Dovolte mi jako jednomu z těch, kteří se již před deseti roky zabývali regulačními opatřeními ve smogových situacích vyjádřit svůj dnešní názor. Jedna z mnoha směrnic EU zpřísnila limity na hodnoty polétavého prachu v ovzduší. Polétavý prach, hygienicky závažná škodlivina, se dělí na hrubé částice odlučované elektrofiltry a drobné mikronové částice, pro které zatím není účinné technické řešení zachycování. Přes řadu upozorňování si ČR nevyjednala přes jisté dopady, žádné přechodné období. Je proto k diskusi, zda je lepší vydávat mediální paniku bez možnosti řešení nebo čekat pouze na to, až vše vítr rozfouká?

Současná úprava Zákona 180/2005 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) způsobila obrovský rozmach instalací fotovoltaických elektráren v roce 2009 a další pokračování bude v roce 2010, pokud nebude přibržděno kvůli vážnému ohrožení bezpečného a spolehlivého provozu přenosové soustavy.

V uplynulých dnech jsme byli svědky několika nevybíravých útoků v tisku, především v MF Dnes, na financování ekologické výchovy z prostředků strukturálních fondů EU: Dle autorů útoků rozdával ministr Liška tyto prostředky na ekologickou výchovu (dále EV) přednostně členům Strany zelených a v nepřiměřeně vysokých částkách, takže se nedostává na stejně důležitá jiná výchovná a vzdělávací témata.

K této uměle vyvolané rádoby aféře považujeme za nutné se ohradit a vyjádřit naopak podporu jak bývalému ministru Liškovi, tak současné ministryni Kopicové v této záležitosti, a to z následujících důvodů:

Stanoviska ČEPSu a ČEZu k obnovitelným zdrojům energie, o kterých informoval internetový server Novinky.cz a následně celá řada českých médií, jsou dlouhodobě známá. K tomu jenom tolik, že OZE tvoří v současnosti 4,5% (!) ceny energie pro konečného zákazníka. Výpadek energie z Temelína (a nebylo těch nečekaných výpadků až tak málo) je o 2000 MW.

MF DNES minulý týden učinila „zásadní objev“ – totiž, že ministerstvo školství za zeleného ministra Lišky začalo podporovat projekty environmentálního vzdělávání (a že mezi cca 400 podpořenými projekty jsou tři, jejichž řešitelé jsou členy či komunálními politiky Strany zelených).

ČR zaspala v modernizaci přenosových sítí

Již nějakou dobu je u nás v popředí zájmu debata týkající se nárůstu instalovaných výkonů obnovitelných zdrojů energie, zejména větrných a slunečných elektráren. Olej do ohně přilil minulý týden provozovatel přenosové soustavy ČEPS, který oznámil odhodlání odstavovat výše zmíněné zdroje z provozu. Tuto akci si prý vyžaduje neutěšený stav v rámci naší přenosové soustavy, která není stavěna na velký nápor obnovitelných zdrojů energie. Ta je zjevně stavěna na velké centralizované zdroje a na to, abychom mohli jejím prostřednictvím proud vyvážet.

Dlouhodobý růst výroby a spotřeby elektrické energie se často i odborníky na energetiku uvádí jako zákonitost růstu ekonomiky a životní úrovně obyvatel. Přes určitý pokles výroby a spotřeby elektřiny v ČR v první polovině 90. let v důsledku transformace ekonomiky ČR, spojené s vysokým poklesem průmyslové a další výroby, hrubá výroba elektřiny v ČR ve sledovaných 45 letech výrazně rostla. Hrubou výrobu elektřiny v ČR v dlouhém časovém horizontu 1970-2009 ukazuje tabulka č. 1:

Rozhodl jsem se, že:

Jsem zděšena postojem starosty D. Voláka k prolomení limitů. Není nic horšího, než postavit lidi proti sobě na základě nějakých finančních kompenzací, na což mnoho lidí, kteří neuvažují dál než jen do zítra, bohužel moc dobře slyší.

My Jiřetínští se tím dostáváme do naprosto šílené situace. My, kteří s těžbou nesouhlasíme a nechceme si nechat (a někteří již po několikáté) zbourat své domovy, se stáváme nepohodlnými těm, kteří touží po jakémkoliv zisku.

Dnes jsme se (teprve díky dotazům novinářů) dozvěděli o dnešním návrhu současného starosty Litvínova Mgr. Daniela Voláka, který na dnešní tiskové konferenci podmínil případné prolomení limitů těžby chránících naše město výplatou jakéhosi novodobého pohřebného ve výši jedné miliardy korun. Uvedený návrh považujeme za skandální a zcela soukromou iniciativu pana starosty, od které se důrazně distancujeme.