Skončila Šestidenní motocyklová soutěž a příroda si oddechla. Říje může začít a bude také třeba nabrat nějaké to kilo navíc před zimním půstem. Jenže rachot, ne nepodobný výstřelům začíná znovu. To přijeli nelegální motokrosaři a trasu si volí podle momentálního gusta. Co ale mají společného tihle vyznavači řvoucích motorů a pojídači zpěvného tažného ptactva ze Španělska?

Motocyklová Šestidenní, která právě skončila v Jablonci nad Nisou a na podstatné části území libereckého kraje, je obrovskou prohrou. Nehovořím teď o ubohých sportovních výsledcích druhdy přehnaně sebevědomých českých závodníků ani o popírání zásad fair play v průběhu soutěže ve jménu ekonomicky podepřené "sportovní diplomacie". Tu největší prohru nevidím ani v tom, že volná krajina a příroda Liberecka se stala na dlouhých šest dnů legálním prostorem pro stovky hlučných, páchnoucích a půdu devastujících motocyklů. Ty totiž nerozjezdily pouze louky, lesy, mokřady a cesty. Doslova převálcovaly vztahy lidí v regionu a subtilní žebříček hodnot.

S přibývajícím časem od srpnových povodní se stále častěji setkáváme se zelenými loukami v místech, kudy prošla velká voda. Ještě před nedávnem šedé, uschlé a zabahněné nivy dnes vypadají skoro jako na jaře. A naopak mnohé stromy, jenž povodně přežily téměř bez úhony a po několika dnech záplav se z kalných vod vynořily zelené a skoro neporušené, najednou schnou a shazují listí.

Ve dnech 26. srpna až 4. září 2002 proběhl v jihoafrickém Johannesburgu dlouho s nadějemi i obavami očekávaný Světový summit o udržitelném rozvoji (WSSD). Hospodářské a obchodní centrum Jihoafrické republiky nebylo vybráno za místo konání summitu náhodně. Johannesburg ztělesňuje v sobě nejen ambiciozní ekonomický rozvoj, odrážející globalizaci na samém jihu afrického kontinentu, ale zároveň i střet s přetrvávající zaostalostí černého kontinentu. Johannesburg měl obrátit pozornost na problémy Afriky, která je i nadále nejchudším kontinentem světa, a ukázat nové možnosti jak docílit pokud možno vyváženého ekonomického a sociálního rozvoje při prosazování stále vyšších standardů ochrany životního prostředí v duchu principů udržitelného rozvoje přijatých na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v červnu 1992 v brazilském Rio de Janeiru.

Povodeň je živel, který ničí majetek lidí a někdy bere i životy. Asi všichni, kdo jsme měli štěstí a přečkali ji bez úhony, jsme s účastí mysleli na tragické oběti a mnozí pomáhali zachraňovat a poté obnovovat. Ekolog však myslí i v širších rámcích - myslí obecně na přírodu a krajinu.

Pražská zoo vypila svůj kalich hořkosti až do dna. Ani několikadenní záchranná anabáze lachtana Gastona nám neumožnila prožít malý happy end. Jsme vysílení, zlomení a prožitá traumata si poneseme celý život.

Stále častější povodně a jiné přírodní kalamitní stavy budou určitě opět námětem různých úvah. Činnost vodohospodářů a krizových štábů také. Nyní jde jen o několik opravdu předběžných poznámek. O těchto věcech i o globálních souvislostech by se mělo otevřeně debatovat.

Málo pravděpodobný katastrofální scénář se naplnil a naprostá většina odborníků varuje, že oteplování Země bude takové následky přinášet častěji. Zatím však naše sdělovací prostředky, na rozdíl od německých sdělovacích prostředků, nehledají příčiny klimatických změn a zbytečného zhoršování následků povodní, ale zabývají se pouze samotnými povodněmi.

Loni vznikl v Holandsku projekt Deltapark, jehož základem je pěstování zemědělských produktů v sedmipodlažní budově s kontrolovaným klimatem. Tím může Holandsko řešit svůj velký problém nedostatku půdy. U nás byla na ministerstvu životního prostředí zpracována studie o lesním pásu kolem Prahy, který by měl blahodárně působit na pražské životní prostředí. Autoři se odvolávají i na obdobné lesní pásy kolem velkých měst v cizině.

Dosavadní ministr životního prostředí Miloš Kužvart (ČSSD) v pondělním rozhovoru pro EkoList říká, že by jeho resort měl zůstat v rukou sociální demokracie. Proč? Protože údajně ochrana životního prostředí je věcí obrany veřejných zájmů a to je prý výsada politické levice. Pokud tomu dobře rozumím, pravicová (nebo snad lépe řečeno pravostředová) Koalice by to podle Kužvarta tak dobře dělat nedokázala už ze své podstaty.