V roce 2018 prohlásili představitelé vedení Prahy, že vysází za osm let milion stromů. Bývalý primátor se vytahoval s koncem volebního období, jak se sází ve městě, i ve vnějším prstenci kolem města. A přitom se dbá na druhově pestrou skladbu a vhodný výběr stromů pro lepší odolnost vůči klimatickým změnám a kůrovci. Od začátku jeho mandátu prý vysadili 507 787 stromů. Ovšem většinu nechal magistrát vysadit v parcích, lesoparcích a okolí Prahy.

Prezident Agrární komory ČR (AK ČR) Jan Doležal a předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) Jaroslav Šebek odeslali v souvislosti s aktuálním projednáváním Konsolidačního balíčku v Poslanecké sněmovně společný otevřený dopis všem poslancům. AK ČR i ASZ ČR zásadně nesouhlasí s návrhem změn zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Tyto změny podle vládního návrhu znamenají výrazné navýšení daně z věcí nemovitých pro novou kategorii „zemědělské pozemky“ (orná půda, chmelnice, vinice, ovocný sad, trvalý travní porost) a především faktické daňové zatížení zemědělských podnikatelů.

Evropský parlament a rada projednávají návrh nového nařízení o obalech a obalových odpadech, které má stanovit nové cíle pro budoucnost evropského obalového průmyslu. Český průmysl vlnité lepenky tyto cíle podporuje, ale nedávné pozměňovací návrhy vytvářejí znepokojivý precedens. Navrhované změny by měly za následek značné navýšení množství opakovaně použitelných obalů, což by výrazně zvýšilo množství plastů na trhu, a to v době, kdy společnost stále více usiluje o snižování objemu používaných plastů. Do roku 2030 by v důsledku těchto změn mohl objem vyrobených plastových obalů stoupnout až o 4 miliony tun.

Téma záchranných stanic jsem už jednou načala, a jak je vidět, je to stále téma k velké diskusi, což jsem si opět potvrdila z textu Davida Čípa, jehož práce si velmi vážím, v Ekolistu. I mě totiž zaujaly argumenty Tomáše Grima, ale spíš proto, že zapadají do toho, co jsem zmínila před časem, tedy ekonomikou fungování záchranných stanic.

Aneb co přizpůsobit vyhlášku aktuálním podmínkám, anebo radši ne?

Vážení ministři a poslanci Evropského parlamentu,
my, přírodovědecké ústavy z Evropy, se na vás obracíme s žádostí, abyste prokázali vedoucí úlohu ve prospěch přírody tím, že budete chránit a obnovovat ekosystémy našeho kontinentu ve prospěch všech.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii posoudila navržený postup při vypouštění vody obsahující tritium ve Fukušimě I. Potvrdila, že by jeho realizace zaručila zanedbatelné dopady na životní prostředí. I na základě rozhodnutí této organizace a analýzy vlastních odborníků souhlasila s touto metodou i Jižní Korea.

Budování úložišť pro radioaktivní odpad je komplexní a kontroverzní téma, které vyvolává mnoho otázek a obav. Je nutné se s tímto faktem vyrovnat a hledat způsoby, jak řešit tento problém v dlouhodobém horizontu. Jako starostka a poslankyně jsem si plně vědoma, že vybudování úložišť radioaktivního odpadu je nevyhnutelné. Jde o agendu, která nezmizí, když ji budeme ignorovat a nevyřeší se tím, že se každý zakope na své pozici.

Když půjdete z Karlovy Vsi v srdci křivoklátských lesů asi sedm kilometrů k Berounce, tak na louce u Kouřimecké rybárny uvidíte nevysoký, ale pozoruhodně mohutný, starý dub. Říká se mu Dub Oty Pavla a prý pamatuje ještě Třicetiletou válku. Přežil povodně i sucha, všemožné i nemožné vládce i režimy, války i hladomory. A pořád stojí pevně na stejném místě a na jaře na něm vždycky zase vyraší světle zelené lístky.

Naše krajina potřebuje obnovit, udělat remízky, zrušit meliorace, vysadit stromy, nové tůně, bla bla bla bla bla bla. Když si čtu články na toto téma, vidím o tom někoho mluvit, dělá se mi špatně. Jsem na to už alergický. Proč?