Vědcům v jihoamerické stanici Tiputini Biodiversity Station se povedlo pomocí fotopasti natočit pozoruhodné video. Lenochod dvouprstý čelí útoku ocelote velkého. Vědecký článek o videu byl publikován v odborném časopisu Food Webs.

Čas od času se objeví případy, kdy se volně žijící zvířata naučí nechat se krmit člověkem a ztratí tak svou přirozenou plachost. Krmení má však pro volně žijící zvířata značná rizika. Například ztratí schopnost hledat si potravu, případně si vytvoří závislost na lidech a ztratí k nim přirozený respekt. Konkrétní případ se v nedávné době objevil například u lišek, které se v Krkonoších nechávaly krmit turisty.

Biodiverzita zahrnuje rozmanitost života na všech jeho úrovních, od genů, přes druhy organismů, až po pestrost ekosystémů a ekologických vztahů. Kromě vnitřní hodnoty života a jeho rozmanitosti je důležité, že biodiverzita je zjevně nepostradatelná pro existenci člověka a z více důvodů, včetně antropocentrických, je proto nezbytné ji chránit. V lesích žije asi 80 % všech suchozemských druhů organismů, jsou tak klíčovým nositelem pevninské biodiverzity.

Letní turistická sezona se překlopila do své druhé poloviny a první zpětná vazba od podnikatelů v cestovním ruchu říká, že návštěvnost Krkonoš je letos menší než v loňském roce. Přesto jsou stále místa, která jsou návštěvníky přeplněná. O to důležitější je zdůraznit nabídku Správy KRNAP a Svazku měst a obcí Krkonoše k vícedenní návštěvě našich hor a jejich poznávání, především míst, která lidi odjinud možná nenapadnou hned „na první dobrou“. K tomu směřují třeba Neznámé Krkonoše nebo Opravdové Krkonoše, které se těší velké popularitě mezi turisty vyhledávajícími cestovním ruchem méně zatížené lokality.

Nedávno oslovil klient naši společnost ohledně posouzení návrhu z hlediska původnosti. Mělo se jednat pouze o formalitu, protože v technické zprávě k návrhu se uvádělo „Druhy jsou zvoleny podle toho, jaké se tradičně používají na českém venkově, tedy místní druhy, druhy barevně zajímavé, déle kvetoucí, lákající opylovače a fungující na záhonech i mimo zahradní plochy.“ Náš tým při posuzování původnosti vychází z ověřeného databázového zdroje na pladias.cz. A ta nejdůležitější informace, co nám tato databáze poskytuje, je invazní status daného druhu. Výsledek posouzení původnosti návrhu obdrženého od klienta nevyšel zrovna nejlépe.

Zájem o obnovu květnatých luk se postupem času zvyšuje. Stále častěji se objevují dotazy od vlastníků pozemků, čím a jak mají zatravnit, aby to bylo pro přírodu prospěšné. Český svaz ochránců přírody (ČSOP) se obnově luk věnuje již od 90. let, a tak by odpovědi na tyto otázky po tolika letech praxe měly být jednoduché. Jenže to tak úplně není.

Nerespektování vstupů do klidových území vede Správu Národního parku Šumava k zásadním opatřením. V nejcennějším území pro populaci tetřeva hlušce, v oblasti Březníku, vrcholů Špičník, Blatný vrch a v Podroklaní zvyšuje dohled strážců a projednává omezení vstupu v této lokalitě. Informuje o tom Národní park Šumava.

Představte si, že byste za to, že se chováte k přírodě šetrně, dostávali zaplaceno. Vydělávali byste peníze a chránili biodiverzitu současně. Takový je smysl tzv. CBI, conservation basic income. Tedy jakési nepodmíněné opakované platby, příspěvku vypláceného lidem za to, že žijí v souladu s životním prostředím. V teoriích a plánech se o tomhle ekonomickém nástroji vedoucím k ekologii hovoří už dlouho, ale teď jej poprvé vyčíslila v dolarech a eurech studie uveřejněná v žurnálu Nature Sustainability.

Je začátek června, do žní daleko. A tak má agronom Jakub Vevera dost času na to zavést na své pole exkurzi. Až do pasu mu sahají různé trávy a luční byliny, které byste na poli nečekali. Jsou tu krásně kvetoucí vičence, slézy, jetel, občas zahlédnete mrkev obecnou nebo svazenku. Stačí pár kroků hustým porostem a vidíte čmeláky, včely, motýly a další hmyz. Vevera si při výkladu mimoděk namotá stéblo trávy na prst a trpělivě odpovídá účastníkům exkurze na dotazy, k čemu je dobré mít na kraji pole travní a bylinný pás a jaká je s tím práce.

Na oslavy je ještě brzo, ale objev australských výzkumníků rozhodně představuje důležitý krok kupředu. V laboratorních podmínkách otestovaly dva kmeny hub, s jejichž pomocí dokázali úplně rozložit poněkud obtížný plast, polypropylen. Nedegradoval stovky let, jak by tomu bylo v přírodě, úplně zmizel za 140 dní.