Smíšené smrko-jedlo-bukové porosty jsou v evropských podmínkách významným typem přirozených lesů ve vyšších polohách oblastí Alp a Karpat. Smíšené horské lesy buku lesního, smrku ztepilého a jedle bělokoré pokrývají v Evropě celkem více než 10 milionů hektarů. Významnou otázkou je, jestli a jak se vlivem dopadů klimatické změny promění jejich druhová skladba. A jaké horské lesy můžeme pod tímto zorným úhlem považovat za přirozené.

Je začátek října a jasná obloha dává tušit, že dnes bude pěkný den. Traktorista Tomáš Kněžek si před chvílí naložil první várku zralého kompostu do zásobníku rozmetače a teď se strojem míří na pole. Navigace traktoru mu přesně ukazuje, kde včera skončil. Zapne rozmetadlo a pustí stroj na automat. Traktor díky navigaci „ví“, kudy a jak rychle jet, aby byl kompost rovnoměrně rozmetán na pole postupně úplně všude. Na polích pražské Vinoře se právě děje to, po čem pedologové, odborníci na půdu, volají už roky. Do půdy se vrací organické hnojivo.

Větší je zkrátka lepší, jak velmi názorně potvrzuje příklad větrných elektráren. Už v devadesátých letech, kdy se začaly světem šířit první série větrníků usazené na pětatřicetimetrových pylonech, visela ve vzduchu otázka, zda by to nešlo udělat nějak lépe.

Středoevropské jehličnaté lesy čelí zvýšenému tlaku biotických škodlivých činitelů, v posledních letech zejména podkorního a dřevního hmyzu. Důsledkem je oslabení až rozpad porostů zejména smrku ztepilého a borovice lesní, neboť tyto dřeviny patří mezi dominantně zastoupené jehličnany. Jedli bělokoré se dosud nevěnovalo příliš pozornosti. Její zastoupení v lesích je pouze 1,2 %, avšak předpokládané přirozené zastoupení činilo cca 20 % a doporučené zastoupení dosahuje téměř 8 %.

V říjnu 2023 jsme v Třeboni s radostí přivítali seminář Počítáme s vodou, na kterém vystoupili Ing. Vojtěch Bareš a Ing. Jiří Vítek. Více než 70 posluchačů mělo díky tomu možnost se dozvědět mnoho zajímavostí o hospodaření s dešťovou vodou ve městech. Součástí semináře byl i příspěvek o tom, co se nám v Třeboni daří pro dešťovou vodu dělat.

V těchto dnech se na Křenovském rybníku v Tovačově objevila nádherná černá labuť, která pravděpodobně někomu unikla z chovu. Jde o labuť černou, jejímž původním domovem je Austrálie. V Evropě se chová nejen v zoo, ale i v soukromých chovech.

Monokultury smrku ztepilého jsou ekologicky nestabilní ekosystémy. Jehličnaté monokultury prokazují svoji ekologickou a mechanickou labilitu a náchylnost k rozvratům historicky dlouhodobě, a to v důsledku biotických i abiotických faktorů. Tím vznikají kromě celé řady ekologických problémů také značné ekonomické ztráty, dlouhodobě vyčíslené v rámci celé Evropy na úrovni stovek milionů dolarů každý rok.

V pátek skupina ochránců přírody z Ukrajiny navštívila milovickou rezervaci velkých kopytníků. Zástupci ekologických organizací, národních parků, chráněných krajinných oblastí nebo odborů životního prostředí místních samospráv se seznámili s prvky ochrany přírody založené na obnově přírodních procesů prostřednictvím velkých kopytníků. Informuje o tom organizace Česká krajina.

Projekt Zeptej se vědce obdržel následující dotaz: "Válka se dnes rozebírá ze všech pohledů, ale nesetkal jsem se s „posouzením“ války z pohledu životního prostředí. Například jakou „uhlíkovou stopu“ mají různé druhy munice či použité techniky, jak moc je poškozováno prostředí v místě probíhajících bojů a jak dlouho se předpokládá, že bude přírodě trvat obnova do předválečného stavu, případně další souvislosti. Děkuji." Na dotaz za projekt odpovídala Kristýna Kantnerová.

Většina plazů dnes patří mezi zvláště chráněné druhy i proto, že jim mizí vhodná stanoviště pro líhnutí, jako staré vykotlané stromy, komposty či hromady hnoje, které bývaly u každého hospodářství. Pomoci jim tak může například budování tzv. hadníků, které na vhodných lokalitách vytváří i liberecký spolek Čmelák.