Vědci z Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VÚRV) zveřejnili novou metodiku o přínosech a rizicích užívání dusíkatých hnojiv na podporu rozkladu slámy. Z jejich výzkumu vyplývá, že dávky dusíku doporučované v současnosti odbornou literaturou i povolené legislativou jsou zbytečně vysoké a nereflektují dostatečně aktuální změny klimatu ani povětrnostních podmínek. Vlivem nevhodné aplikace dusíku tak dochází nejen k nepříznivému nárůstu emisí a znečišťování podzemních vod, ale i k vyšším ekonomickým výdajům.

Jsou sjezdovky v Krkonoších dobře, nebo špatně? Pomáhají, nebo škodí? Odpověď na tyto otázky není jednoznačná. Zkusme najít různé (ne)možné úhly pohledu a zkusit objevit, jaký může mít existence sjezdovek, vleků a navázané infrastruktury dopad na celé Krkonoše, včetně lidí, kteří v nich žijí.

Začali s tím před lety hydrologové na Aljašce. Vyšli z průvodní databáze MERIT DEM, která na základě hydrologických dat udává informace o rozloze povodí, směru a akumulaci proudění řek, opíraje se o informace o nadmořské výšce lokality a například ještě šířce koryta. A s patřičnou licencí to celé přilepili na mapový podklad z GoogleEarths. Výsledek celého snažení byl takovou vcelku nenáročně roztomilou hříčkou.

Baví vás pozorovat drobné živáčky v přírodě a zima vám připadá dlouhá? Pak vězte, že i v zimě si můžete takové pozorování užívat, třeba i s dětmi. Vyrazte, když je venku sníh, stačí i zbytkové plochy. Vyberte si bezvětrný den, spíše podmračený než slunečný, mlha také nevadí (níže si vysvětlíme proč). Vybavte se lupou, případně kapesním mikroskopem a jděte ven. Koho na sněhu zastihnete?

Z obsáhlého faktického rozboru Lze využít toximetry při monitoringu povrchových vod?, který redakci Ekolistu poskytl vedoucí odboru vodohospodářských laboratoří státního podniku Povodí Labe Jiří Medek, laicky smýšlející člověk snadno nabude dojmu, že v ochraně vod a prevenci škod není snad větší zbytečnosti, než toximetrů. Ale ani další "vodní" instituce se k toximetrům nestaví nijak vstřícně, jak se můžete dočíst v článku Kvalitu vody v řekách toximetry hlídat nebudou. Žádná instituce je nechce provozovat. Když ale nahlédneme k našim sousedům na západ, uvidíme, že na toximetry pohlížejí úplně jinak.

Proč stále častěji slýcháme o destruktivních požárech, když vypalování stanovišť bylo dříve běžným způsobem, jak získat prostor pro pastvu či zemědělství? Mezinárodní tým vědců pátral v jihovýchodní Austrálii po tom, jak se změnilo složení vegetace po příchodu kolonistů a čím se liší současné požáry od těch, které dříve cíleně zakládali domorodí obyvatelé. Jedním z autorů nové studie v časopise Frontiers in Ecology and the Environment je i docent Petr Kuneš z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Až do 17. století se na mapách dají vystopovat změny říční krajiny v okolí Vltavy. A právě o jejich zviditelnění se snaží vědci z ČVUT výstavou „Vltava – proměny historické krajiny“. Tím, že zmapovali změny podél toku Vltavy od pramene až po soutok s Berounkou, představují i původní říční krajinu, dnes zatopenou vodními nádržemi. Historickou krajinu ukazují pomocí starých fotografií, videí, velkoformátových 3D modelů i virtuální reality.

Buk lesní byl v minulosti nejvýznamnější dřevinou přirozené druhové skladby našich lesů (40,2 %). V dnešních porostech jeho zastoupení činí pouze 8,8 %. V posledních letech sice jeho podíl trvale stoupá, ale dosažení doporučovaných 18 % je při dosavadním tempu ještě dosti vzdálené. Zvýšení výměry bukových porostů pravděpodobně urychlí mimořádná kalamitní situace, která je spojena s rozsáhlou potřebou umělé obnovy lesů, při níž by se měly v porovnání s minulostí v mnohem větší míře uplatnit listnáče. K obnově lesa je však třeba využívat reprodukční materiál z vhodných zdrojů. Také potřebujeme informace o dlouhodobém růstu dřevin na lokalitách vzdálených od místa jejich původu.

Záleží na tom, jak moc důsledně počítat budeme, ale křivolaká pobřeží vykreslují délkou svých linií na mapě světa něco mezi 1,16 až 1,63 miliony kilometrů. Dalším encyklopedickým faktem pak je, že nejdelší linií pobřeží disponuje sestupně Kanada, Norsko, Indonésie a Grónsko. Z těchto obecných a popisně souhrnných informací už ale nevyčteme, v jakém stavu ona pobřeží jsou, a jak dalece plní svou ekologickou roli. A právě na to se nyní zaměřila první studie svého druhu, uveřejněná v žurnálu Conservation Biology.

Na Zemi roste přibližně 73 000 druhů stromů, včetně přibližně 9 200 druhů, které dosud nebyly objeveny. To jsou výsledky nové globální studie, na které se podílelo více než 100 vědců z celého světa a které byly zveřejněny v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. Vědci z Botanického ústavu AV ČR do mezinárodní studie přispěli unikátními daty z výzkumných ploch, které dlouhodobě sledují.