Od povodně probíhají nápravná opatření v řečišti, na březích a v záplavovém území. K odstraňování stromů na březích a k opravám některých poškozených prvků regulace koryta by se mělo přistupovat s rozmyslem. Situace by nemělo být zneužito k likvidaci břehových porostů a nemělo by se plýtvat prostředky třeba tam, kde povodňové změny ve skutečnosti přispěly k obnovení žádoucího přirozenějšího rázu koryta a nivy. Je vhodné odstranit stromy vyvrácené, polámané či jinak poškozené, prokazatelně nemocné stromy nebo stromy agresívních cizích druhů, jako akát nebo javor jasanolistý. Na druhou stranu však není únosné, aby ve jménu zvětšování povodňové průtočnosti byly celé úseky břehů zbavovány veškerého porostu.

Stále a stále se vyskytují pokusy a hledání obezliček úředníky, jak omezit občanovi přístup k informacím. Jen obtížně pochopitelný postup magistrátních úředníků v Brně zaznamenal denní tisk. Zastupitel brněnského magistrátu, známý ekolog RNDr. Mojmír Vlašín, se chtěl, jak mu to umožňuje zákon 132/98 Sb. o právu na informace v životním prostředí, seznámit se studií výstavby sjezdovky ve Wilsonově lese v sousedství Masarykovy čtvrti. Úředník investičního odboru téhož magistrátu Rostislav Škarek mu sice umožnil nahlédnout do studie ale odmítl poskytnou její kopii. Prý si zpracovatel - soukromá firma ve smlouvě s magistrátem vymínil, že nesmí být kopírována. Zastupitel si přesto studii vzal, okopíroval a druhý den vrátil. Mezitím úředník na něho podal policii trestní oznámení pro krádež a následně se náměstek primátora města Brna Petr Zbytek vyjádřil pro MF Dnes (jihomoravská mutace 29.11.2002): "Zaplatili jsme za tento materiál téměř sto tisíc, tak ho přece nenecháme volně šířit, je to naše duševní vlastnictví".

Uzavírky ulic podle zákona o pozemních komunikacích se staly bezprávným důvodem ke zmaření předtím řádně oznámených a nezakázaných veřejných shromáždění přinejmenším v jednom případě: průvodu po Nuselském mostě. Rozhodnutí o uzavírkách Magistrát hl. m. Prahy - opět, jako při zasedání MMF - nedokázal vydat a doručit v souladu se zákonem, řádně a včas.

Když stojíte na pobřeží poblíž vesnice Caion, sledujete nánosy tmavé břečky pokrývající pláže a pobřežní mysy a víte, že jich bude přibývat, vytane vám na mysli celá řada otázek. Proč tak nebezpečný náklad převážel starý jednoplášťový tanker? Prošla loď běžnou technickou kontrolou? Kdo je za havárii zodpovědný? Kdo zaplatí škody? A co se stane s šedesáti tisíci tun ropy, které zmizely pod hladinou spolu s vrakem tankeru?

V textech Kolaps nebo světlé zítřky? a Katastrofy dopadají hůř na chudé se EkoList věnuje sporu o měření únosné meze zatížení naší planety. O svůj názor na celou záležitost se se čtenáři EkoListu podělil Bedřich Moldan, ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

Současné politické změny ve vedení města jsou příležitostí pro odstranění řady praktik uplatňovaných v rozporu s veřejným zájmem a zdravým rozumem i záměrných nepravd šířených v uplynulém desetiletí.

Ambrozek místo Kužvarta. Zdánlivě bezvýznamná změna na ministerském postu – „zelenej jako zelenej“. Sebejistý Miloš Kužvart při odchodu z úřadu nedokázal skrýt zklamání a roztrpčenost. Pro Libora Ambrozka nadějeplný krok kupředu. Aktivisté jásají. A na Šumavě končí jedna dlouhá „přesilovka“.

Radnice městských částí a magistrát pod tlakem investorů opomíjejí zájmy města i veřejnosti a škodí obecnému dobrému! Lákavá hesla o velkém úklidu a přátelsky podávané pravice vypadají opravdu povzbudivě, stejně jako samochvála o „dobré adrese“ pod notoricky známým stranickým emblémem. Ovšem jen pro toho, kdo hledí jen na oblepená nároží a lavičky. Pokud se podíváte na skutky těch, kdo se dnes staví do volitelných póz, otevře se vám dost odlišný obraz.

4. září 2002 končí Světový summit o udržitelném rozvoji. Provokuje řadu reakcí - od paušálního odsouzení po opatrný optimismus. Výsledky vskutku obsahují prvky umožňující nejrůznější hodnocení. Jsou sdělením o světě začátku 21. století, o světě špatných i dobrých zpráv.

Věřím, že myšlenka udržitelného rozvoje je uskutečnitelná a že dokonce znamená pro člověka jedinou šanci, jak žít v rovnováze s ekologickými systémy, na nichž je závislý. Práci na projektech udržitelného rozvoje jsem věnoval posledních pět let, zprvu na místní, později na regionální (visegrádské) úrovni. Poslední dva roky jsem koordinoval projekt, který se snažil zhodnotit, jakého pokroku dosáhly země visegrádské čtyřky od Konference o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992 (UNCED). Proto jsem přivítal nenadálou možnost zúčastnit se Summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu (WSSD) jako delegát aliance nevládních organizací ze severní polokoule ANPED. Moje víra v udržitelný rozvoj, často konfrontována s neradostnou a neudržitelnou realitou, ostatně potřebovala vzpruhu. Co jiného než Summit Země, jehož pečlivé, složité a drahé přípravy jsem v uplynulých dvou letech bedlivě sledoval, by mi mělo podobnou vzpruhu poskytnout? Bohužel po jeho ukončení nemohu říci, že by mé očekávání naplnil. Jaký tedy byl Summit, co přinesl a co odnesl?