„Zábavná“ pyrotechnika škodí zvířatům i lidem. Záblesky a hluk způsobují u zvířat paniku. Divoká zvířata se při ní mohou zranit, ta domácí i ztratit. Výbuchy uvolňují do vzduchu řadu jedovatých látek, těžkých kovů, karcinogenů. Požáry, utržené prsty, oslepnutí. Otrocká práce v jedovatém prostředí při jejich výrobě. Co ještě přinášejí rachejtle a petardy? Spoustu peněz obchodníkům. Kdy už u nás konečně někdo řekne, že takováto rádoby zábava do civilizovaných zemí nepatří? Pravomoc k tomu mají obce.

Vztah lidí k přírodě a životnímu prostředí je předmětem environmentální sociologie. Každé objektivní vědění o okolním světě je historicky a kulturně podmíněné, a z toho důvodu bývá vždy vystaveno zpochybňování. Stejně tak současné environmentální problémy, jejichž existence jako taková zpochybňována není, podléhají nejrůznějším sociálním interpretacím. Zdá se, že na poli poznání existuje několik odlišných a navzájem neslučitelných tvrzení a přesvědčení o situacích a problémech, kterým společnost čelí. To vyplývá i z výsledků studie názorů odborníků na stav a hospodaření v českých lesích s ohledem na klimatickou změnu.

Právě počasí na začátku Klimatické konference v Bonu názorně ukázalo selhání německé Energiewende z hlediska cesty k omezení produkce oxidu uhličitého. Už téměř týden trvající pošmourné bezvětří, které nastalo na rozsáhlém území evropského kontinentu, názorně ukazuje kritické místo německé energetické koncepce. Produkce elektřiny z větru a slunce je zanedbatelná a kromě menšího podílu z jádra, vody a biomasy musí většinu elektřiny vyrobit fosilní zdroje. A v Německu jsou to hlavně zdroje uhelné.

Provozní podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) v elektrárnách uvedených do provozu v letech 2006-2012 zatím stála a ještě bude naši společnost stát stovky miliard Kč. Proto je to časté téma komentářů, které jakoby od sebe opisovaly tvrzení, že za zcela nesmyslný rozmach řádově předražených zdrojů elektřiny může zpackaný zákon o obnovitelných zdrojích č. 180/2005 Sb. přijatý za vlády sociálních demokratů. Ukazuje se však, že vlastní zákon není až tak zavrženíhodný, byť v něm bylo mnohé nedomyšleno. Rozhodujícím způsobem bylo zaděláno na náš zatím největší tunel 21. století tím, že zákon nebyl od počátku dodržován, a podpora výroby elektřiny z OZE byla nastavena jiným způsobem (a světe div se vyšším) než stanovil zákon.

Hospodaření s dešťovou vodou a zeleň jsou nezbytnou součástí adaptačních opatření na změnu klimatu ve městě. Řada velkých sídel totiž již dnes trpí neduhy, souvisejícími s klimatickou změnou, které komplikují život místních obyvatel. Příkladem je efekt městského tepelného ostrova, kdy vlivem akumulace tepla zastavěným prostředím dochází k rozdílu teplot ve městě a jeho okolí až o několik stupňů. Horko má řadu negativních vlivů na zdraví. Senioři a malé děti jsou obzvláště ohrožené skupiny, ale nedostatečná regenerace organismu ve spánku, způsobená přílišným vedrem v nočních hodinách, ovlivňuje všechny. Jako účinný způsob, jak na situaci reagovat, se jeví zvýšení podílu ploch zeleně ve městě. Podle přírodovědce Jana Pokorného strom s průměrem koruny 5 m během slunného letního dne odpaří 100 l vody a jeho průměrný chladicí výkon je téměř čtyřikrát větší než výkon klimatizačních zařízení v luxusních hotelích. Objevují se názory, že zeleň a její přítomnost ve městě hraje zásadní roli pro to, aby velká města byla v budoucnu vůbec obyvatelná – kromě zmíněného chlazení totiž rostliny přispívají ke zlepšení kvality vzduchu či ke snižování prašnosti a hluku.

Na lesnictví dopadá kůrovcová kalamita, o práci v českých lesích není mezi lidmi zájem a pily jsou zahlceny kůrovcovým nebo jinak poškozeným dřívím. Kde se staly chyby v našem lesnictví a navazujícím dřevozpracujícím průmyslu? Dá se již mluvit o krizi, nebo o pouhém dočasném vychýlení trhu? A pokud to je krize, kdy skončí? A nestane se aktuální stav na dlouhou dobu standardem? Tyto a mnoho dalších otázek vyvstávají při vnímání aktuálních problémů v lesnicko-dřevařském sektoru.

O nevýrazné kampani Zelených a strachu voličů z propadnutí hlasu se píše leckde. K výhradám vůči lídrovi ale dodávám, že v závěru kampaně vystupoval překvapivě věcně a profesionálně. Jenže ke ztrojnásobení výchozích volebních preferencí by ani geniální kampaň nestačila. Chyby nastaly hlavně před ní.

Fatální neúspěch Zelených jde tak trochu v ruku v ruce s děním u sousedů: pouhý týden předtím, než čeští zelení dosáhli druhého nejslabšího výsledku své historie, jejich rakouští kolegové vypadli po třiceti letech z parlamentu.

Kontroverzní osobnost lídra, úkrok doleva, konkurence liberálních formací a témata z okraje společnosti - to vše se odrazilo v drtivém volebním výsledku. Strana se bude muset přizpůsobit modernímu stylu vedení kampaně a přesunout svoji pozornost z okrajových témat na celospolečensky důležitá témata.

Vítězové voleb vždy vědí, proč vyhráli. Měli totiž ten „nejlepší program pro lidi“. Představitelé poražených stran odpovídají bezprostředně po vyhlášení výsledků vždy to samé – dejte nám čas, musíme nejprve analyzovat příčiny naší prohry. Zelení v letošních sněmovních volbách zcela propadli, a proč k tomu došlo, zatím nevědí. Pokusme se jim proto napovědět.