Pravděpodobně nejpočetnějším druhem plodožravého živočicha Afriky je kaloň plavý. Rozšířený je téměř plošně napříč celým kontinentem, žije v koloniích o tisících až milionech jedinců. A právě s velikostí kaloních kolonií souvisí jedna ekologická služba, kterou tento 300 gramů těžký letoun nabízí.

Po nebi si poletuje motýl drsnokřídlec březový. Má krásnou bělavou barvu a sem tam nějakou tu černou ťupku. Létá si z květiny na květinu a hledá, kde by sehnal partnerku, aby se mohla narodit další generace motýlů. Je z toho létání unavený a tak stejně jako tisíce generací motýlů před ním si dá krátký odpočinek. A kde jinde odpočívat, než na kmeni břízy. Na místě, kde je díky svému zbarvení téměř neviditelný. Jenže…

Milovník brdských lesů a vášnivý fotograf brdské přírody Karel Hutr objevil v mechu botanický skvost - orchidej bradáček srdčitý. Naposledy tu byla orchidej viděna před více než devadesáti lety. Informuje o tom Agentura ochrany přírody a krajiny.

Válka je zcela nepřirozeným a život ničícím jevem, v němž je destrukce přírody neboli ekocida (z řeckého οικος - dům a lat. Caedo - zabíjet) nanejvýš patrné.

V minulém týdnu se v Jihlavě na mezinárodní konferenci „FORESTS´ FUTURE 2022 – Consequences of Bark Beetle Calamity in Central Europe“ sešli vědci a lesničtí odborníci z osmi zemí Evropy a diskutovali o průběhu kůrovcové kalamity, obnově lesa na vzniklých velkoplošných holinách i o budoucnosti lesů ve střední Evropě. Garantem setkání byl Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., záštitu nad konferencí poskytl ministr zemědělství Zdeněk Nekula.

V oblastech Středního východu a pásmu severní Afriky žije okolo 6 % globální lidské populace. Zdrojů sladké vody se tu ale – v porovnání se zbytkem světa – nachází jen 1 %. Což rámuje obraz nedostatku. Nedostupnost vody v podobě řek, sněhových srážek nebo dešťů ale nemusí nutně znamenat žízeň. Protože voda je lidem přístupná i nekonvenčními cestami. Stejně jako v dalších vyprahlých regionech světa.

Se začátkem letních prázdnin začne i zvýšený nápor na krásy Krkonošského národního parku. Není od věci si připomenout, jaká pravidla platí v tomto cenném a křehké území.

Řada měst, vesnic a osad na Islandu nyní přistoupila k plošné inventarizaci domácích mazlíčků, koček. Lokálně jsou tu přijímány poměrně radikální vyhlášky, jež omezují jejich volný pohyb. Ukládají jim zákaz vycházení v nočních hodinách. Jak k tomu došlo? Kočičí sága se tu píše už dlouho.

Skotští výzkumníci se pokusili stanovit, jak se na území 16 evropských států v posledních 30 letech proměnila koncentrace olova ve svalovině drobné zvěře – tedy pernaté zvěře, králíků a zajíců - jež byli odloveni myslivci a lovci. A pokusili se odhadnout míru zdravotních rizik konzumace takového masa.

Hroch obojživelný je krásné (a nebezpečné!) zvíře, stravuje se zdravě, rádo se sluní. A jde o třetího nejtěžšího suchozemce na světě. Ale ve vodě je jako doma. Málo se už však ví, že hroch ve vodě vlastně neplave. Jde spíš o jakýsi podvodní cval. Ale zatraceně rychlý.