S rostoucím znečištěním plasty se v posledních dvou letech potýká rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice. Igelitové sáčky, tašky a jednorázové plastové obaly tam pravidelně zanáší vítr z necelý kilometr vzdálené skládky komunálního odpadu společnosti AVE u Benátek nad Jizerou. Informuje o tom ochranářská společnost Česká krajina.

Současné hospodaření v lesích je silně ovlivňováno nahodilými těžbami. V posledních letech se jedná zejména o škody způsobené kůrovci. Podle údajů Lesní ochranné služby dosáhlo v ČR celkové napadení smrku podkorním hmyzem v roce 2020 minimálně 25 mil. m3. Další stovky tisíc m3 představuje napadení borových lesů. Ve srovnání s tím se zdá výše škod způsobených větrem a sněhem méně významná, v roce 2020 to bylo v ČR cca 4,2 mil. m3. Jenže abiotické škody jsou spojené s extrémními projevy klimatu a jsou pak často spouštěcím faktorem následných škod působených biotickými škůdci.

Ve víře, že dělají to nejlepší, spoutali naši předkové řeku Bečvu do umělého koryta. V roce 1997 se ale Bečvou prohnala veliká voda a došlo k tomu, čemu se v ochranářském žargonu říká renaturace vodního toku. U města Osek řeka svou silou rozebrala břehové opevnění koryta a od té doby tu pomalinku pracuje na tom, aby koryto mělo zase přírodní charakter. Vzniká tu krásný meandrový zákrut, který těší přírodovědce, přidal ale starosti energetikům. Na břehu totiž stojí stožár velmi vysokého napětí.

Já i mí kolegové z úseku Péče o přírodu v Rezekvítku vnímáme oheň v krajině jako pozitivní činitel. Je to stejný nástroj údržby stepních trávníků, jako je kosení, výřezy křovin, pastva či narušování drnu. Blahodárné účinky ohně tkví už jen třeba v tom, že se efektivně zbavujeme stařiny, která je často živným substrátem pro nežádoucí třtinu křovištní. Řada druhů rostlin jsou pyrofyty a vyžadují občasné přepálení. Platí, že čím vzácnější rostlina či biotop, tím má specifičtější nároky, například koniklec, který je úzce spjatý s naší organizací Rezekvítkem, je považován za slabý pyrofyt a vůbec mu neublíží, že kolem něj jednou za uherský rok prosviští věčný plamen touhy.

Lesy jsou známé svou nezastupitelnou rolí ve vázání atmosférického uhlíku. Často jsou v této souvislosti označovány jako zelené plíce planety. České lesy už ale tuto klíčovou roli tak dobře neplní. V důsledku rozpadu lesů a zintenzivnění těžby se staly naopak producentem oxidu uhličitého, který dříve pohlcovaly. To je velký problém zejména v souvislosti s klimatickou změnou a klimatickými závazky České republiky. Vědci se nyní budou podrobně zabývat půdou na kalamitních holinách. Navrhnou hospodářské postupy, které podpoří zadržení uhlíku v půdě a budou predikovat další vývoj v souvislosti s postupem kůrovcové kalamity.

Sugestivní otázka k situaci, která v Česku jen tak nenastane, mnohem častěji hledá svou odpověď při pobřežích moří a oceánů. Tím nejčastějším řešením, k němuž se uchylují povolané instituce, je obvykle rychlé odstranění mnohatunové mršiny. Aktuální studie mořských biologů a oceánografů tento přístup ale zpochybňuje.

„Sporťák tělem, duší, mám přírodu rád, ale ty vaše zákazy už mě fakt začaly žrát. Vůbec mě nezajímá ten váš návštěvní řád, vytřu si s ním zadek, to se nemusíš bát! Ty hory nejsou vaše, vy ochranáři tupý, sešlapu to všechno z Harrachova až do Úpy!,“ rapuje freerider. Za okamžik do rap battlu nastoupí strážce přírody a freeriderovi to „vytmaví“ a pošle ho do správního řízení. Celý souboj ale rozstřelí autorita v českých horách nejvyšší. Krakonoš.

České lesy se potýkají zřejmě s největší změnou za několik set let. Je to změna v jejich pěstování. Poté, co kůrovcová kalamita odstranila velkou část smrkových monokultur, vznikl prostor pro lesy nové. Problém je, že vypěstovat pestrý les od nuly je obtížné. Lepší je nechat ho vyrůst. A to se snadněji píše, než dělá.

Lesy v blízkosti měst mají významnou rekreační funkci. Jsou zatíženy celoroční vysokou návštěvností, pohybem lidí i v nočních hodinách a souběhem více rekreačních činností najednou. Takovéto využití lesů přináší omezení pro hospodaření vlastníků, může vést k poškozování porostů a ohrožovat životní prostředí (odpadky, vyrušování živočichů aj.). Dopady turistiky na živočichy se u různých druhů významně liší zejména v závislosti na jejich toleranci k vyrušování, schopnosti vést skrytý život, možnosti přechodu na noční aktivitu apod.

Původní domovinou makaků jávských (Macaca fascicularis) je nepřekvapivě Jáva, Bali a nejspíš i Sumatra a Borneo. A protože se jedná o velmi přizpůsobivé primáty, narazíme na ně také v Indii, Thajsku nebo Kambodži. S pomocí lidí se dostali také na Filipíny a Palau, a nejpozději od roku 1602 se díky nizozemským obchodníkům zabydleli také na Mauriciu. Pro místní přírodu z toho ale nic dobrého neplynulo. Makak je na Mauriciu nepůvodním, invazním druhem. „V podstatě jsou něco jako krysy,“ říká ekolog Vincent Florens.