Vědci se postavili proti kácení na Šumavě. Účastníci vědecké konference doporučují na Šumavě kácet. Tak by se zjednodušeně dala prezentovat protichůdná stanoviska, která k dění na Šumavě zaujímají lidé, kteří buď sami sebe řadí mezi vědce, nebo je tak zařazuje jejich okolí. Kdo se v tom má ale vyznat? Kromě konkrétních argumentů, kterých z obou stran zaznělo nepočítaně, stojí za povšimnutí vědecká erudice těch, kdo se z pozice vědce k Šumavě vyjadřují. Zejména proto, že věda není jen hromadění faktů a jejich výklad, ale jde také o způsob myšlení a o způsob hodnocení argumentů.

Vážený pane náměstku,
na včerejším jednání zastupitelstva jsem upozornil, že Ústecký kraj ve svém vyjádření k návrhu Státní energetické koncepce (SEK) podpořil prolomení limitů těžby. Limity přitom mimo jiné chrání město Horní Jiřetín před úplným zničením a město Litvínov před přiblížením velkorypadel na 500 metrů k nejbližším obytným domům.

Velmi stručný přehled události spojených s ekologickou politikou a kvalitou životního prostředí v roce 2011, včetně odkazů na internetové zdroje.

Ekologické zákony už devatenáct let umožňují každému, aby připomínkoval projekty, jež promění život v jeho sousedství – kácení stromů, nové obchodní centrum, satelitní městečko za humny.

Blíží se nám Vánoce - kdysi snad svátek klidu a míru. A k oslavě Vánoc v našich končinách patří i zvyky zdobení vánočního stromku, nejčastěji smrčku a borovičky, a také pojídání kapřího masa. Obě tradice mají své etické, ochranářské a jiné dopady. Duše, kterým záleží na přírodě, by rozhodně neměly baštit kapra, zato pro vánoční stromek by si měly chodit zásadně do lesa.

Rozvoj dopravy ohrožuje existenci mnoha živočišných druhů v celé Evropě. Nejvíce viditelná je nepochybně mortalita živočichů po střetech s vozidly. Doprava ale přináší i jiné problémy. Dálnice a další intenzivně využívané dopravní tepny vytvářejí totiž pro živočichy v krajině neprůchodné bariéry. Ty způsobují rozpad původně souvislých areálů rozšíření do stále menších a vzájemně izolovaných ostrovů, které již nemohou zajistit podmínky pro dlouhodobé přežívání populací. Tento proces, označovaný jako fragmentace prostředí, se tak stává stále vážnější hrozbou.

Výzva Tomáše Feřteka „umravnit ekologickou neziskovku, která těm ostatním kazí pověst“ (text komentáře zde) směřovaná Zelenému kruhu mne nejdříve upřímně překvapila. Jako člověk pohybující se hluboko v ekologickém neziskovém sektoru chápu některé věci jako apriori dané a smysluplné. Běžně například pracuji s předpokladem, že pokud o nějaké věci nic nevíme, nemáme právo ji komentovat. A to byla až dosud i kauza pan Šprincla a paní Joskové, v které jsme neznali okolnosti ani její aktéry.

Dovolím si popsat, jak to bylo s přípravou kritizované stavby Biokoridor Skoky, resp. Velký Újezd = Tunel pro regionální biokoridor (RBK) na rychlostní komunikaci R35 Lipník nad Bečvou – Olomouc, neboť jsem se na ní podílela osobně. Tedy do jara 1995. Potom byli u přípravy moji kolegové z firmy.

Otázku, zda se v ČR staví ekodukty účelně, může být při zběžném pohledu až příliš snadné uhádnout. Důležitější však je, abychom v informační mlze, kterou kolem tématu výhradní investor českých ekoduktů šíří, dokázali udržet směr a mohli identifikovat příčiny neradostné české bilance.

Všechny klimatické konference v podstatě ztroskotaly. To je zcela dějinné. Nelze se domluvit se všemi a malý počet může blokovat domluvu. Takto nelze dosáhnout úspěchu. Vždyť to známe z vlastní zkušenosti, čím více osob, tím horší domluva. Princip řešení by měl spočívat v jiném přístupu, jež se začal objevovat až po mnoha letech. Tedy podle schematu: My, co chceme, se spolu domluvíme a kdokoliv se k nám může kdykoliv přidat.