Velký Bolevecký rybník v Plzni (43 ha, průměrná hloubka 2,0 m) ilustruje komplikace při využívání rybníků k rekreaci. Tradiční rekreační využívání začaly kolem roku 2000 narušovat sinicové vodní květy. Správce lokality, město Plzeň, se rozhodl „něco s tím udělat“. Po pětiletém průzkumu byl v roce 2005 zahájen projekt, jehož výsledek se stále udržuje a „udržitelný“ se zdá být i v budoucnu. Co bylo v rámci projektu třeba vyřešit?

Po jednání ministerstva financí s ministerstvem životního prostředí o státním rozpočtu nám rozesmátý ministr Richard Brabec se stejně rozesmátou ministryní Alenou Schillerovou na tiskové konferenci oznámili, že mají dlouhodobě výborné, přátelské vztahy a bez problémů se dohodli na financích pro resort životního prostředí na další rok. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) dostane například na boj se suchem 250 milionů korun. Ale zároveň, aby se také podílelo na potřebném šetření ve výdajích státního rozpočtu, propustí 5 % zaměstnanců z úřadů zabývajících se ochranou přírody.

V posledních desetiletích se prakticky ve všech stojatých vodách u nás, v Evropě i po celém světě zabydlely sinice. A to především kvůli obecnému nadbytku živin, zejména fosforu. A kde se sinice jednou usadí, odtud je těžké je dostat.

Při jednáních 18. zasedání stran Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) se podařilo, aby jeden z výborů hlasoval za ukončení krutého odchytu a vývozu divokých afrických slonů z některých jihoafrických zemí do zoologických zahrad a dalších zařízení držících zvířata v zajetí. Hlasování ve výboru musí být potvrzeno na plenárním zasedání konference Úmluvy.

Pralesní požáry zuří i v Bolívii, hned vedle Brazílie. A pokud můžeme soudit z leteckých a satelitních snímků, stejně jako zpráv mezinárodních a místních organizací, situace tu je kritická. Vlastně, záplavy ohně v lesích zuří také v Peru, Kolumbii a Venezuele. Tak, jako každý rok.

Minulý týden jsem se zájmem sledoval bilanční tiskovou konferenci ministra dopravy pana Vladimíra Kremlíka k jeho uplynulým 100 dním ve funkci. Celý projev pana ministra mi nejvíce připomínal román ve stylu science fiction.

V čase žní se rozpoutala bouřlivá až hysterická kampaň kolem drobného hlodavce naší krajiny – hraboše polního. Jeho bionomie je specifická tím, že se v pravidelných, tří až pětiletých, cyklech přemnožuje, přičemž stav po tzv. gradaci se blíží minimálním hodnotám, místně by se dalo hovořit až o stavu před vyhynutím. Jak je tedy možné, že v následujících letech se dokáže opět namnožit tak, že zejména v ozimech působí relativně velké škody? Je to dáno jeho mimořádnou rozmnožovací schopností, která je mezi teplokrevnými živočichy ojedinělá.

Ačkoli jsou nyní environmentální témata v kurzu, Strana zelených tře bídu s nouzí. Přežije současnou transformaci tradičního politického spektra? A v jaké podobě?

Následující text vznikl pro Deník Referendum, Ekolist.cz vám ho přináší v rámci diskuze o budoucnosti zelené politiky v Česku.

Když jsme u nás v Záchranné stanici a Domě přírody Poodří, v Bartošovicích přijali ve středu 14. srpna telefonickou informaci o dvou mrtvých čápech a jednom zraněném na Opavsku, ještě doznívala ostrá diskuse o tom, jestli plošně aplikovat Stutox II a trávit tak v některých lokalitách gradující populaci hraboše polního nebo ne.

V rámci zelené diskuse Konec stagnace, která se uskuteční tento týden, nabízím k diskusi následující řádky. Tři analytické body a trojí doporučení. V Straně Zelených jsem prožil sedm let. Je jasné, že toto nelze pominout při následujících slovech.