Pomalu se stává zvykem, mluví-li se o energii, hovořit pouze o elektřině. To je ovšem velmi nepřesné. Elektřina je jen jedním z druhů energií, které spotřebováváme. Na konečné spotřebě paliv a energií českých domácností se elektřina podílí dle přehledů Českého statistického úřadu zhruba pětinou. Její význam ve spotřebě však neustále a dlouhodobě roste, proti roku 1990 se její podíl na celkové spotřebě domácností zvýšil dvojnásobně. Ale i tak není rekordmanem, tím je naopak spotřeba zemního plynu - nejenže vzrostla na podíl blížící se čtyřiceti procentům, za stejné období se tento podíl zvýšil dokonce 2,5krát.

Česká energetika se mění rychlostí slimáka. I přes některé impulsy stále zdejší elektřině vládnou hnědouhelní dinosauři. Spalování uhlí je pak také hlavním českým zdrojem skleníkových plynů – přispívá téměř 60 % českých emisí. Se spotřebou uhlí souvisí další negativa spojená s devastací krajiny i hrozba dalšího bourání měst a obcí v severozápadních Čechách. Další fosilní paliva (zemní plyn a ropa) přináší zranitelnost ekonomiky vysokou mírou dovozní závislosti na nevyzpytatelném Rusku. Ilustrativní číslo za loňský rok: Česko utratilo každý den 164 milionů korun jen za import zemního plynu.

Jaký zdroj energie je nejvíce šetrný k životnímu prostředí? K životnímu prostředí koho? – anaerobní bakterie by jistě uvítaly, kdyby se nám podařilo z atmosféry odstranit kyslík, který je pro ně jedovatý.

Vážený pane ministře Kocourku,

28. února proběhne v Bruselu jednání Evropské energetické rady. Obracíme se na Vás proto tímto otevřeným dopisem a vyzýváme Vás, abyste prosazoval strategie založené na rozvoji obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti.

V srpnu loňského roku Ministerstvo životního prostředí definitivně ustoupilo od záměru zavedení zálohového systému na jednocestné nápojové PET lahve a plechovky. Snaha o rekapitulaci diskuse, která se kolem tohoto tématu rozpoutala od zveřejnění v roce 2007, rozhodně není snadná, neboť argumentace ze stran odpůrců i zastánců záměru byla často velmi „pestrá“.

Jmenování PhDr. Jana Stráského na post ředitele Národního parku Šumava považujme za správné rozhodnutí ministra životního prostředí Tomáše Chalupy a ideální řešení pro Šumavu. Jako demokraticky zvolení zástupci jednadvaceti šumavských obcí od nového ředitele očekáváme, že dokáže vyjít vstříc zájmům ochrany přírody, turistiky i zdejších obcí.

Byl jsem vyzván, abych se vyjádřil k nově jmenovanému řediteli Národního parku Šumava (NPŠ). Dříve než přejdu k osobnosti dr. Stráského považuji za nutné říci, že nového ředitele čeká velmi složitý úkol uvést management NPŠ na cestu, která bude zbavena dvacetileté, ideologicky podmíněné doktríny na základě fundamentálního environmentalismu. Jeho představitelé užívají nejen vědeckých, ale také „společensko-etických a filosofických názorů, které není možno podložit standardními vědeckými argumenty“. Soudím však, že tak formulované „konečné řešení“ kauzy NPŠ by bylo na místě v parku zřízeném v přírodních pustinách. NPŠ byl zřízen v kulturní, ba obytné krajině a tak soudím, že kromě ohledu na přírodu samu je nutno přibírat na zřetel ještě další odborná hlediska – environmentální i sociálně-politická.

Motto: „Příroda je nepřítel, a proto se musí proti ní bojovat. Kdyby nebylo mých předků, kteří bojovali proti různým živočichům, tak bych tady nebyl.“ Jan Stráský

Dlouho očekávané jmenování nového ředitele Správy národního parku a CHKO Šumava mnohým vyrazilo dech, jiným jen vzalo poslední iluze. Přiznám se, že mne rozhodnutí ministra životního prostředí nezaskočilo, dokonce jsem se ho obával, a to jak v kontextu současné koalice vládní, tak regionální. Češi mají rádi dobré pivo, takže marasmus kolem jmenování dočasného krizového ředitele největšího a nejcennějšího chráněného území v Česku nejlépe přiblíží výstižný lapidární příměr mého kolegy (jinak výborného znalce českých piv): „To je jako kdyby ředitelem Budvaru jmenovali pana Anheusera Busche“.

Nový ředitel, PhDr. Jan Stráský ještě ani nedosedl na židli a už se strhl mocný a nevybíravý pokřik zpochybňující jeho volbu, oprávněnost vykonávat takovou funkci i kritizující jeho dřívější názory, vyslovené za dlouhou dobu, kdy mohl zblízka sledovat dění v NPŠ.