V posledních letech žijeme pod heslem Boj proti suchu. Předtím to byl Boj proti povodním. Aktuálně se již - ale příliš pomalu vzhledem ke své jednoduchosti - prosazuje myšlenka, že povodeň i sucho mají stejnou příčinu: naši obecně tragickou schopnost moudře hospodařit s vodou v krajině.

Vážení demonstrující,

dovolte, abych vám sdělil své postřehy a úvahy k výzvě, kterou jsem od vás obdržel dne 12. 8. 2020 na demonstraci konané před vchodem do Správy Národního parku Šumava ve Vimperku. Přenesu se přes skutečnost, že jste mi neumožnili dostatečně vyjádřit svůj postoj přímo vám právě na vaší demonstraci, koneckonců, čas, který jste mi poskytli pro vyjádření, mi pomohl lépe, hlouběji a stručněji vystihnout to, co jsem vám chtěl sdělit už na místě.

Jen pro začátek, něco o národních parcích. Veřejnost si o těchto chráněných územích většinou myslí jen to, že je tam hezky. Ale je to složitější.

Čápa Míru z Mirošova, vyvedeného čapím párem na hnízdě v Mirošově na Rokycansku, jsme spolu s kolegou Pavlem Moulisem (ČSOP a ZSŽ Rokycany) nechali vybavit satelitní vysílačkou (batůžkem) loni 11. 7. 2019. Téhož dne byl Míra vypuštěn u Tisové na Tachovsku, kde se přidal ke dvěma nehnízdícím dospělým čápům bílým a pravděpodobně se pak spolu s nimi vypravil i na dalekou cestu do Afriky.

Nedávná zpráva ÚKZÚZ, publikovaná na stránkách Agrární komory ČR o tom, že „opatření způsobila pokles hrabošů“, a že „obavy z hromadných otrav necílových organismů se nenaplnily“, dává vážný námět k zamyšlení.

Jsem za aktivity Jirky Malíka velmi ráda. Je důkazem toho, že stav naší krajiny se týká nás všech a máme právo a také povinnost o krajinu pečovat a nespoléhat se pouze na aktivity oficiální. Péče o krajinu by měla být záležitostí všech obyvatel naší země.

V dnešní době bych si snad ani nedovedl představit, že lze snadno a bezproblémově zlikvidovat přes 3000 stromů a nahradit je betonem. To vše jen pro to, abychom ušetřili pár desítek sekund při přepravě nákladu po železnici.

Studie proveditelnosti Zádrž vody v celé ploše povodí Zdoňovsko je komplexním podkladovým materiálem pro projednání navrhovaných opatření s vlastníky pozemků, zastupitelstvy dotčených obcí a státními subjekty. Zároveň je podkladem pro zpracování navazující projektové dokumentace.

Slýchám stížnosti, že Česká republika nejenže nemá státní energetickou politiku hodnou toho názvu, ale že se ani o četných vážných problémech této politiky nediskutuje. Někdo možná namítne, že máme již nevím kolikátou státní energetickou koncepci. Ano. Ale co je to za koncepci, když jejím významným bodem je výstavba dalších dvou bloků jaderné elektrárny Temelín, projekt jejich výstavby je připraven, získá potřebná povolení, je vypsáno výběrové řízení a to se v červnu 2014 zruší, protože našim západním spojencům není po chuti, že zaslouženě zvítězilo česko-ruské konsorcium a ne nic moc nabídky jejich firem.

Případ podivné smrti obyčejného zajíce, který podvakrát jitřil emoce čtenářů Ekolistu, vyšuměl do ztracena. Dopadl tak, že zajíc, u kterého se nedá prokázat, zda nakonec sešel čistě na tularemii, nebo se k jeho nemoci přidružily důsledky dalších negativních vlivů postřiků a zahubily ho ty, skončil někde v kafilerii. Což je dost nešťastné rozuzlení, které v aktérech celé zaječí story a rovněž v řadě diskutujících pod články zanechala jistou hořkost. Nemálo z nich pak tenhle nejasný závěr považovala za jednoznačné potvrzení toho, že s českou zemědělskou praxí, postřiky a hospodařením na polích je všechno v nejlepším pořádku. Kontroly nezjistily pochybení, zajíc měl tularémii, je hotovo a vymalováno. Jenže tak to není. Zapomeňte na zajíce, prosím. Jen na chvilku.