Názory a komentářePokud chcete v této rubrice zveřejnit svůj názor, pošlete nám ho na ekolist@ekolist.cz nebo využijte formulář Přidat názor. Vyhrazujeme si právo nezveřejnit názory vulgární, obsahující nepodložené urážky nebo nesrozumitelně formulované. Pokud výslovně neuvedete opak, předpokládáme, že souhlasíte se zveřejněním vašeho názoru v Ekolistu.cz. Všechny zde prezentované příspěvky vyjadřují názory jejich autorů, nikoli redakce Ekolistu.cz.
Miroslav Patrik: Někteří místní jsou zcela nemístní2.9.2011
Při obraně stromů na Šumavě letos o prázdninách se opět v médiích a mezi lidmi přetřásalo, že tito obránci „odevšad“ a jejich ideoví podporovatelé neberou ohled na názory a život místních občanů. A to přesto, že Národní park Šumava přece jenom nepatří jen a jen místním. Takže prý se „cizinci“ o „našince“ vůbec nezajímali.
Jan Hokeš: Šumava - Brezinova prázdninová demagogie1.9.2011
Ivan Brezina ve svém článku o blokádě kácení v NP Šumava nazývá tento počin „bojovkou“, avšak jakousi hru, postavenou na demagogických tvrzeních a značně vratkých argumentech (nelze-li zde hovořit spíše o absenci argumentů), rozehrává sám. Jeho argumentační styl je natolik nízký, že by za jiných okolností bylo lépe zmíněný článek ignorovat, ale zveřejní-li ho kromě Ekolistu i jeden z nejčtenějších českých deníků (LN, 30.8.), je na čase reagovat. Podívejme se tedy blíže na některá Brezinou uváděná „fakta“.
Jakub Hruška: Hrušky, jablka a MUDr. Marková31.8.2011
Pani Marková v textu Jihočeští vědci a šumavská kauza opětovně osočila vědecké pracovníky a jejich pracoviště, že se obohacují na úkor Šumavy tím, že dostávají peníze na výzkum ze státních prostředků. Je vidět, že přes vysvětlení pana děkana Přírodovědecké fakulty JU a pana doktora Slavomíra Mlčocha, které uveřejnily Lidové noviny, není paní MUDr. Markové stále ještě dostatečně jasné, jak se financuje věda. Dovolím si to tedy ještě jednou vysvětlit.
Ivan Brezina: Šumava - Poučení z blokády31.8.2011
Jitka Marková: Jihočeští vědci a šumavská kauza30.8.2011
Už je čas položit si otázku, co má být výsledkem přírodovědné revoluce, kterou nám na Šumavě předvedly nejen nevládní ekologické neziskové organizace, ministři životního prostředí za Stranu zelených, ale i vysokoškolsky vzdělaní přírodovědci, z nichž většina se honosí tituly nejvyššími – docent či profesor. Jedním ze základních problémů Národního parku Šumava je to, že nebyl založen v přírodních pustinách, ale v krajině našich předků, kteří tu po staletí žili a hospodařili. „To není relevantní“, kontruje významný profesor Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity: „Kulturní krajina, ponechána sama sobě, po pár desetiletích kulturní krajinou být přestane, stane se „pustinou“. Kulturní krajinou nelze argumentovat, protože o tu my právě nestojíme (vůbec ten pojem „kulturní krajina“ implikuje něco historicky -památkově cenného, ale tady jde přece jenom o hospodářský smrčák - s monokulturami nepůvodního smrku (cca 86%). Ano, chyba se stala, jsou tam umělé smrčiny, ale dlouho už tam nebudou, náprava se blíží.“
Iveta Rabasová: Vývoj zoo se nezastavil ani v 21. století29.8.2011
Vše na naší planetě prochází vývojem, ať jsou to živé organismy nebo názorová hnutí. Výjimkou nejsou ani zoologické zahrady, jako každý jiný organismus prochází vývojem. V zoologických zahradách se tento vývoj zaměřil hlavně na technické a estetické podmínky prostředí, ve kterém jsou umístěna chovaná zvířata. Velký vývoj zaznamenal i výchovný aspekt činnosti zoo. V dobách menažérií se výchovná činnost zaměřila na pouhé předvádění jednotlivých zvířat v klecích nebo výbězích.
Stanislav Komárek: Zoo monohdy apeluje spíše na touhu zírat než na touhu poznávat29.8.2011
Už od šedesátých let 20.století a tím více dnes bývá zvykem zdůrazňovat nejen poznávací aspekt zoologických zahrad, ale i jejich aspekt ochranářský – přispívají k záchraně v přírodě vymírajících druhů a možnosti jejich vysazování zpět do volné přírody, až k tomu bude možnost. To je jistě za některých okolností myslitelné a už v meziválečné éře se takto podařilo zachránit před vyhynutím zubra, jehož poslední refugium v Bělověžském pralese zažilo dvojí přechod fronty a ve válečných zmatcích byly poslední „volně“ žijící kusy v této carské veleoboře vystříleny.
Pavel Kindlmann: Náklady na udržování zoologických zahrad jsou enormě vysoké29.8.2011
Nejlepší strategií dlouhodobé ochrany biodiverzity je vždycky ochrana existujících ekosystémů a populací ve volné přírodě, známá jako ochrana in situ. Poslední existující populace vzácných a ohrožených druhů však jsou často příliš malé na to, aby zajistily zachování těchto druhů, jejich početnost klesá i přes snahy o jejich záchranu, nebo se zbývající jedinci nalézají mimo chráněná území. V takových případech nemusí být ochrana in situ dostatečně efektivní. Jedinou možností, jak za takových okolností zachránit daný druh před vyhynutím, je udržovat jedince v umělých podmínkách pod lidským dohledem. Tato strategie je známá jako ochrana ex situ. Existuje mnoho druhů vyhynulých ve volné přírodě, ale dosud přežívajících v zajetí, např. jelen milu a kůň Převalského. Krásný strom Franklinia altamaha v Georgii roste jenom v kultuře, v přírodě se již nevyskytuje (naposledy byl nalezen v roce 1790).
|
komentáře nejnovější nejčtenějšíMarcel Kolaja29.4.2024 Konec zbytečnému utrácení i odpadu. Europarlament schválil pravidla pro udržitelnější spotřebu
reklama |