Ráda bych reagovala na článek Místo chleba panely. Solární elektrárny zabírají v ČR 4000 hektarů zemědělské půdy z produkce ČTK a kolegy Veleby.

Když jsme na únorovém přechodu slovenských Bukovských vrchů na sněžnicích usínali pod širákem, děsilo nás vytí vlků. Ráno jsme našli vlčí chlupy a odvezli je Juraji Lukáčovi z vesnice Osadné, který se zabývá ochranou vlků.

Vážený pane,

obracím se na Vás jménem iniciativy „Delfín patří do moře“ a dalších občanů, kteří zastávají názor, že zákony platí pro všechny a mají také být všemi dodržovány.

Farmářka Fatima hospodaří na jihu Keni v oblasti ležící padesát kilometrů od solného jezera Magadi. Místní půda spadá do kategorie sušší (semiaridní) půdy, která na první pohled zemědělství moc nepřeje. Přesto si Fatima nemůže stěžovat na neúrodu a do budoucna plánuje rozšířit své hospodářství o další dva tisíce hektarů.

Obyvatelé Přerova si přejí, aby se v tomto městě dalo opět zdravě žít, mít práci a pohybovat se s pocitem bezpečí na chodnících i na cestách. Přerovští radní jsou zřejmě jiného názoru, tedy pokud lze soudit z jejich představ o životě města a výsledků jejich konání. Místo omezování automobilové dopravy ve městě a preferování pěších zón a cyklotras, se dává přednost právě automobilům, doprava se vtahuje do historicky a přírodně cenných částí města a je snaha budovat nová parkoviště. Povinností magistrátu je zajištění bezpečné dopravy hlavně pro chodce, neboť právě chůze je základní a nejzdravější možnost pohybu pro člověka. Samozřejmě taktéž cyklo-doprava by měla být preferována před automobilovou dopravou právě pro zachování zdravého prostředí ve městě. Trendy ve světě i v Evropě to nezpochybnitelně dosvědčují. Místa, kde lidé žijí, musí být tvořeno ve prospěch člověka, nikoliv ve prospěch automobilů. Jako příklad si dovolím připojit myšlenky jednoho ze zahraničních architektů, který se zabývá touto problematikou.

Rozhovor s Stanislavem Štýsem vedla Klára Pirochová.

Nejen v dobách rozpočtových škrtů slýcháme od kapitánů české dopravy nářky nad nedostatkem peněz na jejich velkorysé, většinou silně problematické záměry postavit tzv. základní síť dálnic a jim podobných rychlostních silnic. Prý jsou efektivní, byť Nejvyšší kontrolní úřad před lety zjistil, že efektivnost staveb dopravní infrastruktury se počítá jako zisky příslušného druhu dopravy, aniž by se odečítaly ztráty konkurenčních dopravních oborů, tj. věcně zcela špatně. Tomu se ministři dopravy srdečně zasmáli, příslušný kontrolor na NKÚ už nepracuje a jede se dál. V kalkulacích efektivnosti i nadále chybí škody na veřejném zdraví, životním prostředí a územní struktuře sídel. Veřejnosti nalhávají, že výstavbou dálnic dojde ke zlepšení životního prostředí, veřejného zdraví atd. Negativní dopad výstavby dálnic na územní strukturu sídel kapitáni české dopravy ještě nezaznamenali. Přitom nejkřiklavější případ - Severojižní magistrála v Praze - sužuje desetitisíce občanů Prahy už od roku 1980.

Palba v rouše beránkově. Byznysmeni a gurmáni střílejí oběti oděni do etických kodexů. Atrakce jako v cirkuse. Zamíří se mezi oči a zdvořile se praví: „Amen!“ A pak se stáhne kůže. Řezník ozbrojený ostřím nožů odpreparuje maso a kuchař s číšníkem popřejí: „Dobrou chuť!“

Nenacházím odpovídající vysvětlení pro naprosto zparchantělé jednání politiků jak ve státní správě, tak v samosprávách při rozhodovacích územních řízeních. Je přece nenormální a ve své podstatě nezákonné prodávat území, prodávat krajinné celky ať už právnickým či fyzickým osobám. Mám na mysli území, které nám bylo předáno našimi předky k šetrnému hospodaření v poměrně slušném, zachovalém stavu, území či krajinu která lidem sloužila po staletí k zajištění životních potřeb, k zajištění potravinové soběstačnosti a k volnému pohybu. Po celá staletí mohli lidé sebrat svých „pět švestek“ a odkráčet krajinou do jiných zemí, kráčet územím bez oplocení a opět se stejnou cestou navracet. Dnešní zparchantělé chování politiků a úředníků na všech úrovních jim lidé (až na malé výjimky) bez odporu tolerují a oni si bez problémů prodávají územní celky developerům, investorům, svým kamarádům a pomocí křivého zákona také sami sobě. Týká se to samozřejmě i lesů a chráněných oblastí Čech, Moravy a Slezska. Dnes, na mnoha místech zákazy vstupu, oplocení, golfová hřiště, průmyslové zóny, logistická centra, nákupní centra, dálnice atd.- ale přitom stále nezaměstnanost narůstá a lidé utíkají z měst, ve kterých samospráva nekoná ve prospěch svých občanů.

„Na ČZU se mohu věnovat tomu, co mne odjakživa lákalo – wild life biology, hlásím se k návratu k biologické podstatě myslivosti, říká v rozhovoru nedávno jmenovaný profesor Ing. Jaroslav Červený, CSc.