Tak už jsme se toho dočkali – reforma státní správy je konečně tady. Již několik let nás různí povolaní přesvědčují, že je to něco naprosto nezbytného, a že až to nastane, bude nám o moc, o skutečně moc lépe. Dobře – takže co se vlastně děje, a co se dít bude ? Ptá se na to hodně občanů, i když důvody těch dotazů se od sebe často velmi liší.

Už jsem dlouho neviděl tak velké nedorozumění, jakým je článek Jiřího Nezvala o zálohovaných lahvích (Fórum Ekolistu, 16. prosince): "Řešení je (…) nutno hledat u [obchodních řetězců] (…) ne v pytlích [na tříděný sběr] do domácností, nebo v kontejnerech (…) Řešení vidím na rozdíl od Hnutí Duha - ale i poněkud zastaralé praxi v zemích EU - v systému zálohování nápojových obalů, který je méně nákladný pro stát, průhledný, vysoce efektivní a hlavně spolehlivý."

Žiji v Hradci Králové a tudíž nemohu se neozvat, když VaK opět zvýší ceny vodného. Ale ptám se, za co vlastně máme platit víc?

Občas si přečtu vaše stránky. Pro slabší povahy je to depresivní čtení. Globální oteplování je nezadržitelné. Přece si nebude třeba USA ruinovat ekonomiku.

V posledních letech se značně rozšířil chov psů. Mimo znečišťování veřejných prostranství psími výkaly, častého napadání člověka psem a vzájemného napadání se psů je třeba si povšimnout i jiné záležitosti. Psi totiž u svých chovatelů získávají zvláštní nadřazené miláčkovské postavení, i obecně je jim věnována větší péče než jiným chovaným zvířatům. Například se jim staví speciální útulky. Vypadá to jako jakési zavádění "rasismu" do světa zvířat.

Oteplování klimatu, provázené v různých částech světa extrémními projevy povětrnosti s katastrofálními dopady, je obvykle přičítáno skleníkovému jevu, vyvolanému zvyšováním obsahu CO₂ v atmosféře Země. Současně však existují přesvědčivé experimentální práce, které ukazují, že zvýšený obsah CO₂ v ovzduší nemusí být dominantní příčinou oteplení, a někteří odborníci upozorňují i na další důsledky lidské činnosti, které mohou působit změnu klimatu (WAHLEN and DECK, 1991; RIPL, 1995; KALVOVÁ, 1995; RIPL et al., 1996; POKORNÝ, 1997). Odpověď na otázku, které další faktory mohou tak drasticky ovlivňovat klima, není jednoduchá; indicie naznačující, že takové faktory existují, jsou však nepřehlédnutelné.

Na nedávné konferenci CITES v Santiagu de Chile byl do kategorie nejpřísnější ochrany přeřazen i papoušek ara horský. Takovou ochranu si zaslouží právem - přestože legálně bylo za celou dobu existence CITES vyvezeno jen 16 jedinců, přes ČR jich prošlo na začátku 90. let nejméně 50.

Můj příspěvek je reakcí na článek, uveřejněný 25. listopadu na serveru Econnect (Co budeme dělat s odpadky v příštích 10 a více letech?), v němž Ing. Ivo Kropáček z Hnutí Duha mimo jiné prosazuje myšlenku tzv. pytlového sběru separovaného odpadu.

Vyjadrujeme hlboké znepokojenie nad spôsobom interpretácie problematiky vývoja klímy a hydrológie našej krajiny.

Po roku 1989 sa naša spoločnosť vydala na náročnú a správnu cestu zvyšovania informovanosti širokej verejnosti o stave životného prostredia, ako aj jednotlivých odvetví riadenia nášho hospodárstva. Pozitívny je i trend rastúcej diverzifikácie zdrojov informácií, návrhov a riešení manažmentu krajiny v podmienkach modernej, otvorenej spoločnosti. Jeho dôsledky sa prejavujú vo zvyšovaní efektívnosti riadenia životného prostredia a všetkých zložiek prírodnej krajiny Slovenska.

V oblasti riadenia vodného hospodárstva a životného prostredia sa významným predstaviteľom alternatívnych teórií, návrhov a praktických riešení stal Ing. Michal Kravčík, CSc., predseda občianskeho združenia Ľudia a voda. Už niekoľko rokov prezentuje názory na vývoj klímy a hydrológie Slovenska, ako aj návrhy riadenia vodného hospodárstva v našej krajine. Tieto prezentuje ako serióznu alternatívu k doposiaľ známym vedeckým poznatkom a štandardným postupom v hospodárení s povrchovými a podpovrchovými vodami.

Rozsah zmien hydrologického cyklu a plošného vysušovania krajiny ponúka priestor pre nové úvahy o vplyve človeka na globálne otepľovanie. Problém je však oveľa zložitejší, ako je doterajšia všeobecne známa hypotéza o skleníkovom efekte vyvolaná priemyselným znečistením ovzdušia. Preto ponúkame ďalšiu možnú teóriu globálneho otepľovania Modrej planéty, popísanú a definovanú na základe vzťahu človeka k vode a k prírode. Uvedomujeme si riziko možnej kritiky. V každom prípade snahou je ponúknuť súčasnej civilizácii ďalšie poznatky o zmene klímy vyvolanú plošným vysušovaním krajiny a načrtnúť možné východiska. O vplyve človeka na zmenu hydrologického cyklu vieme pomerne málo, alebo vôbec netušíme súvislosti vplyvu spriemyselňovania zemského povrchu na likvidáciu hydrologického cyklu, a preto pravdepodobne bude odborná i laická verejnosť k prezentovanej teórii skeptická až nedôverčivá. Väčšina možno bude tieto poznatky považovať za špekulatívne a vykonštruované, ba možno až škandalózne, najmä preto, že súčasná civilizácia žije natoľko zahľadená do seba, že nevníma likvidáciu hydrologického cyklu vlastným pričinením.