Otakar Pražák: Pochybné příměří v třicetileté válce o Soutok

Padesátiprocentní zastoupení dubu letního to je unikát v celé Evropě. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Nejmlez / Wikimedia Commons

Jednání o dohodě trvala dva roky. Po celou dobu byly obě organizace, včetně Krajského úřadu Jihomoravského kraje, vystaveny tlaku různých iniciativ, jež za každou cenu chtěly prosadit nejdříve vyhlášení CHKO, posléze některou z kategorií zvláště chráněných území. Pod tímto tlakem Krajský úřad Jihomoravského kraje odmítl schválit návrh nového lesního hospodářského plánu a mediálně známý dr. Mojmír Vlašín dokonce zaslal do Bruselu stížnost na Českou republiku, že si neplní závazky plynoucí z Natury.

V závěru roku vydalo město Lanžhot zpravodaj městského úřadu ročník XVI., číslo 4/2020, s příspěvkem vedoucího polesí Soutok pana Jiřího Netíka s názvem Nastal čas rozloučení. Na polesí pracoval 40 let a počátkem nového roku odešel do penze. Od roku 2008 zastával funkci vedoucího polesí. V závěru svého příspěvku pan Netík všem Lanžhotským přeje, cit: „…aby byli pyšní na lesy, které vznikly činností lanžhotských lesníků a nedopustili jejich zkázu. Padesátiprocentní zastoupení dubu letního to je unikát v celé Evropě. Nerad bych, aby dubová ratolest ve znaku města Lanžhot byla nahrazena ratolestí babyky.“

K pochopení obav lesníka s celoživotními zkušenostmi určitě přispěje stručný pohled do historie oněch, převážně zestárlých dubových porostů na Soutoku, jež mají být převedeny na paseční způsob hospodaření. Jejich vznik sahá do poloviny 19. století, kdy skončilo budování Severní Ferdinandovy dráhy, která z Vídně přes Břeclav směřovala jednou větví na Brno a druhou na Přerov, Olomouc a Prahu nebo na sever do Haliče. V souvislosti s budováním železničních tratí došlo k rozsáhlým zásahům do lesních porostů ležících na břeclavském panství. Vlastníci lužních lesů Lichtensteinové pochopili hospodářský význam železnice jako nového dopravního prostředku a zároveň dokázali využít poptávky po stavebním a palivovém dříví. Proto značná část lužních lesů na Soutoku byla vykácena.

Dalším významným pramenem pro poznání historického vývoje lužních lesů jsou pak léta 1841 – 1850, znamenající období vzniku tzv. vceňovacích operátů Stabilního katastru. V nich je oproti předcházejícím staletím již patrná snaha po řádném hospodaření v lesních porostech. Je zřejmé, že právě tady je začátek vzniku současného charakteru a významu lužních lesů na Soutoku. Deklarativně to potvrzuje zařazení území mezi evropsky významné lokality v rámci programu Natura a také důvod zpracování záměru na vyhlášení národní přírodní památky Soutok, cituji: „Území Evropsky významné lokality (dále jen „EVL“) Soutok-Podluží a EVL Niva Dyje patří mezi přírodně nejhodnotnější lokality v celé České republice. Mnohé druhy se zde vyskytují na jediném místě v ČR, nebo zde dosahují nejvyšší absolutní početnosti či relativní populační hustoty, nebo se zde vyskytují na severním, severovýchodním či východním okraji svého areálu“. Uvedený záměr vyhlášení byl ministerstvem životního prostředí oznámen 10. března 2020.

Přes všechna uvedená fakta se nejhorlivější zastánci změny hospodaření v lužních lesích nechávají slyšet, že z jejich bohatství už 150 let ukusuje moderní lesnictví, které téměř dokonalo proměnu světlých hájů a rozvolněných luk s pestrým podrostem na stejnověké plantáže plné invazních rostlin, viz Ekolist ze dne 5.1.2021 Lukáš Čížek: Informační válka o lužní les: Proti nám a za naše peníze?. Nezbývá než konstatovat, že moderní lesnictví začalo před 150 lety vytvářet přírodně nejhodnotnější lokalitu v ČR na základě lesních hospodářských plánů, jejichž nezanedbatelným podkladem byly letité zkušenosti lesníků, včetně již zmiňovaného fořta pana Jiřího Netíka. Tvrzení pana Lukáše Čížka je tedy přinejmenším pochybné, podobně jako celá rámcová dohoda mezi Lesy ČR a AOPK.

Obecně patří prosvětlování lesů, zvláště pak v dnešní době, k téměř svatému Grálu některých ochránců přírody. V lužních lesích na Soutoku je jeho hlavním motivem vytváření vhodných stanovišť, především pro tesaříka obrovského, roháče obecného a krasce dubového (viz záměr vyhlášení NPP Soutok). Jeden z nejaktivnější propagátorů prosvětlování lesů je již zmíněný specialista na xylofágní hmyz pan Lukáš Čížek.

Xylofágní společenstva hmyzu si ochranu v lužních lesích bezesporu zaslouží. Nikoli však na úkor jiných, pro lužní les stejně významných organismů. Obávám se, že na dohodnutých 780 ha plochy, starých dubových porostů, zachráníme dočasně biotop pouze omezené skupině živočichů, přičemž několik dalších skupin organismů z těchto ploch vymizí, protože nebudou chtít žít v prosvětleném lužním lese. Podobný osud stihne pravděpodobně také dubové porosty, před jejichž zkázou varuje lesník, který pěstování lužního lesa zasvětil celý svůj profesní život. Několik desetiletí existující NPR Ranšpurk a NPR Cahnov mu bohužel dávají za pravdu. Přirozená obnova dubů se zde nekoná. Nadvládu převzala babyka, pod jejichž hustými porosty se rozpadají vyvrácené staré duby, jejichž torza požírá xylofágní hmyz. Možná, že z hlediska nového pojetí ochrany přírody je to, na tak malých plochách, téměř ideální bezzásahový stav. Současně se obávám, že na 780 ha to bude řízená degradace lužního lesa v režii státní ochrany přírody a nejhlasitěji křičících biologů.