Na základě dosavadních vědeckých poznatků můžeme jednoznačně konstatovat, že převážná část těžbou narušených ploch a deponií materiálů horninového či nerostného původu má potenciál k obnově ekologických i estetických funkcí cestou spontánní ekologické sukcese. Ta většinou vede ke vzniku výrazně hodnotnějších, stabilnějších a přírodě bližších ekosystémů, než jaké vznikají po provedení technické a následně zemědělské nebo lesnické rekultivace. Spontánní nebo řízená (usměrňovaná) sukcese, stejně jako další přírodě blízké formy obnovy těžbou narušených území, by proto měla být považována za jeden z možných způsobů rekultivace.

Dne 7. dubna 2009 vyhlásil Státní fond životního prostředí ambiciózní dotační program Zelená úsporám pro starší nepanelové domy. Předpokládá se i komplexní zateplení budov vedoucí k dosažení nízkoenergetického standardu, vyjádřitelného spotřebou tepla na topení 50 kWh na 1m2 podlahové plochy za rok. To je bezesporu chvályhodný počin, neboť tyto domy, se spotřebou tepla na topení často nad 150 kWh na 1m2 za rok, byly realizovány v době extrémně levné energie a tehdejší stavební technologie nepočítaly s potřebou důkladnějšího zateplení.

Noviny o rozvoji statutárního města Přerova. Pod tímto názvem se objevil ve schránkách přerovských obyvatel plátek vydaný městem, samozřejmě za peníze daňových poplatníků. Přerovští radní si zřejmě touto až drzou samochválou hodlají vytvářet pomyslnou svatozář nad svými hlavami. Skutečnost je samozřejmě mnohem prozaičtější, vše se točí kolem získávání peněz z jiných zdrojů, a kdo má následný prospěch z takto dotovaných projektů, to si snadno můžeme vydedukovat. Na první straně čteme: "100 milionů pro Přerov" a pod tímto titulkem dodává náměstek primátora Josef Kulíšek – cituji: "Toto rozhodnutí mně osobně udělalo velkou radost hned z několika důvodů. Čerpání prostředků z fondů pro město je jednou z mých priorit, se kterou jsem na radnici přišel a která nyní začíná nést své ovoce." A lidé se ptají, jaké ovoce a komu?

Snaha české zelené organizace Hnutí Duha vyvolat celonárodní diskusi na téma radikálního snižování emisí oxidu uhličitého (CO2) je bezesporu chvályhodná, a to přinejmenším ze dvou důvodů: 1) problematika snižování emisí snad konečně vejde do širokého povědomí a 2) každý z nás získá možnost zapojit se do řešení problému, ať už na úrovni hledání obecných motivačních nástrojů nebo řešení konkrétních úloh.

V úterý dne 7. 4. 2009 vyhlásilo Ministerstvo životního prostředí ústy svého ministra Martina Bursíka a jeho spolupracovníků dotační program s názvem „Zelená úsporám“. Jedním z deklarovaných cílů programu je pomocí finančních dotací motivovat majitele rodinných a bytových domů k instalaci kotlů na biomasu, tepelných čerpadel a solárně-termických kolektorů.

Včera ministr životního prostředí Martin Bursík odstartoval dotační program na ekologizaci bydlení, který svým objemem nemá obdoby. V průběhu čtyř let má být k dispozici 25 miliard korun, určených pro zateplování rodinných a bytových domů, výstavbu pasivních domů a výměnu neekologických způsobů vytápění.

Při sledování pátečního pořadu Uvolněte se, prosím jsem si v plné hrůze vybavil zážitky z jedné zkoušky, kdy učitel dlouhé minuty nemilosrdně mapoval rozsah mých neznalostí. Jan Kraus stejným způsobem vyhmátl a zmapoval fatální neznalost Kateřiny Jacques, poslankyně za Stranu zelených a místopředsedkyně Strany zelených.

Protože diskuse o Šumavě neopadá, ba spíše naopak, dovolujeme si, jakožto vědci zabývající se přímo ekosystémy Šumavy, shrnout naše pohledy na celou věc, především na otázku, zda zasahovat, či nezasahovat proti kůrovci v jádrových zónách národního parku. Reagujeme tímto též na čerstvé publikace o lesích Šumavy (Podhrázký, Vacek 2008; Vacek, Krejčí a kol. 2009), ve kterých se vyskytla řada nepřesností a jednostranných interpretací. Jsme rovněž znepokojeni různými nepříliš kompetentními aktivitami z poslední doby (petice Zachraňme Šumavu aj.), bohužel za podpory některých regionálních politiků, kteří se snaží v Národním parku Šumava prosadit omezení, či zrušení bezzásahových zón. Na základě našich výsledků můžeme tvrdit, že tím by došlo ke zničení posledních zbytků původních horských smrčin a popření samé podstaty národního parku. Toto konstatování v následujících řádcích podrobněji zdůvodňujeme.

Vážený pane ministře,

Postřeh, kterým mě inspirovala kdysi švýcarská krajina.