zonací biosférické rezervace. Má mít tři zóny: Jádrová je určena k „dlouhodobé ochraně“, v nárazníkové jsou „možné lidské aktivity nepoškozující ochranářské cíle“ a v přechodové „je vyvíjeno a propagováno udržitelné hospodaření“. Na svém webu k tomu o.p.s. píše: „Zonace v naší BR není zcela funkční…“, „Ke zlepšení stavu zonace BR Dolní Morava povede mezinárodní projekt“, a „Doba trvání projektu je 2009-2010“. Ještě ve výroční zprávě za rok 2014 přiznává, že zonace „je v procesu zlepšování“.

Aktuální podoba zonace BR Dolní Morava není na webu o.p.s., nemají ji státní ochranáři, ani předseda českého výboru programu Man and Biosphere při UNESCO. Ten k dotazu napsal: „... před námi zonaci v podstatě tajili, vymáhali jsme ji opakovaně...“. Jediným dostupným vodítkem je článek v časopise o chráněných horách, jehož autoři uvádí, že jádrová zóna zabírá 2695 ha a nárazníková 15 804 ha. Bez mapky. Alespoň tedy tušíme, že v roce 2019 obě poměrně přísné zóny zabíraly přes polovinu z celkové rozlohy biosférické rezervace Dolní Morava. Ta celých 17 let od založení finální zonaci nemá, nebo se s ní veřejně nechlubí. Z hlediska její funkčnosti je to totéž. Zonace by znamenala existenci alespoň nějakých pravidel. A zřejmě právě tomu je třeba se vyhnout.

Stav vegetace obory Bulhary na vrcholu deštivého léta roku 2020. Od stavu v suchých letech se prakticky neliší. Jaké vysvětlení nabídnou oficiální a neoficiální „propagační oddělení“ státních Lesů teď? A proč vlastně státní Lesy absurdními výroky popírají zjevnou realitu? Proč prostě neřeknou: „Ano, je zde problém, mrzí nás to a pokusíme se zjednat nápravu?“ Vždyť to je to jediné, oč tu běží. Další obrázky zde.

Foto | J. Mertlík

Státní Lesy a Ministerstvo zemědělství fakticky z erárních peněz financují navenek nezávislou „ochranářskou“organizaci, která ovlivňuje postoje a názory veřejnosti i s využitím zjevně nepravdivých tvrzení. Čtenář sám nechť posoudí, zda má tento způsob „práce s veřejností“ blíže k praktikám informační války nebo k naplňování veřejného zájmu při správě veřejných statků.

Pan Martin Zajíček, který za státní podnik Lesy České republiky laskavě reaguje na každý díl seriálu, by nám mohl sdělit, jak vypadá aktuální zonace BR Dolní Morava. A také kolik (desítek?) fakticky erárních milionů už Lesy ČR a Ministerstvo zemědělství do diskutované o.p.s. investovaly. Nejzajímavější by ale byla informace, kterou po něm nemůžeme chtít. Totiž zda je takový způsob „práce s veřejností“ v resortu nebo celé státní správě běžný?