Co všechno už měla jaderná energie spasit …

„Výlety do vesmíru se stanou skutečností, protože atomové energii se podaří překonat přitažlivost zemskou, dosud známé zdroje energie toho nedokáží.“,

„Použitím uranu 235 nebo plutonia bude možno vyrobiti jakékoliv množství páry. Síť parního potrubí pod letištěm nebo pod ulicí zahřeje tyto plochy tak, že v zimě roztaje všechen sníh a led. Teplý vzduch nad letištěm rozežene všechnu mlhu. Bezpečnost dopravy se zvýší.“,

„Obrovská umělá slunce se zdrojem atomové energie zahřejí v každé době libovolně velikou plochu. I v zimě bude možno pěstovati plodiny na polích, ozářených umělými atomovými slunci. Kopaná, tenis, plavecké závody se budou pořádati i za tuhého mrazu na vytopených hřištích.“,

„Budou poháněna osobní i nákladní auta na „atomový“ motor.“,

psalo se začátkem roku 1948 v časopisu pro mládež „Vpřed“.

Vážený pane ministře!

Upozorňuji Vás, že zaměstnáváte na svém ministerstvu za peníze daňových poplatníků naprosto nekompetentního pracovníka, který zneužívá hlavičkový papír MZe s Vaším jménem, píše na něj v tzv. „ichformě“, tedy v první osobě jednotného čísla (chce patrně vyvolat dojem, že jde o Vaši odpověď), podepisuje se „v.z.“ a podpis je nečitelný. První písmeno by mohlo být „V“. Nazvala jsem jej pracovně GaVexem; dostali jsem od něj už dva dopisy a nějak jejich pisatele označit musím.

Konferenci o klimatických změnách na Bali provázela nesourodá výměna názorů zúčastněných 190 zemí. Snaha prosadit základní závazek ke snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 až o 40 procent oproti roku 1990 byl již od počátku problematický. Jeho dlouhodobé splnění pro vyspělé státy by znamenalo nepředstavitelné vysoké ekonomické náklady, přičemž nikdo dnes nemůže zaručit alespoň částečnou efektivitu záměru. Princip předběžné opatrnosti je diskutabilní, neboť neexistuje shodný názor vědců na činitele způsobující možné klimatické změny. Je potřebné zohlednit i rozšířený názor, že radikální požadavky jsou založeny na neoponované a neustále proklamované jednostranné vědecké studii. Nikdo se proto nemůže divit kladeným podmínkám a nesouhlasu velkých průmyslových kolosů USA, Kanady, Japonska, Indie, Číny i Brazílie. Bez jejich účasti a skutečného aktivního zapojení jde o pouhé mlácení prázdné slámy.

Ekologičtější dopravu přinese i stlačený zemní plyn.

Některé sdělovací prostředky v ČR dne 3.8.2006 uvedly ve výtahu z informace Stálého zastoupení SPCR Brusel –červenec 2006/4 pro veřejnost ČR nepřesně a zkresleně výsledek jednání Evropské Komise(EK) z oblasti ochrany životního prostředí a o účasti veřejnosti při jeho řešení. Výsledek byl v mediích interpretován pouze jako pokárání EK, což je zcela nepravdivé. Níže uvádím úplné znění závěrů EK k této problematice:

Ne že bych v poslední době nějak zvlášť sledoval aktivity bývalého předsedy Hnutí Duha a Strany zelených (SZ) Jana Beránka. Poté, co byl v září 2005 svými spolustraníky „odejit“ z předsednického křesla, jsem ho ztratil z dohledu. Upřímně řečeno nevím, proč bych měl životními peripetiemi zkracovalého politika marnit čas. Teď jsem ale s úžasem zjistil, že se Beránek v Amsterodamu stal koordinátorem celosvětové kampaně Greenpeace proti jaderné energii.

Ukazuje se, že z přírody už místy vymizely druhy (a nebo se počet jejich příslušníků velmi zmenšil), které jsou závislé na přírodní noční tmě. Platí to hlavně pro hmyz, plazy a obojživelníky. Například z osvětlených parků se stávají téměř pouště. Sice zelené, ale do značné míry mrtvé.

Před podpisem přístupové dohody ČR do Evropské unie v tématice životního prostředí probíhala řada jednání. Jedním z hlavních diplomatických umění bylo prosazení několika nezbytných přechodných období. Na prvém stupni se jednání v Bruselu zúčastňovalo ministerstvo životního prostředí s později svým odvolaným pověřeným zástupcem.

Výňatek ze Základní výzvy k lidskému vědomí-provolání indiánského kmene Hau do ne sau nee (Irokézů) k západnímu světu, které bylo proneseno v roce 1977 na konferenci OSN o původních národech a uveřejněno v Akwesasne Notes:

V prvom desaťročí 21. storočia množstvo farmárov na celom svete čelí ekonomickej kríze, spôsobenej nízkymi cenami poľnohospodárskych produktov. Tieto nízke ceny sú kvôli nadmernému množstvu úrody a zásob. Mnoho oblastí v krajinách ako je USA, alebo Austrália má menej farmárov ako pred 100 rokmi, a malé vidiecke centrá sa vytrácajú z máp. Tisíce farmárov z Argentíny muselo opustiť svoje farmy, pretože náklady na pestovanie stúpali a ceny za plodiny klesali. Z toho istého dôvodu je austrálsky priemysel s cukrom na pokraji zrútenia. Austrálski producenti mlieka takisto postupne odchádzajú z fariem, pretože politické nariadenia znížili ceny za mliečne výrobky.